V první půli 70. let vznikaly i filmy nejen stěží uvěřitelné, ale navíc také toporné - tento s vážnou tváří tvrdí, že zapřísáhlý komunista nezmění své smýšlení ani ve vězení. Tam se ocitl vlastní vinou, když podnapilý usedl za volant a zavinil těžké zranění. Celou svou bytostí se pak upne k odčinění svého selhání, uvědoměle přijme trest vězení a srdnatě snáší i šikanu ze strany spoluvězňů, kteří zesměšňují jeho ideové jistoty... Režisér Zbyněk Brynych natočil krajně trapnou a nevěrohodnou výpověď dunící prázdnými frázemi a neživotnými zápletkami.
Ve třech povídkách se Máša se ctí vyrovnal se zadáním zobrazit téma "současná mládež a její vztah ke společnosti". Satirická povídka Jak se kalí ocel ukazuje, jak se na práci tzv. svazáků podepsala všudypřítomná agitace: šestnáctiletý student je pověřen kampaní za včasné dokončení zemědělských prací, avšak ani svazáčtí funkcionáři jej neberou vážně. Lyricky laděný příběh Místo představuje mladé pražské studenty na chmelové brigádě, jejich setkání s první láskou a snahu zařadit se do party. Poslední povídka, nazvaná Optimista, vypráví o nesmělém a nešikovném chlapci, který na zemědělské brigádě trpí posměchem a neporozuměním ze strany ostatních, nakonec však pozná, že jeho spolupracovníci jej mají rádi.
Co si počít s největším zločincem v dějinách lidstva? Unesený český lékař, jenž se má stát Hitlerovým osobním lékařem, postupně zjišťuje, že bývalí němečtí důstojníci zachránili Hitlera jen proto, aby jej podrobovali nekončícímu psychickému trýznění, opakovaně inscenují nepřátelské přepady vrcholící odsouzením k smrti - však také zazní věta, že pouhý, jednorázový trest smrti je pro člověka obtíženého takovými vinami málo. Jenže lidumilný lékař s něčím takovým nesouhlasí, rozhodne se sám zkrátit vězňovo utrpení... Režisér Zbyněk Brynych, jenž se tématu nacismu věnoval i ve svých předchozích filmech (Transport z ráje), zde dospěl k málo přesvědčivé modelaci, která na jedné straně vykazuje rysy romantické smyšlenky s motivem svévolně uneseného lékaře v čele, na druhé straně koketuje se schematicky rozvrstvenými mravními dilematy, které posléze hrdina příběhu vyřeší jediným humánním činem, který v daném kontextu přichází do úvahy.
Normalizační požadavky ovlivňovaly i milostné příběhy - jestliže je zažívali představitelé uvědomělé dělnické třídy, musely být optimistické. Pokud se ovšem přidala inscenační i vypravěčská topornost, výsledkem byl těžko stravitelný pokrm, jak je tomu v tomto filmu. Vypráví o tom, jak čistá a upřímná láska, která se rozhořela mezi televizním reportérem a inženýrkou z chemického závodu, může jedině povznášet. Je natolik příkladná, že film poskytuje jakýsi návod, jak by se zodpovědní lidé měli k sobě chovat, aby rodina byla opravdovým základem socialistického státu...
Jistě existují situace, které se téměř nezměněny mohou přihodit v jakémkoli věku - ve dvaceti, čtyřiceti i šedesáti. Když ve svém bytě naleznete cizího muže, můžete si právem pomyslet, že jste dopadl svou ženu (partnerku, milenku atd.) při nevěře, ačkoli vše může být jinak. Jednotlivé příběhy se navíc vyznačují tím, že v nich znějí pokaždé totožné dialogy.
Režisér se vrátil do doby nacistické okupace, ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu - židovský lékař, docent Braun nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: Strachu...
Mág Phroso sa kvôli svojej manželke Anne pobije s Craneom a zostáva paralyzovaný. Anna manžela opúšťa a odchádza s Craneom. Po čase sa vracia a Phroso ju nájde mŕtvu, no zanechala po sebe dcéru. Po 18 rokoch je Phroso, známy ako "Mŕtve Nohy", samozvaným kráľom vo Východnej Afrike neďaleko miesta, kde Crane obchoduje so slonovinou. Phroso dcéru umiestnil do verejného domu na Zanzibare, no keď dospeje, Phroso začína so svojou pomstou...
Zdanlivo bezruký vrhač nožov Alonzo používa svoje nohy pri cirkusovom čísle vrhania nožov okolo Estrellity. Estrellitu obťažuje Zanzi, tak ho Alonzo zavraždí (rukami). Estrellita má panický strach z mužských rúk, tak sa zamiluje do bezrukého Alonza. No aby ho neodhalila, zamilovaný Alonzo podstúpi amputáciu svojich rúk. Medzitým Malabar vylieči Estrellitu z jej strachu z mužských rúk a chystajú spolu svadbu. Keď to oznámia Alonzovi, ten sa rozhodne Malabara zabiť počas cirkusového vystúpenia.
Rogera Balfoura nájdu zastreleného v jeho londýnskom dome a túto smrť inšpektor Edward C. Burke zo Scotland Yardu (Lon Chaney) prehlási za samovraždu. Vykonávateľ Balfourovej poslednej vôle - sir James Hamlin (Henry B. Walthall) trvá na tom, že jeho priateľ Roger by si nikdy nevzal život sám. O päť rokov neskôr opustený Balfourov dom znova ožíva príchodom dvoch neprívetivo vyzerajúcich nájomníkov a ich prítomnosť podnieti sira Jamesa Hamlina znova zavolať inšpektora Burkeho...
Zrůdy na samém počátku zvukové éry vyprodukovalo největší z hollywoodských majors, MGM, aby vzápětí sám jeho boss, veliký Louis B. Mayer, nechal zničit originál a toto dílo na celých třicet let odsoudil k zapomnění. Důvod, proč tento film tolik popudil dobové publikum, je stejný jako důvod, proč se v druhé půli 60. let stal kultem – je to nejspíš nejbizarnější film, jaký kdy v Hollywoodu vznikl.
Děj je jednoduchý – slepě zamilovaný trpaslík je ohrožován bezcitnou vysokou blondýnou jménem Cleopatra, které pomáhá dobře rostlý chlapík s uměleckým jménem Hercules. Trpasličího kolegu vyrvou smrti z rukou hamižné ženy jeho zrůdní přátelé, kamarádský klaun a hodná krotitelka lachtana… Příběh je zasazen do prostředí cirkusu s vlastním obludáriem, kde se to hemží lidskými zrůdami (siamská dvojčata, vousatá žena, mikrocefalikové, muž-torzo, muž-kostra a další „omyly přírody“). Avšak nehrají je namaskovaní herci, ale skutečné lidské „zrůdy“. Právě obsazení mělo být zřejmě oním triumfem, který měl novému hororu zajistit úspěch. Režisér do svého bestiáře vybral z několika stovek uchazečů z celých Spojených států zhruba dvacítku, jež v úhrnu vytvořila svého druhu „the best of“ dobové nabídky. V roce 1931 se podobné anomálie sice už nevystavovaly v klecích, byly ale stále poměrně oblíbenou součástí kabaretů, přičemž mnozí z protagonistů měli statut skutečné hvězdy.
V únoru roku 1932 měl film premiéru v Los Angeles a přes příznivé hodnocení vlivné kritičky Louelly Parsonsové si prožil zoufalou dvoutýdenní agonii. I když si v některých městech vedl překvapivě úspěšně, jinde naprosto propadl nebo byl rovnou zakázán. Tod Browning ze Zrůd jednou provždy udělal počin ve filmové historii tak výjimečný, že se ho v následujících desetiletích nikdo ani nepokusil napodobit.
