Eva je vizáží mladá dáma, ale jinak pěkné třeštidlo. Žije se svou starou tetou Pa, která je na její vylomeniny zvyklá, a tak ji ztřeštěné chování neteře nechává v klidu. Na narozeniny tetičky přijíždí i Evin bratr Michal, který se cestou setká s krásnou dívkou, schovávající se před přísnou matinkou. Než se ale stačí blíže seznámit, dívka zmizí. Eva má tetičku moc ráda a chtěla by jí k narozeninám dát originální dárek. Nápad má - tetička má ráda růže a radost by jí udělal recept na pěstování Záhorské růže. To je odrůda, kterou pěstují noví sousedé tetičky, ale zdá se, že zrealizovat tuto věc bude téměř nemožné... Eva si však vymyslí "ďábelský" plán. Vydá se do vily Záhorských a předstírá, že se uchází o místo sekretářky...
Práce šlechtí člověka.
Zejména pak práce holičská. Není proto divu, že pan Ferdinand Šuplátko, takto žižkovský domorodec, ztrávil většinu svého života mezi mýdlem, štětkou, břitvami a uprostřed hovorů s namydlenými tvářemi. A byl by zcela jistě zemřel klidně s břitvou v ruce, nebýt onoho dne, kdy na jeho dveře zaklepal advokátní koncipient se zprávou, že on, nic netušící pan F. Šuplátko, jest univerzálním dědicem své tety, která v minulých dnech zemřel a ve Varšavě... [dobový program]
Žižkovský holič Ferdinand Šuplátko je překvapen zprávou o dědictví, které mu zanechala teta ve Varšavě. Odjede do Varšavy, ale je velmi zklamán. V prázdném bytě zůstalo jen dvanáct starožitných křesel a obraz zemřelé tety. Varšavský starožitník je ochoten křesla odkoupit. Šuplátko je odnese všechna naráz, navršená do pyramidy. Nevšimne si, že se jedno zachytilo o vrata sirotčince, kde zůstalo viset. Po návratu do bytu najde za obrazem dopis, v němž mu teta oznamuje, že v jednom z křesel je zašito sto tisíc dolarů. Šuplátko se rychle vrací do starožitnictví, ale křesla jsou už prodána. Šuplátko se se starožitníkem dohodne, že spolu křesla znovu vyhledají a o zisk se rozdělí. Velmi dobrodružně se postupně zmocňují křesel, ale výsledek je nulový. Zklamaní muži procházejí kolem sirotčince, kde právě probíhá oslava Dne sirotků. Oba muži s úžasem vyslechnou projev ředitelky, která děkuje neznámému šlechetnému dárci, jenž věnoval opuštěným dětem sto tisíc dolarů, zašitých v křesle. [NFA.cz]
Žárlivý důlní inženýr se při důlní katastrofě a záchranných pracích přesvědčí, že svou manželku podezříval neprávem. Ve filmu, který plně vyhovoval nacistické propagandě práce, jsou použity verše Josefa Hory.
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení.
Hrdinou je chudý havíř Kuba Dařbuján, který se stará o svou Markýtku a jedenáct dětí. Není divu, že se jen málokdy nají dosyta. A to jim vrána právě nese další. Když se narodí, vydá se mu Kuba hledat kmotra. Odmítne stařečka (Pánaboha) protože je dobrý jen k bohatým, myslivce (čerta), rád však přijme nabídku sekáče (Smrti), který jediný je stejně spravedlivý ke všem bez rozdílu. Smrťák mu nabídne úmluvu. Kuba se stane doktorem. Pokud bude stát Smrťák u nohou postele může pacienta uzdravit, pokud u hlavy, není již nemocnému pomoci. Kuba souhlasí a hned druhý den se dá do léčení.Nakonec po dlouhém zdráhání pomůže i bohatému a lakomému sládkovi Pandrholovi, přestože tím poruší danou úmluvu. Pandrhola navíc nechá Smrťáka zatlouct do velkého sudu, aby se jej zbavil jednou provždy. Od té chvíle však nikdo a nic nemůže zemřít. Ani člověk, ani zvíře. A to je věru nepříjemné.
Historická veselohra o císaři Rudolfovi II., pekaři Matějovi a legendárním Golemovi. Tento příběh neodpovídá přesně historické pravdě, ale je zato nadmíru poučný. Příběh filmu nás zavádí do Prahy na císařský dvůr Rudolfa II. Císaře však víc než vladaření zajímá umění, krásné ženy a alchymistická dílna. Ze všeho nejvíc touží objevit elixír mládí a najít legendárního Golema. Zatímco se věnuje svým zálibám, nejvyšší dvořané v čele s komořím Langem se spojí s Rudolfovým bratrem Matyášem, který usiluje o jeho trůn. Díky nechtěné záměně se úlohy vladaře ujme pekař Matěj Kotrba, který je císaři velmi podobný, jen je o 25 let mladší. Ten si poradí s proradnými dvořany, vydá užitečná nařízení a Golemovu sílu využije pro blaho všech.
Děj je poskládán z celé řady epizod, které během jednoho školního roku prožívají septimáni. Jejich pojítkem je příběh profesora přírodopisu Matulky, starého mládence a věčného suplenta, který si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit tu poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se kluci vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entymologické sbírky je vylákán ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka.
V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost krátká, trestu stejně neujdou.
Trvalou hodnotou filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů - byli to Jaroslav Marvan, Jaroslav Průcha, František Filipovský, Theodor Pištěk, František Kovářík a František Smolík.
Kriminalisté mají plné ruce práce: nejprve krádež v obchodním domě, zanedlouho vražda mladého řidiče. Mají tyto zločiny něco společného? Pokus vytvořit napínavý příběh se však rozbíjí o jeho nenápaditost.
Veselohra Bylo to v máji je nesporným přínosem našeho filmu. Film ukazuje Šebestův přerod vlivem okolí a vlastně vlivem celé dnešní společenské skutečnosti, v níž lidé typu Šebestova zůstávají stát stranou jako ztělesněné přežitky kapitalistické minulosti, a to v práci i v rodinném životě... Nedostatkem, jehož je nutno se pro příště vyvarovat, je to, že v celém ději není ukázána role, kterou při výrobních problémech i otázkách jednotlivců hraje dnes u nás strana. Není myslitelno, že by se boj o zvýšení výroby odehrál bez spoluúčasti závodní organizace KSČ.
