Baron Archibald Prášil byl šlechticem, který nijak nezanedbával rozvoj populace ve svém panství. Ke svým levobočkům se však choval jako vzorný otec, aspoň co se finančního zabezpečení týče. Měl vzorně vedenou evidenci, a o svých dětech věděl všechno. Byl též vášnivým lovcem, a proto dělal čest svému příjmení, když byla řeč o lovu. Ale když se na zámku objevil mladý muž ve funkci tajemníka, netušil, že čilá dceruška na tatínka šije pěknou boudu...V 60. letech byl film znovu uveden pod názvem "Když Burian prášil", aby nedocházelo k záměně s filmem "Baron Prášil" z roku 1961 režiséra Karla Zemana.
Ředitel záložny se kvůli své rozmařilé ženě dopustí zpronevěry a pak spáchá sebevraždu. Jeho matka, prostá venkovská žena, se zaváže, že dluh s pomocí snachy a vnuka uhradí. Těžká práce se jim ale nelíbí a tak starou ženu oba opustí.
Bohatý a nemocný muž, Petr Kornel, není spokojen se způsobem života svého flámujícího synovce. Přestane ho finančně podporovat a požádá ho, aby si změnil jméno. Své ošetřovatelce Alici věnuje Kornel z vděčnosti vysoký finanční obnos s podmínkou, že se provdá. Petr Suk, jak se nyní synovec jmenuje, navštíví lékaře. V čekárně si vymění omylem s jiným pacientem rentgenový snímek. Na jeho základě se vzápětí dozví, že je těžce nemocen a že mu zbývá jediný den života. Mladý muž proto vše prodá a vyrazí na poslední flám. V opilosti se připlete k malé dopravní nehodě a je odvezen do nemocnice. Tam ho jako umírajícího požádá ošetřovatelka, aby učinil dobrý skutek a oženil se s její kolegyní, která tak získá peníze. Petr souhlasí a aniž ví, s kým se oženil, uteče ráno domů. Omyl se snímky se vysvětlí a Petr, který je zdráv, ale zcela zruinován, se vydá ke strýci požádat o půjčku. V jeho letním sídle potká Alici a zamiluje se do ní. Aby si ji mohl vzít, musí se nejprve rozvést. Alice dříve než on zjistí, že jsou vlastně manželé, a rozvod odmítne. Když se vše vysvětlí, strýc synovci odpustí a Petr může konečně užívat štěstí se svou manželkou Alicí.
Anton Špelec je sice svým povoláním výrobcem hudebních nástrojů, ale tělem i duší ostrostřelcem domobrany. Jednou ročně jsou vyznamenáni její zasloužilí členové a tak i on čeká, že dostane medaili. Své zklamání pak utápí v liguére.
Česká veselohra o emancipované dcerušce z lepší rodiny, která sní o svém velkém právnickém případu. Otec čerstvě dostudované Věry poskytne peníze na její praxi pod podmínkou, že do roka bude úspěšná, nebo ji provdá. Věře byl jako první případ přidělen klient Tygr, s nímž pak poznává podsvětí.
Revírní inspektor Čadek sleduje stopu právě propuštěného kasaře Kočky s cílem zjistit, kam zmizely peníze z poslední loupeže. Cesta vede do nechvalně vyhlášené putyky matky Klouzandy. Zde se Kočka setkává s udavačem Kartou, který ho dostal do vězení. Poté Karta náhle zmizí a z Kočky se stává nepolapitelný fantom. V téže době umírá starý Číňan Wang-li, jehož posledním přáním bylo být po smrti odeslán v zaletované rakvi zpět do vlasti...
Koncem protektorátu sáhli filmaři již potřetí po díle Eduarda Fikera. Adaptace jeho románu Zinková cesta dostala původně název Znamení kočky, snímek režíroval J. A. Holman a do hlavní ženské role byla obsazena Lída Baarová. Práce však přerušily události kolem konce války. Film dokončil po úpravách scénáře, přetočení všech scén s Lídou Baarovou a změně titulu na Třináctý revír režisér Martin Frič až v roce 1946. V hlavních rolích se tak vedle Jaroslava Marvana objevila mladičká Dana Medřická.
Hrdinkou filmu Lásky jedné plavovlásky je mladičká blondýnka Andula. Žije na internátě v malém středočeském městečku, kde na jednoho muže připadá deset žen - a většina je stejně ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejich kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Prožije trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků a téměř podlehne jednomu z nich - Vacovskému. Až se konečně objeví ten pravý - mladý klavírista Milda. Když s ním stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. Vypraví se za svou láskou do Prahy. Když se seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak...
Tato povídka tvoří s další povídkou "Kdyby ty muziky nebyly" jeden samostatný film Konkurs. Podstatnou část filmu KONKURS složeného ze dvou filmových fejetonů tvoří právě samotný Konkurs, film složený z autentických dokumentárních záběrů z pěveckého konkursu i ze zákulisí divadla Semafor v Praze. Jednoduchou dějovou osnovou jsou příběhy dvou dívek, které se konkursu zúčastnily. Tato povídka byla natočena v autentických prostorách divadla Semafor na 16 mm film.
Tato povídka patří k filmu Konkurs. Hudební fejeton KDYBY TY MUZIKY NEBYLY vypráví o dvou dechových kapelách, Kmochově hudbě Kolín a Dechové hudbě ZK Veřejného požárního útvaru Kolín, které se připravují na II. Kmochův Kolín... Formanovi se podařilo najít vynikající představitele muzikantů ze staré školy a ukázat kontrast jejich vztahu k dechovce a toho, jak k této hudbě přistupuje nejmladší generace. Snímek je součástí první samostatná režijní práce Miloše Formana, filmu KONKURS, který je složen ze dvou hudebních fejetonů.
Autorem námětu a scénáře je známá a osvědčená trojka Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Modelový průzkum českého maloměšťáctví ve vypouklém zrcadle zvýrazňujícím hospodské vztahy, prázdné hlavy, dlouhé prsty a plytké svědomí, se odehrává na pozadí hasičského bálu. V karikování a pranýřování české národní povahy jsou režisér Forman a kameraman Miroslav Ondříček doslova nelítostní. Komedie se brzy mění v tragickou frašku s citem pro detail, gesto a dialog. V zobrazení požárnického plesu se spojují groteskní gagy s nekompromisním odhalením lidské přízemnosti a tuposti. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti svých bližních, kteří svoji nekulturnost a nesvobodu považují za normální.
První Formanův barevný film byl opět obsazen neherci známými z předcházejících filmů (za všechny jmenujme Jana Vostrčila v roli předsedy plesového výboru a Miladu Ježkovou jako ženu hlídající tombolu). Upocenou atmosféru vesnické tancovačky podtrhují dechovkové coververze soudobých beatových hitů, např. Hvězdy na vrbě či From Me To You od Beatles. Hovorová řeč představuje katalog komunikačních defektů, zvlášť když se postavy snaží být oficiální. Pamflet o společnosti, ve které přestávají fungovat kamufláže, ale není si schopná přiznat pravý stav věcí, se tehdy stal synonymem společensky podvratného filmového cynismu - proti filmu například zcela oficiálně protestovali čeští hasiči. Italský koproducent snímku Carlo Ponti se dokonce díla zřekl a žádal zpět vložený kapitál. Finanční trn z režisérovy paty nakonec vytrhl francouzský producent Claude Berri, který uhradil chybějící částku. Ponti ale udělal chybu, neboť film byl nakonec nominován na Oscara v kategorii cizojazyčný film.Text k písni "Hoří!", jejíž refrém dal jméno filmu, napsal Fanda Mrázek, ale zde je skladba uvedena pouze v orchestrální podobě. Mimopražská premiéra se uskutečnila ve Vrchlabí v říjnu 1967.
