Filmy online ke shlédnutí zdarma

Reportáž z koncertního turné Karla Gotta.

Sběrný sociologický dokument sleduje šest manželských párů od svatebního dne až po sedmé výročí svatby. Všichni uvedení se snažili a v rámci možností se jim dařilo. Zvláštním případem se zabýval další nehraný film režisérky Heleny Třeštíkové Z lásky. Výroba: KF Praha – Studio dokumentárních filmů. Premiéra: únor 1989. Odborná spolupráce: MUDr. Zdeněk Dytrych, CSc.

Absurdní komedie o terorismu v Čechách.

Dokument o vzniku a existenci Československé akademie věd. Na snímku se podílela sposta vědců z různých oborů, aby popularizovali jedinou státní vědeckou instituci.

Třináctidílný seriál o putování štěněte bavorského barváře a mláděte rysa ostrovida je dalším z cyklu zvířecích příběhů Václava Chaloupka, který se svými seriály snaží změnit vztah člověka k některým živočichům. Ten úlohu šelem a dravých ptáků většinou zjednodušil do pojmu „škodná“ a podle toho se k nim chová. Medvědy, vlky, rysy a divoké kočky v českých zemích vyhubil a o jejich životě přinesl snůšku nepravd a smyšlenek. Člověk si tak zdůvodnil nepřátelství k predátorům a důsledkem je i krutost, bezcitnost a tolerance k jejich týrání. Medvědi stále žijí ve stísněných podmínkách zvěřinců a cirkusů. Vlci, rysi, vydry lišky, kuny, káňata, jestřábi a orli se často ocitají v pasti. Večerníčky o zvířatech by mohly působit na malé i velké diváky a ovlivňovat tak jejich vztah k přírodě. Proto po lišce, jezevci, kuně, medvědech, vlčatech a vydře přišla na řadu naše největší kočkovitá šelma – rys.

30. května 1993 byl odvysílán první pořad jednoho z nejrozsáhlejších publicistických cyklů České televize TA NAŠE POVAHA ČESKÁ. Odstartovala tak dlouhá série dokumentárních pořadů ostravského studia, jejímiž duchovními autory byli režisér Jaroslav Večeřa a dramaturg Karel Bělohlavý. Střídavě se na obou programech ČT až dodnes odvysílaly přes čtyři stovky snímků, pod nimiž je dnes podepsána řada dalších scenáristů a režisérů.O úspěchu cyklu, který v květnu 2008 oslaví patnácté výročí prvního vysílání, svědčí i mnoho ocenění – Pierot 94 a 98, výroční ceny Fitesu v letech 96 a 97 a zejména pak Trilobit, udělený J. Večeřovi, K. Bělohlavému a kameramanovi Z. Úlehlovi v roce 1998.Často hovoříme o mentalitě českého člověka a s chutí odkazujeme na tradované mýty o naší bodré národní povaze, o našich šikovných rukou, humoru, muzikantství a tak dále. Je tomu ale opravdu tak? Co když někdo starým pověstem českým o naší národní nátuře postaví do cesty kritický objektiv kamery? Když před patnácti lety začalo Televizní studio Ostrava uvádět pořad Ta naše povaha česká, málokdo (možná ani jeho tvůrci ne) očekával, že starou dobrou povahu českou tolikrát nachytá na hruškách. Na druhé straně obliba tohoto vysílání dokazuje, že jsme přece jen ochotni přijmout kritiku sebe sama a polemizovat s typickými projevy své malosti. Stačí pročíst si témata, jaká se za patnáct let existence pořadu, který je nejdéle vysílaným publicistickým cyklem České televize, objevila na obrazovce, a pochopíme, o čem je tu řeč.

V éře normalizace vznikala řada vynucených koprodukčních filmů s politicky spřátelenými zeměmi - v tomto případě se vzdáleným Mongolskem. Příběh se dotýkal společné výpravy československých a mongolských geologů, kteří v nepřístupné horské pustině hledají ložiska měděné rudy. Základní potíž však vyvstala ve zcela neobratném zpracování, které pohřbilo jakoukoli věrohodnost i krajinnou atraktivitu.

Trilogie Hippodamie (na verše J. Vrchlického) je nejen Fibichovým nejprůbojnějším uměleckým činem, ale současně i největším a umělecky nejdokonalejším scénickým melodramem v celé světové literatuře. Přesvědčit se o tom můžete v záznamu inscenace Jana Antonína Pitínského, který na scénu uvedl závěrečnou část tohoto monumentálního díla, Smrt Hippodamie.Společnému projektu Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů byl předem, vzhledem k jeho finanční náročnosti, přisouzen pouze omezený počet repríz. Zájem diváků si však vynutil přidávání dalších a dalších představení. Smrt Hippodamie zabodovala u diváků do té míry, že ji v anketě Aplaus 2006 označili za nejlepší inscenaci svého divadla. Protagonisté inscenace Helena Čermáková (Hippodamie) a Dušan Sitek (král Pelops) si současně odnesli ceny za nejlepší herecké výkony roku.Nebývalý divácký ohlas se může zdát u tak náročního díla překvapivým, ale pouze potud, pokud jste inscenaci neviděli. Ať už patříte k milovníkům opery nebo preferujete činohru, rozhodně byste si neměli tento zážitek nechat ujít. Ve Zlíně totiž vznikla v režii Jana Antonína Pitínského a v hudebním nastudování dirigenta Romana Válka zcela nebývalá inscenace. O čemž svědčí i její nominace na titul Inscenace roku (Ceny A. Radoka) a nejužší nominace pro Helenu Čermákovou za ztvárnění postavy Královny Hippodamie na aktuální cenu Thálie.

Projekt dvou set dvouminutových televizních spotů. Každý díl upozorní na jeden přírodní fenomén České republiky, významný z hlediska celého kontinentu. Naše země je vnímána jako území s řadou biotopů, živočišných druhů a ekosystémů, jejichž zachování je celoevropským zájmem. V rámci soustavy chráněných evropsky významných území NATURA 2000 je u nás navrženo téměř 1.000 lokalit. Pořad nemá za cíl vychovávat nebo poučovat; na vybraných případech chceme ilustrovat situace, kde vztah člověka a přírody už funguje blízko k harmonii a chceme motivovat ostatní. Každý spot obsahuje informaci o daném přírodním druhu nebo lokalitě, jejich roli v kontextu české a evropské přírody. Chápeme českou přírodu jako neoddělitelnou součást evropského kontinentu. Princip lokální výjimečnosti a určité - oprávněné „pýchy“ na tuto výjimečnost - je ilustrován konkrétními případy ohleduplného přístupu lidí v dané lokalitě, ať už půjde o samosprávu, občanská sdružení nebo spontánní jedince, kteří z vlastního rozhodnutí přestali být lhostejní. Navazujeme na úspěšný cyklus České hlavy, který dva roky cíleně propagoval českou vědu a získal si přízeň diváků i respekt vědecké obce. Podobně jako můžeme být hrdí na naše vědce, můžeme být hrdí i na naší přírodu a lidi, kteří o ní pečují. V českých médiích jsou vidět zpravidla jen aktivisté a témata konfliktní. Podobně jako v případě českých vědců by nyní stejný autorský tým chtěl zviditelnit přírodní fenomény naší země a svižným, poutavým způsobem divákovi pravidelně ukazovat, že českou krajinu považují v Evropě z mnoha důvodů za unikátní. Náš přístup k ní je pro naše sousedy také známkou naší vyspělosti.

Žižkovská periferie se vždy vyznačovala svéráznými jedinci, ale i mezi nimi vyčnívala postavička naivního dobráka, jenž důvěřivě poslouchal své okolí, trpělivě snášel jeho ústrky. Sžil se s povětrnou ženštinou, namísto ševcoviny přijal práci závozníka. Avšak i jeho laskavost má své meze. Ve své době se jednalo o ambiciózní film, který však nenaplnil všechna očekávání.