Filmy ke shlédnutí zdarma

Iasonas (Jiorgos Kakanakis) se na večeři s přáteli, kterou pořádá u sebe doma, seznámí s Penelope (Serafita Grigoriadová). Tím vše začne. Tím bude vše stále začínat. Chodí spolu, poznávají se, až se nakonec Penelope k Iasonasovi nastěhuje. Dokáže s ní sdílet vše, dokonce i dětskou hru, při které se snaží ovládat sny. Pak se ale Iasonas jednoho rána vzbudí a zjistí, že Penelope zmizela. Neví, kam ani proč odešla, nevzpomíná si, co se stalo. Můžou za to jeho chronické bolesti hlavy nebo tajemství z minulosti, jež ho stále víc vzdaluje skutečnosti? Iasonas musí najít způsob, jak dostat paměť i vlastní život opět pod kontrolu. Něco mu v tom však stále brání. Je to dětská hra, k níž se vrátil, či psychická porucha? Nebo je to nevysvětlitelný přírodní jev, časový vír, jenž ho stahuje hloub a hloub? Psychologický thriller bez vykoupení, vyprávěný jasným vizuálním jazykem.

Domovina je výbušné podobenství rozpadajícího se Řecka nahlížené prizmatem jedné rodiny. Tzoumerkas sleduje tři pokolení během politických bouří: v 50. letech, v 70. letech po pádu diktatury a nakonec současnou generaci. Přinejmenším dysfunkční rodina je rozvrácena kvůli adopci, k níž došlo před dvaceti lety. Vzájemné vztahy mezi příbuznými jsou plné zášti, tajností a lží. Sterjios (Thanos Samaras) překypuje nenávistí. Jeho matka Tzina (Ioanna Tsirigouliová), již členové rodiny považují za nesvéprávnou, dala druhého syna (Christos Passalis) k adopci bratrovi Nikitasovi (Ieronymos Kaletsanos). Rodina se navíc musí postarat o pravděpodobně nevyléčitelně nemocného dědečka (Nikos Flessas), a propuknou hádky o to, kdo se ho ujme. O mnoho let později jsou bratři dospělí a hrozí, že napětí v rodině exploduje. Řecko se tou dobou zároveň nalézá v hluboké finanční a sociální krizi.

Legendární producent a režisér v dubnu oslavil pětaosmdesátiny a loni se dočkal v rámci cen americké Akademie i ocenění za celoživotní dílo. Fascinující kariéru „krále béček“, který od počátku 50. let do současnosti vyrobil téměř čtyři sta filmů a režíroval jich víc než padesát, přibližuje dokumentární debut Alex Stapletonové. Kariéru Rogera Cormana, jenž produkoval a natáčel nízkorozpočtový „brak“, ale svůj osobitý rukopis uplatnil i v sérii poeovských adaptací, přibližují ukázky z jeho filmů i dobové materiály. Dílo mentora generace tzv. nového Hollywoodu s úctou a zaujetím komentují takové osobnosti, jako jsou režiséři Martin Scorsese a Quentin Tarantino nebo herci Jack Nicholson a Peter Fonda. Ve snímku, který zaujal i na festivalu Sundance a na MFF v Cannes, má však co říct i nestárnoucí Roger Corman.

Jan Wiener (1920–2010) utekl za druhé světové války před nacisty přes Jugoslávii a Itálii do Velké Británie, kde bojoval jako pilot R.A.F. V rodné zemi se proto dostal do komunistického lágru. Později znovu emigroval a žil v Lenoxu v Massachusetts. Jeho blízkým přítelem se stal scenárista, spisovatel a novinář Arnošt Lustig (1926–2011), jenž mimo jiné prožil část mládí v koncentračním táboře. Oba jsou protagonisty nové cesty po někdejší Wienerově „trase“. Zestárlý emigrant navštěvuje místa, kde zažil různé dramatické i tragické události, a potkává lidi, kteří mu kdysi pomohli. Vedle samotného Wienera je však vypravěčem jeho příběhu spisovatel Arnošt Lustig, jenž vnímá přítelovu minulost po svém – jako řadu příběhů odyseovského ražení. Ne vždy se protagonisté shodují v tom, co se odehrávalo a jaký to mělo smysl. Proti účastníkovi dávných událostí stojí člověk protichůdné povahy, vypravěč a zaujatý interpret, jenž je o své pravdě přesvědčen tak mocně, že to někdy ohrožuje i jejich přátelství.

Otevřená výpověď o ženské soupeřivosti a erotických touhách dospívajících dívek, které jsou tak zřídkakdy zobrazovány na plátně, ještě méně pak s takovou upřímností a citlivostí jako zde. Příběh je zasazen do prostředí ospalého západonorského maloměsta, jehož mají všichni zúčastnění zjevně plné zuby – pokaždé, když Alma a její kamarádka Sara při cestě školním autobusem míjejí ceduli nesoucí název jejich obce, počastují ji rituálním vztyčením prostředníčku. Film pracuje s celou řadou obvyklých motivů teenagerských snímků, jako je věrnost v přátelství, krutost dospívání a muka, která mladým působí jejich rodiče, ústředním motivem je zde však Almina kypící smyslnost. V režii Jannicke Systadové Jacobsenové se obrazy Alminy fantazie, v nichž figuruje prakticky kdokoli, kdo se objeví v její blízkosti, prolínají se scénami jejích neohrabaných pokusů o milostné sblížení a také s výjevy z každodenního života v tomto městečku s podivným jménem Skoddeheimen.

Hned druhý celovečerní film Claudia Cupelliniho znamená v jeho tvorbě výrazný umělecký posun. V tomto neobyčejně hlubokém psychologickém thrilleru totiž prokazuje vypravěčskou a stylistickou vyzrálost, za niž si bezpochyby zasluhuje místo na pomyslném seznamu nejpozoruhodnějších italských režisérů současnosti. V hlavní roli září vynikající Toni Servillo coby Rosario, všemi hledaný zločinec, skrývající se před svou minulostí v tichých lesích poblíž Wiesbadenu. Společně se svou německou manželkou Renate tu provozuje hotel s restaurací, kde se jednoho dne znenadání a jakoby odnikud objeví dva italští mladíci… Spolupráce s Gergelyem Pohárnokem se ukázala jako velice šťastná volba, neboť tento vynikající maďarský kameraman (Škyt, Taxidermia) svými chladně elegantními a místy mrazivými obrazy mistrně dokresluje téma blízkosti a vzdálenosti mezi lidmi.

Toto ambiciózní experimentální drama inovativním a strhujícím způsobem využívá syrovou energii internetu a sociálních médií, když do křehkého příběhu pařížské lásky organicky začleňuje autentické záběry z YouTube, dokumentující kruté potlačování povolebních demonstrací v Íránu v roce 2009… On: nezakořeněný mladík, zaměstnanec pařížského hotelu. Ona: vysokoškolačka z Teheránu, již úzkostliví rodiče v obavách před možným zapletením do bouřlivých událostí v zemi poslali do dalekého „města světel“. Když se Gecko a Anahita poznají, ihned to mezi nimi zajiskří. Jenže Anahitě stále cosi brání, aby se vztahu plně oddala: znepokojují ji zprávy o překotně se vyvíjející situaci v rodné zemi, jež s obsesí sleduje přes počítač a smartphone. Režisér a spoluautor scénáře David Dusa brilantním způsobem využil potenciál internetu coby narativního, strukturálního a emocionálního prostředku k výstavbě svého filmu.

V centru tohoto jímavého příběhu mládí předčasně konfrontovaného se smrtelností stojí teenager Tom a jeho vzpoura proti údělu sdílenému se starším bratrem Lucasem – oba trpí nevyléčitelnou dědičnou chorobou zvanou cystická fibróza. Zatímco Lucas snáší svůj o stupeň horší zdravotní stav trpělivě („Mohlo by být hůř. Mohli bychom být nemocní v Americe. Nebo homosexuálové v Íránu.“), sedmnáctiletý Tom se v intervalech mezi nemocničními pobyty poflakuje se svými nanicovatými kumpány. Ve společných zlodějíčkovských aktivitách a jiných výtržnostech hledá únik ze skutečnosti, kde ho s největší pravděpodobností nečeká nic jiného než brzký konec. Během jednoho období, kdy je opět upoután na nemocniční lůžko, se seznámí s mladým Xavierem. Navzdory stejné diagnóze dosáhl tenhle asi třicetiletý muž něčeho, co se Tomovým očím jeví jako vysněná dospělost, jíž se on sám nejspíš nikdy nedožije: má úžasnou práci (podmořský fotograf), úžasné auto a sexy přítelkyni.

Hořkosladká romantická komedie režiséra Alexandru Mafteiho působí ve srovnání se syrovým naturalismem nejznámějších děl soudobé rumunské kinematografie jako příjemné osvěžení a zároveň dokazuje, že i filmy poněkud komerčnějšího ražení mohou obsahovat jasnozřivé průniky do mezilidských vztahů. Protagonisty brilantně vystavěného a neobyčejně duchaplného příběhu jsou manželé Gabriel a Gabriela, on hudebník, ona majitelka čistírny oděvů. Během dvacetiletého soužití se z jejich vztahu dávno vytratilo veškeré jiskření, a oběma tak chybí už jen krůček k tomu, aby podlehli mámivému kouzlu internetového chatování. Humornost snímku spočívá mimo jiné v kontrastu mezi jejich usedlým, nevzrušivým způsobem života, ve kterém už nic nezmůžou ani Gabrieliny rozkošné dolíčky ve tvářích, a stavem jakéhosi nepřetržitého erotického vzrušení, v němž se nacházejí všechny okolní postavy. Podivně neurčité a smíšené pocity lásky a frustrace hrdinů nacházejí díky Mafteiho režii dokonalý vizuální odraz v nápaditých a velice působivých obrazových kompozicích.

Hlavním hrdinou křehkého příběhu celovečerního debutu islandského režiséra Rúnara Rúnarssona je sedmašedesátiletý Hannes, který právě nastoupil do důchodu. Uzavřený, nepříliš hovorný muž není zvyklý dávat najevo své city, nemá prakticky žádné přátele, svým dávno dospělým dětem se odcizil a jeho vztah s manželkou už také po letech ochladl. Tragická událost donutí Hannese přehodnotit dosavadní život a najít v sobě dlouho spící city. Citlivě napsaný scénář, suverénní režie talentovaného mladého režiséra a maximálně přesvědčivý výkon Theódóra Júlíussona v hlavní roli činí z Vulkánu jeden z nejvýraznějších filmových objevů letošního roku. Autor sám komentuje svůj přístup slovy: „Zajímají mě lidé, kteří ve svých životech došli na křižovatku. Otázky, s nimiž jsou konfrontováni, a zároveň možnosti, jež se před nimi otevírají.“