Filmy online ke shlédnutí zdarma

Maria se po nedobrovolném pobytu ve vězení pro mladistvé vrací do drsného prostředí Bronxu. Tady chce prostřednictvím svého tanečního talentu a obrovské ctižádosti konečně změnit svůj život. Celé své srdce i duši obětuje tanci a spolu se svou taneční skupinou se začíná připravovat na televizní taneční soutěž “Tancuj, nebo zemři”. Podobně jako Honey před ní, i Maria objevuje vzrušení z tance, když si uvědomuje, kdo opravdu je a kam patří.

Příběh o starém skladateli s nadpozemskou představivostí, který si stále myslí, že je mladý chlapec. Ve spánku cestuje do své vzdálené minulosti, kde se jeho stařecké sny smísí s fantazií malého dítěte a hudbou. Zde započne pátrání po vzpomínkách, které jsou pro něj nejdůležitější.

Pinku filmy v dnešní době představují anachronismus. Obzvláště v Japonsku, zemi strmého technologického pokroku a masové digitalizace, působí existence erotických filmů natáčených na 35mm film a promítaných ze stejného materiálu jako bizarní retro. Ačkoli zdaleka nelze říct, že by pinku snímky v Japonsku čelily odlivu diváků, faktem zůstává, že jejich produkce pomalu klesá. Na rozdíl od zlaté éry žánru, kdy ročně vznikalo přes 200 titulů, se loni do kin dostalo jen 59 erotických snímků, přičemž ne všechny lze klasifikovat jako pinku. Kina specializovaná na lechtivé filmy dnes slouží spíš jako místo, kam si znavení úředníci chodí zdřímnout přes polední pauzu, a plynou z nich minimální zisky. Producenti mají hlavní příjem z prodeje filmů na DVD a z placených televizních kanálů. Současně jistý zisk generuje prodej pinku do zahraniční distribuce či jejich uvádění na festivalech. Vodnické zpívánky lze považovat za vyústění popsaných tendencí a mohly by předznamenat začátek nového trendu v pinku produkci: snímky vyráběné pro zahraničí, jež budou diváky lákat na okaté exotické atrakce a příslib příslušnosti k proslulému japonskému žánru. Projekt inicioval německý distributor asijských filmů Rapid Eye Movies, a ačkoli se na produkci podílely japonské společnosti a režisér i aktéři jsou japonské národnosti, není snímek určený pro japonský trh. Vedlejší indicie, jako vyšší rozpočet projevující se v nadstandardní stopáži, angažování francouzsko-německého hudebního dua Stereo Total a světoznámého kameramana Christophera Doylea (snímal většinu filmů hongkongského auteura Wonga Kar Waie) odhalují, že hlavním cílovým publikem jsou návštěvníci zahraničních festivalů. Neméně výmluvný je i samotný koncept rozpustilého muzikálu, jenž má potřebu své žánrové vymezení konstatovat v úvodním titulku (na doslovně růžovém podkladu). Ostatně japonští diváci by asi stěží potřebovali úvodní vysvětlení, jež popisuje bájnou postavu zvanou kappa, kterou lze označit za japonský ekvivalent vodníka. Právě nezbedná vodní bytost a řada dalších bizarních exotických prvků zaujímají roli hlavních atrakcí v burleskně vystavěném snímku, který namísto erotického vzrušení sází na přímočaré pobavení diváků. - Jiří Flígl

Adaptace Andersonovy pohádky odvíjející se v muzikálově komediálním stylu. Děj Ošklivého káčátka je zasazen na statek, kde žijí společně kohouti, slepice, kachny a husy. Jednoho krásného dne objeví kohout za plotem statku obří vejce a nenápadně ho strčí do snůšky vajec své družky… Brzy se vylíhne labuť, ale jelikož se pranic nepodobá nikomu z nich, je okamžitě celou farmou ocejchována a vystavena ze strany svých opeřených druhů neustálému ponižování a nedůvěře. Ale nakonec…

Apai, mladý úředník z Bangkoku, se po rozchodu se svou dívkou Madjou probudí v neznámém pokoji. Patří ženě jménem Mani, kterou den předtím potkal v baru. Ta má zvláštní metodu získávání milenců: v baru jej omámí a pak jej uzamkne ve svém pokoji. Pokud se pokusí utéct, usekne mu hlavu, strčí ji do lednice a zbytek si dá na večeři. S vědomím co ho čeká při neúspěchu začíná Apai přemýšlet o možnosti útěku.

Ayu a Malik jsou dva sourozenci, kteří právě přišli o svou matku a Malik se cítí být vinnen za její smrt. Jednoho rána, po tom, co se nepohodne se svojí setrou, odejde z domova a vydá se do lesa, kde se ztratí a dostane se do magického světa zvaného Magika. Jeho obyvatelé Nenek Kebayan se svým pomocníkem Awangem Kenitem chytí Malika, aby ho použili jako hlavní ingredienci do své omlazující medicíny, ta totiž může být vyrobena jen za použití dětských slz. Mezitím se Ayu snaží najít svého bratra a stejně jako on se dostane do Magiky. Kromě Malika tak musí najít i způsob, jak se odsud dostat zpět do svého světa.

Vedoucí videopůjčovny vede poklidný, ale nudný život. Všechno se změní, když jednoho dne objeví díky slavnému filmu "Zpívání v dešti" kouzlo tance. Od té chvíle má jediný cíl: stát se stepařem. Tanec se stává jeho jedinou vášní, kvůli které zapomíná na svět okolo a žije naplno jen svou novou posedlostí...

Prevzaté predstavenie z divadla Nová scéna v Bratislave - rozprávka na motívy legendárneho filmu. Rozprávkový muzikal podľa legendárneho filmu rozpráva o pýche, poučení, láske i spravodlivosti. V roztancovanom a rozospievanom predstavení bratislavskej Novej scény divák nájde napätie, humor a vytúžený rozprávkový svet, v ktorom deti získajú nádej aj impulz radostne žiť.

Film zachycuje časové rozpětí více než 40 let. Mladý pohledný medik (Rasha Bukvic) se ve Francii zamiluje do Madeleine (Ludivine Sagnierová) a přesvědčí ji, aby s ním odcestovala do Prahy. Tady se jim narodí dcera Věra. Když v roce 1968 vtrhnou do Prahy ruské tanky, Madeleine se vrací s dítětem do Paříže, Jaromil zůstává. Život obou se odvíjí "normálně" 20 let, do chvíle, kdy se někdejší manželé (to už pár představují Catherine Deneuve a Miloš Forman) znovu setkávají a jejich osudy i osud Věry (Chaira Mastroianni) se neodvratně spojí.

Čtyři přátelé z mládí (Nicola – profesor matematiky, Rocco - nedoceněný herec s velkým egem, němý a citlivý Franco a mladý nedostudovaný lékař Salvatore) se po letech sejdou, aby znovu dali dohromady svou kapelu a zúčastnili se v plné sestavě hudebního festivalu v městečku Policoro. Lídr skupiny a organizátor výpravy Nicola navrhne, aby kapela dorazila na festival pěšky. Ačkoli je městečko vzdálené asi jen hodinu jízdy autem, skupinka vyrazí o 2 týdny dříve a po neúspěšné medializaci své pěší túry si spíše jen užívá krásy Basilicaty. Na cestě hudebníky doprovází a filmuje trochu neschopná novinářka Tropea, která je ze začátku k celému projektu poutě skeptická, ale postupně si na čtyři postavičky zvykne.