Na hradě krále Leopolda se za podivných znamení narodí princezna, která dostane podle oblíbených květin královských manželů jméno Růženka. Následuje obrovská sláva a král vyšle posly s dary pro dvanáct víl-sudiček, aby daly princezně do vínku tu nejkrásnější budoucnost. Třináctou vílu však pozvat zapomene Na slavnost přijíždí i sousední král Filip s princem Viliamem, kterého chce s právě narozenou princeznou zasnoubit. Víly přisuzují princezně nejlepší vlastnosti, ta dvanáctá přináší růžové poupě jako symbol lásky, v tom okamžiku se však objevuje nepozvaná sudička s temnou věštbou: Růženka se za prince Viliama neprovdá, protože se v patnácti letech píchne o vřeteno do prstu a umře. Dvanáctá víla už může kletbu pouze zmírnit dívka nezemře, ale usne na sto let. Král dá zničit všechny kolovraty, které najdou na zámku, do věže, kde ukrývá třináctá víla svůj kolovrat, se však nikdo z hledajících nedostane
Poetický snímek s pohádkovými rysy, který chce okouzlit hlavně obrazovou stránkou, je určen i dětskému publiku - vypráví o ostrově štěstí, kam dospělí nemají přístup, protože již ztratili dětskou bezprostřednost. Patří mezi početné koprodukční projekty, která slovenská kinematografie v 60. letech upřednostňovala.
Začínají prázdniny a pražské děti odjíždějí na venkov. Frantík naopak přijede do Prahy ke svému dědečkovi Fialovi, který býval řidičem tramvaje. V dědově domě potká Frantík zlobivého Pepíka. Ten se vysmívá venkovskému návštěvníkovi. Pak ho však odvede do vozovny, kde je odstavená dědova tramvaj zvaná Terezka, teď už rozbitá a oprýskaná. Pepík Frantíkovi uteče a ten se ve vozovně sám bojí, zdá se mu, že tramvaje ožily. U dědy si Frantík vyprosí peníze na barvičky, aby mohl smutnou Terezku pomalovat, a zachránit ji tak před odvezením do šrotu. Barvičky nestačí, ale děti z okolí mu dají další barvy a brzy je Terezka pestře pomalovaná. Za odměnu pak vozí Frantíka a jeho kamarády ulicemi. Děti musejí starou tramvaj schovat před dospělými a Velký tramvajový revizor dědu obžaluje z její ztráty. Děti z celé Prahy začnou sbírat staré železo, aby mohla být Terezka ze sběru vykoupena. Akce se podaří, stará tramvaj je opravena a natřena modrou a zlatou barvou a nakonec vozí po Praze děti z mateřských škol.
Podle pohádkové předlohy Hanse Christiana Andersena vznikl napínavý snímek s četnými dějovými zákruty. Oproti předloze režisér Dušan Tančík přidal několik motivů, třeba téměř folklórní cikánské muzicírování. Základní syžetové rozvrstvení ovšem zůstalo zachováno: takže se opět rozvíjejí konfliktní vztahy mezi chudým, ale důvtipným Mikolkou a chamtivým zbohatlíkem Mikolou. Pozoruhodné je, že klasické pohádkové rekvizity jsou omezeny, že naopak se do popředí dostává sociální rozměr, díky němuž příběh získává až baladický rozměr. Na hudební složce se podílela Iva Bittová.
Hrdinou je líný krejčovský tovaryš Labakan, který se oblékne do přepychových šatů pro bohatého emíra a když vidí jak uctivě jej lidé na tržnici zdraví využije příležitosti, která se mu nečekaně naskytne. Seznámí se totiž se sultánovým synem Omarem, který vyrůstal u vznešeného káhirského paši a nyní se vrací domů. Labakan mu ukradne poznávací znamení, sultánovu dýku, a vydává se za něj. Sultánova žena však pozná svého pravého syna a přiměje sultána, aby oba muže podrobil zkoušce. Oba mají dokázat svou zručnost ušitím korunovačních šatů, což se samozřejmě povede jen skutečnému krejčíkovi Labakanovi. Aby nebylo pochyb rozhodne se sultán ještě pro jednu zkoušku.
Výpravná filmová pohádka natočená ve spolupráci Slovenských a Německých filmařů, vypráví známý příběh spisovatele Wilhelma Hauffa, který už v padesátých letech natočil Václav Krška pod názvem Labakan. Novým prvkem v pohádkovém příběhu je mluvící kouzelná jehla, natáčelo se v moravské Lednici a jugoslávském Dubrovníku a ve filmu zpívá Darina Rolincová.
Vysloužilý voják Martin se po dvanácti letech služby vrací domů. Cestou se zastaví v malé valašské dědine, kterou ovládá lakomý a bezohledný fojt s pomocí podlézavého drába a místního faráře. Martin se stává svědkem toho jak pro pár dlužných grošů sebere vdovci Kryštofovi a jeho pěti dětem jedinou kravku, jak zapírá zaplacení dluhu Jury a Juříčka, které pak nutí pracovat ve svém lese zadarmo, jak upírá dědický podíl svému bratrovi Štěpánovi, zamilovanému do půvabné Aničky. To všechno Martin nechce nechat jen tak a proto se rozhodne vesničanům pomoci a fojta ztrestat. Zanedlouho se ve vesnici začnou dít podivné věci a fojt má stále větší strach, že za vším je čert. Místo něj se objeví Martin s lstivým plánem, jehož hlavní součástí je recept na sekyrkovou polévku.
Pozapomenutý snímek zpracovává valašskou lidovou pohádku o vojenském vysloužilci, jenž chytře nápálí hloupého, ale o to zištnějšího chamtivce. Zadání je jednoduché i přitažlivé - jak uvařit ze sekyrky polévku - avšak zpracování přes náběhy z folklórnímu ladění zůstává hodně neumělé, málo zajímavé.
V zemi krále Dobromila se přestala cenit poctivá práce, slušnost, čestnost a úcta mezi lidmi. Do krajiny se místo toho postupně vkrádá moc pekla a tak ti, ve kterých zůstal ještě zbytek slušnosti, raději prchají pryč. Trochu popletená bylinářka Apolena má svůj sen, že krajinu zachrání jen neznámy "spasitel", který přijde s oslem a vezme si královu dceru Aničku za ženu. Kdo by však věřil bláznivé bylinářce, která svými "zázračnými" bylinami vždy natropí víc zmatků než užitku? Když je v kraji nejhůř, král v bezmocnosti upíše svoji duši peklu a vládu převezme jeho podlý ministr. Tehdy přichází do království nenápadný, veselý snílek Filip...
Filmová pohádka se odehrává v království sužovaném zlým Zlatovladem, který nutí krále odevzdávat mu každý rok všechno zlato vyrýžované v řece, protože pokud by tak neudělal, musel by náhradou posílat své lidi ke Zlatovladovi do otroctví. Když se o tom doví mladý princ postaví se na odpor a při ničení tavících pecí objeví zlatou sošku krásné dívky. Je to Mahuliena, v níž je ukryta Zlatovladova síla. Princ se rozhodne Mahulienu najít, doprovázen věrným služebníkem Jánem vydá se na cestu a po dlouhé cestě se před nimi objeví Zlatovladův hrad. Nebezpečí však teprve začíná. Naštěstí sebou Ján nese železnou královskou korunu o níž jen on ví, že je kouzelná a kdo si ji nasadí, toho varuje před každým hrozícím nebezpečím. Kdyby však tajemství koruny prozradil, zkameněl by. Jak má ovšem princi vysvětlit své podivné chování, když se jej snaží o chránit před Zlatovladovými nástrahami.
Miro Noga ako krajčír Šimon z Romádie upozorní na seba drábsku princeznú Helenu, keď jej dvornému básnikovi Krišpínovi opraví roztrhnutú nohavicu tak, že ju odstrihne. Hrdinom sa stane vo chvíli, keď jedným plesnutím zabije sedem múch. Vyzbrojený povesťou bojovníka sa vyberie do sveta, aby našiel svoje šťastie. V susednom Drábsku sa preteká s obrom v drvení kameňov a hádzaní do výšky. Svojou prefíkanosťou obra porazí. V blízkom mestečku zosmiešni výbercu daní a nakoniec sa rozhodne získať princeznú, ktorú kráľ Rudolf sľúbil tomu, kto osuší jej slzy. A šikovný Šimon neváha.
Na královském hradě vzbudí zvědavost mladého krále Jana vyprávění kočovné herecké společnosti o zlé a bezcitné princezně Anně. Rozhodne se s herci odjet do země krále Matouše a s jejich pomocí napravit rozmarné dívce hlavu. Když se Jan v noci tajně dostane do hradu a spatří princezninu krásu, rozhodne se požádat o její ruku. Princezna jej však odmítne s tím, že si raději vezme žebráka než jeho. A tak se také na příkaz jejího otce stane. Druhý den je princezna oddána se žebrákem oděným do rozedraných hadrů, ukrývajícím znetvořenou tvář pod režnou rouškou. Žebrák, který není nikdo jiný než s pomocí herců namaskovaný král Jan, připraví princezně řadu "lekcí", které princeznu změní v pracovitého a obětavého člověka.
