"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce.
Filmová adaptace sentimentálního románu londýnského autora Thomase Burkeho, zasazeného do známé čtvrti chudiny Whitechapelu a vyprávějícího tragédii dcery surového boxera (Lillian Gish), které se ujme ušlechtilý Číňan (Richard Barthelmess).
Po svých prvních malých filmech přichází David Wark Griffith ke svému prvnímu velkému dílu, o kterém se dá hovořit jako o prvním historickém eposu a které na jednu stranu vyvolalo obrovské protichůdné reakce a nepokoje a na straně druhé, i přes svou více než tříhodinovou délku, dokázalo snadno naplnit sály a pokladny kin v době své distribuce.Zrození národa je velkou společenskou freskou z období války Jihu proti Severu a jeho příběh nám tak představuje široké spektrum amerických dějin: Od vzniku snahy o zrušení otroctví, přes občanskou válku, kapitulace generále Lee a atentát na prezidenta Lincolna, až k poválečnému údobí a vzestupu Ku-Klux-Klanu. Na tomto bouřlivém společenském a politickém pozadí se odehrávají a vzájemně proplétají osudy dvou rodin; Cameronů z Jihu a Stonemanů ze Severu.D. W. Griffith díky tomuto snímku vytvořil zcela nové standardy Hollywoodu a s pomocí nesčetných uměleckých inovací, které zahrnovali dramatické záběry zblízka a pohyblivé záběry znamenající odvrat od tradiční divadelní strnulosti, přes paralelní dějové sekvence, prolínaní záběrů a různé střihové techniky, zásadním způsobem přetvořil dobový filmový jazyk.Zrození národa však každopádně působí jako silný propagandistický snímek a ve své době se setkal s bouřlivým rozhořčením, zejména v Evropě, jakožto i nadšením. Ale skutečnost je taková, že Zrození národa zůstalo respektovaným dílem, které je dodnes podrobováno studiu a je důležitým mezníkem v dějinách kinematografie.
Oliver a Oswald jsou dvojčata. Oba jsou biologové, oba pracují v ZOO a manželky obou tragicky zahynou při dopravní nehodě způsobené srážkou s labutí. Oliver a Oswald nesou ztrátu žen těžce, a fascinováni smrtí, zasvětí své výzkumy v ZOO dokumentaci rozkladu zemřelých zvířat. Postupně se také sbližují s Albou, řidičkou auta, která autonehodu jako jediná přežila. Ještě podivnější směr nabírají osudy bizarního trojlístku poté, co musí oba bratři kvůli svým kontroverzním výzkumům opustit ZOO.
Pohledy z Greenawayova venkovského domu do krajiny, doprovázené jeho vlastním vyprávěním o lidech, jejichž život za různých okolností ukončil pád z okna. Na pozadí vyprávění hraje cembalo, které rovněž figuruje i ve fiktivních osudech některých lidí.
„Vycházející z mé záliby pro Pána prstenů J. R. R. Tolkiena. Vymyslel jsem fiktivní rané obyvatelstvo této oblasti, zvané Wracketi. Wracketi patřili do bažin, Marriotti žili na horách a byla tam další skupina, která žila v lese; chtěl jsem vytvořit velmi seriózní podvrh antropologicko-archeologických výzkumů těchto mýtických postav.“
Filmová adaptace Shakespearovy hry Bouře, která se nazývá PROSPEROVY KNIHY. Děj je sledován přímo z postavy Prospera, který přežívá se svou dcerou na pustém ostrově. S sebou má dohromady čtyřiadvacet knih od svého dvořana Gonzala. Zde Prospero vystupuje jako bůh a díky těmto kouzelným knihám ve kterých se nacházejí odhalení potřeb a života člověka dokáže vytvořit kouzelnou říši a ovládnout všechny nadpřirozené bytosti. Greenaway v tomto snímku také plní plátno obrazy, které jsou ovlivněny italskými renesančními mistry. Například Rubensova,Tinorettova či Klimtova díla.
Na začátku je malé děvče, jejíž otec maluje na její tělo kaligrafické znaky. V dospělosti pak žena hledá lidi, kteří by ji na tělo také psali. Setká se s bisexuálním Angličanem (Ewan McGregor), v nemž postupně poznává muže, který kdysi zradil jejího otce.
Mix opakujících se záběrů z benátských ulic, který doprovází koláž zvuků a hlas, který předříkává abecedu.
Za doprovodu Čtvera ročních období od A. Vivaldiho sledujeme idylické venkovské záběry, v kterých se objevuje Greenawayova manželka a dcerka Hannah. Hlas Colina Cantlieho vypráví s obrazem nesouvisející příběh, zatímco Greenaway a Hannah vyjmenovávají písmena abecedy a slova, která jimi začínají.
