Hlavním hrdinou zábavného příběhu je spisovatel Karel Kryšpín, autor brakových detektivních románů o zločinci gentlemanovi Fredu Flokovi. Ten se jednoho dne dočká neobvyklého překvapení, když se tváří v tvář setká s mužem, který tvrdí, že je jeho výtvorem, že je Fredem Flokem. A protože Flok nelení, je neprůbojný mladý spisovatel vzápětí i proti své vůli zatažen do skutečného světa zločinu. Navíc se objeví dívka Helena, která by ráda poznala podsvětí a k tomu, jak se zdá, jsou Kryšpín a Flok ideálními průvodci. A když je Helena Flokovou bandou unesena, podaří se ji sice spisovateli zachránit, čeká ho však ještě nejedno překvapení...
Bohatá stará panna Berta oslavuje šedesáté narozeniny. Popřát ji přijde jen její věrný ctitel Dr. Jelínek. Berta však nemůže zapomenout na Eduarda, svou velkou životní lásku, a doktorovu nabídku k svatbě odmítne. Dvě rodiny příbuzných se o tetičku nezajímají. Touží jen po jejím dědictví, a proto se navzájem nenávidí. Jejich děti se však do sebe zamilují. Věrný sluha Hynek sa rozhodne chamtivé příbuzné vytrestat. Oznámí, že teta zemřela a na zámku je potom na smrt vyděsí... Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 1. 8. 1941.
Barevný český film o vynikajícím českém lékaři doktoru Janském. Sportovně založený medik Jan Janský dokončuje úspěšně svá studia. Chce se stát chirurgem, ale ocitá se na psychiatrické klinice profesora Kuffnera, kde společně se svým kolegou Kozderou se snaží vypátrat spojitost mezi srážlivostí krve a duševními chorobami. Dojdou k překvapivému zjištěni, že je možno krev lidí rozdělit do čtyř skupin a tím zamezil srážení krve při transfusích. Objev Janského se však setká s nepochopením české lékařské veřejnosti, která přínos tohoto vědce lékařské vědě uznává teprve po Janského tragické smrti.
Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů.
Vše se tu točí kolem studentského časopisu Řev septimy, který napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách, a který šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Vzbudil v profesorském sboru značné pozdvižení a protože se poněkud humorných způsobem pojednával o jednotlivých členech profesorského sboru. Zatímco mladý profesor Bartoš a starý moudrý pedagog Gábrlík dokázali přejít celou věc s humorem, zbytek učitelského sboru zahájí zuřivé pátrání po viníkovi, jehož přiznání je podmínkou pro zrušení zákazu k účasti na středoškolském sportovním turnaji.Zuřivé pátrání pak rámuje mozaiku veselých epizod ze života studentů i profesorského sboru tvořeného řadou typicky svérázných postaviček, z nich vystupuje do popředí zejména aféra nejnadanějšího studenta Jindry Benetky, který ve slohové práci otevřeně kritizoval poměry na gymnáziu a byl za to navržen na vyloučení ze školy.
Barová tanečnice Karla postřelí při rozchodu svého milence Mayera. Před policií se ukryje do bytu klavíristy Pavla Ryanta a při odchodu mu slíbí, že se vrátí. Nazítří je však Karla zatčena a odsouzena. V trestnici se setká s dozorkyní jeptiškou Angelikou, která je jí velmi podobná. Uprosí Angeliku, aby jí půjčila na několik dní šaty a opustí věznici jako jeptiška. Pavel odjel na turné do ciziny a proto ho nešťastná Karla nenajde. Zatím je Angelika propuštěna z vězení jako Karla Richtrová a opatří si byt i práci. Po návratu ze zahraničí se setká Pavel s Angelikou. Považuje ji za Karlu a je uražen, že ho nepoznala. Večer v baru ho potká skutečná Karla a Pavel ji dotčeně odmítne. Později se Pavel dozví, že ho dívka dlouho hledala. Navštíví Angeliku a v domnění, že je to Karla, se jí omluví za své chování a nabídne jí společný život. Karla se přijde omluvit Angelice za to, jaké nesnáze jí způsobila a Angelika se jí zmíní o Pavlově nabídce. Karla pochopí, že ji Pavel miluje a spěchá za ním. Angelika se vrací ke své práci. (Podle dobového popisku)
Zvukový debut hvězdy němého filmu Suzanne Marwille. Česká verze tohoto filmu se nedochovala (měla mít délku 2280 metrů), ale ruský Gosfilmofond Rossii, Belyje Stolby archivuje německy namluvený duplikátní negativ o délce 2043 metrů.
Manželé Šmídovi, rodiče plavovlasé Slávinky, jsou na vrcholu štěstí: Slávinka má přes vdavkami a bude si brát zástupce ve věcech trestních, JUDra Anatola Bryndu. Anatol je sice začátečník a všestranný jelimánek - ale co by rodiče neudělali pro štěstí jediného dítěte! Zařídili pro budoucí manžely byt moderní ve všech směrech. A největší atrakcí toho bytu, na niž je papá Šmíd obzvláště hrdý, jsou moderní manželské postele, z nichž jedna z nich stisknutím vypinače samočinně se odsune z ložnice do pracovny nebo naopak. Papá Šmíd ovšem netuší, že právě pro toto důmyslné zařízení dopadne všechno zcela, zcela jinak než si představoval... [dobový program]
Prvním klientem začínajícího advokáta JUDr. Anatola Bryndy je jeho sousedka, herečka Helena Králová, která se vdala za svého kolegu Járu Marka. Novomanželé se krátce po svatbě pohádali a Helena se chce ihned rozvést. Rezolutně odmítá vrátit se do Járova bytu a vzdor chabému odporu nesmělého advokáta stráví noc v jeho bytě. Ačkoliv mezi nimi k ničemu nedošlo, je ráno oheň na střeše: Bryndu navštíví rodiče jeho snoubenky Slávky a najdou budoucího ženicha v kompromitující situaci v ložnici s cizí ženou. K dovršení všeho zmatku se dostaví do Bryndova bytu také Marek, který chtěl původně využít advokátových služeb pro brzký rozvod, a shledá se zde s uprchlou novomanželkou. Společnost doplní i Bryndova snoubenka Slávka Šmídová. Ta se rychle sblíží s opuštěným novomanželem Markem. Po krajně zmatečním rozvodovém soudu se Slávka vdává za Marka a Brynda si bere svou čerstvě rozvedenou mandantku Helenu. [NFA.cz]
Hlavním hrdinou příběhu je redaktor Viktor Bláha, který si velmi rád vymýšlí bláznivé mystifikace, při kterých se dobře baví na účet svého okolí. Na jeho vtípky doplácejí nejen přátelé, zejména jeho spolubydlící Jan Valtera, ale také zcela neznámí lidé, kteří se mu "připletou do rány" a netuší, že sebemenší jejich omyl spustí lavinu Bláhovy výřečnosti. Jenže jak se říká, všeho do času... Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 30. 7. 1941.
Ruské provinciální městečko očekává příjezd tajného revizora z hlavního města. Považují za něj mladého frajírka Chlestakova, který tudy projíždí. Ten se do této role ochotně vžívá, nechá se hostit a přijímá úplatky... Významné komediálně satirické drama od ruského dramatika N. V. Gogola.
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
