Píše se rok 1976 a na malé francouzské město přijíždí vnadná, provokativní a záhadná dívka Eliane se svými rodiči. Ve městě okamžitě začne poutat pozornost místních obyvatel, zejména mladých mužů a jeden z nich, automechanik Florimondo přezdívaný Pin-Pon, naváže s Eliane vážný vztah. Záhy Eliane objeví u Florimonda starý orchestrion, který kdysi patřil její matce a který je pozůstatkem záhadné minulosti její rodiny a jí samotné, jež začne postupně vyplouvat na povrch a měnit běh doposud slibně se vyvíjejících událostí.
Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové.
Příběh mladého muže (Jean-Paul Belmondo), který se vydává za žurnalistu, který cestuje do ciziny za reportáží a přitom v klidu před celníky pašuje diamanty ukryté ve fotoaparátu. Po zdařilé akci dostane za úkol propašovat tři sta kilogramů zlata z Francie na blízký východ od šéfa pašeráku. V akci mu je přidělena mladá a pěkná plavovláska (Jean Seberg), která ví přesně co a jak dělat. V okamžiku kdy je konečně zlato v Damašku začíná dobrodružství nabírat na obrátkách…
Roberto La Rocca a Xavier Ade jsou přátelé, kteří jsou zapleteni do činnosti kriminálních gangů. Xavier je zatčen pro vraždu a uvězněn, což se Roberto později dovídá a po rvačce v baru je i on polapen a s Xavierem se setkávají v jednom vězení. Po propuštění jsou rozhodnuti začít nový život, ale jejich minulost je znovu dostihuje a vtahuje do víru nebezpečných událostí.
Film MUŽ JMÉNEM LA ROCCA byl režijním debutem později slavného tvůrce kriminálního žánru Jeana Beckera, který se již několik let pohyboval ve filmařském prostředí jako pomocný režisér. Pro svůj první film si zvolil literární předlohu slavného José Giovanniho, román L'Excommunié, podle kterého napsal vlastní scénář, jako tvůrce dialogů se na něm podílel i sám Giovanni. Film se v mnoha detailech od původního románu lišil, čímž došlo k některým nelogičnostem v ději i k vykonstruovanosti charakterů. Giovanni sám byl ostatně málokdy spokojen s filmovým přepisem svých knih a konkrétně v tomto případě o deset let později natočil svou vlastní verzi s názvem SMŮLA (La scoumoune, 1972). Film MUŽ JMÉNEM LA ROCCA vznikl ve francouzsko-italské koprodukci, exteriérové scény byly pořízeny v Marseille a v dalších lokalitách v jižní Francii. Francouzská premiéra filmu proběhla 17. listopadu 1961.
Jojo Pytlák, francouzsky Braconnier, a jeho žena Lulu bydlí v Ráji. Tak se totiž jmenuje místo, kde mají tito manželé, které spolu svedl spíše osud než láska, svou farmu. Jojo je dobrák, nejvíc ze všeho miluje svou sbírku známek a stařičkou učitelku, které to co na sebe neřekne, ona ihned prokoukne, ale vždy má pro něho milé slovo, úsměv a umí ho utěšit. A Jojo si k ní chodí pro útěchu velmi často. Jeho robustní žena Lulu je mistr ve vymýšlení toho, jak by svému utrápenému manželovi ztrpčila život. Celá vesnice zná tuhle nerudnou a neupravenou ženu, která kupuje tolik lahví laciného vína a všichni Jojo Pytláka litují.
Jednou uvidí Jojo v televizi slavného advokáta, který líčí, jak bravurně dokázal obhájit svého klienta, a dostane nápad. Ostatně, za zeptání člověk nic nedá...
Tony (J.P.Belmondo) je rošťák jak se patří a téměř každého svým sympatickým zjevem dostane tam, kde ho vždycky chce mít. Bohužel a možná i bohudík se vždy nespokojí jen s jednou ženou a ne s jednou ženou také zametá. Tak to jde až do té doby, než pozná Muriel (Mylène Demongeot) a jejího přítele Bibiho (Philippe Noiret), díky kterým se dostane do vyšší společnosti, kde páchá neplechu v daleko větším měřítku než dosud.
Garris a Riton žijí na břehu bahnitého rybníka. Riton má z druhého manželství tři neposedné děti. Čas od času utápí v červeném víně zármutek a snaží se zapomenout na svou Velkou lásku, svou první ženu Pamelu. Garris žije sám. Oba se živí paběrkováním, chytají žáby, sbírají hlemýždě, trhají konvalinky apod.
Objektivní portrét člověka, jehož idealismus byl silnější než zdravý rozum. Velkou roli ve filmu hraje ovšem jeho vztah k levicové aktivistce Louise Bryantové, mnohdy zastiňující historické události. Revoluce v Rusku se svými krvavými následky se stala prubířským kamenem pro rozštěpenou americkou levici, jejíž rozumnější část brzy poznala, že proklamované revoluční myšlenky a činy se čím dál víc rozcházejí. Její prohlédnutí symbolizuje postava zkušené anarchistky Emmy Goldmanové, která se marně snaží Reedovi vysvětlit, že tahle revoluce k ničemu dobrému nepovede.Film byl ve své době vysoce hodnocen odbornou i laickou veřejností, o čemž mj. svědčí i dvanáct oscarových nominací, z nichž snímek nakonec obdržel tři zlaté sošky - Warren Beatty za režii, Vittorio Storaro za kameru a Maureen Stapletonová za ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Úspěšný sportovec Joe sice zemřel při nehodě, nebe mu však dává ještě jednu šanci. Naneštěstí
původní tělo již není k dispozici, a tak se musí převtělit do zavražděného milionáře. Vynikající komedie z
roku 1978 získala Oscara a čtyři Zlaté glóby.
DICK TRACY je jedním z nejpozoruhodnějších a nejdiskutovanějších filmů posledních let. Warren Beatty v roli dobráckého detektiva je hlavní postavou snímku, který má opravdu hvězdné obsazení. Právě on a jeho parťák Kluk neustále hledají dobrodružství a společně bojují proti zločinu, kterým jsou prolezlé ulice města. V cestě jim však stojí přehlídka těch nejzvláštnějších gangsterů, jaké kdy svět viděl. DICK TRACY je skvělou směsicí akčního děje, dobrodružství, hudby a neuvěřitelných triků ...
