Tři příběhy natočené asi nejlepšími a nejslavnějšími americkými režiséry 80. let. Prvním příběhem je satira Martina Scorseseho LEKCE, studie vztahu umělce, toužícího po úspěchu a náklonnosti, a jeho múzy. Dokonalá jednota dialogů, kamery a hereckých výkonů dělají z filmu lekci umění a života. Dětská fantazie Francise Forda Coppoly ŽIVOT BEZ ZOE je spíše rozpačitá: dítě z bohaté rodiny, Zoe, má všechno, co si jenom může přát, kromě náklonnosti svých rodičů. Její život úplně změní až přátelství s arabským princem... V psychologické epizodě OIDIPUS DNES o muži, neustále pronásledovaném svou matkou, zpracovává Woody Allen znovu své oblíbené téma z ANNIE HALL a inscenuje ho s vtipem - a happy endem.
Lenny (Woody Allen) je newyorský sportovní novinář. Jeho žena Amanda (Helena Bonham Carter), úspěšná galeristka, pronásleduje svého muže adopcí chlapečka. Malému Maxovi jsou tři roky, jenže Amanda je tak zahlcena prací, že se Lenny rozhodne najít pravou matku. V počítači objeví její adresu. Je to žena mnoha tváří, která se živí hraním v pornofilmech. Zatímco Amanda otevírá novou galerii, někdo se snaží Lennyho zabít.
Na osamělé farmě mají strávit společný víkend tři páry: excentrický vynálezce Andrew Hobbs s manželkou Adrian, jeho přítel doktor Maxwell Jordan s milenkou a ošetřovatelkou Dulcy a renomovaný stárnoucí filozof Dr. Leopold Sturgis se snoubenkou Ariel. Každý z nich má o odpočinku v následujícíh hodinách odlišné představy. Po prvním společném setkání se jejich plány pozvolna mění. Najednou začíná hra, která vypráví o nejistých partnerských vztazích, o lásce, sexu, vášni a nevěře...
Film scenáristy a režiséra Woodyho Allena se vyznačuje výraznou lehkostí a hravostí, nezapírá přitom inspiraci jak slavnou hrou Sen noci svatojánské Williama Shakespearovou, Úsměvy letní noci švédského tvůrce Ingmara Bergmana, tak slavnými impresionistickými obrazy Výlet do přírody či Snídaně v trávě. Pozadí křehkého příběhu vytváří barvami a životem překypující krajina, v níž se občas "objeví" mytologické a magické prvky (kouzelná světelná koule). Na okouzlující atmosféře přelomu století se nemalou měrou podílí romantická hudba skladatelů Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Roberta Schumanna.
Nakladatel Larry Lipton (Woody Allen) žije již drahně let ve šťastném manželství s energickou a podnikavou Carol (Diane Keatonová). Jednoho dne se seznámí se svými sousedy, postarším a zdánlivě vyrovnaným a spokojeným manželským párem Houseových. Krátce nato paní Houseová umírá na srdeční záchvat, ovšem Carol začne, více méně bez důvodu, podezřívat postaršího sympatického pána z rafinované vraždy vlastní manželky. Sice nemá ani ponětí o tom, co by mohlo být motivem zločinu, ale vedena ženskou intuicí se přesto na vlastní pěst pouští do vyšetřování. Slídí v sousedově bytě, sleduje jeho milenku a postupně přinutí ke spolupráci nejen přátele, ale i manžela, který je vším možným, jen ne prototypem neohroženého detektiva. K překvapení všech, a konečně i Carol samotné, se její podezření ukáže jako opodstatněné. Nebyla to nehoda, byl to zločin! Zdá se být více než jisté, že jednou mrtvolou to neskončí...
Tematicky navazuje Woody Allen na film ANNIE HALL, formálně však jde jinou cestou. Snímek MANHATTAN, melancholické vyznání lásky rodnému městu New Yorku, fascinuje černobílou fotografií na širokém plátně a Gershwinovou hudbou, která filmu dodává tklivě veselý, jímavý podtón. Woody Allen sám hraje televizního režiséra Issaca, který se nemůže rozhodnout pro jednu ze svých lásek, protože u žádné ženy nenachází skutečné naplnění. Neutěšeným milostným vztahům odpovídá převažující životní pocit newyorských intelektuálů: lze pozorovat úpadek kultury, osamělost, problémy se vzájemnou komunikací a neurózy jsou průvodní faktory.
Scenárista, režisér a herec Woody Allen tentokrát situoval děj svého komediálně laděného příběhu do carského Ruska 19. století, do doby napoleonských válek. Hlavní postavou filmu je obyčejný, tak trochu neduživý bojarský synek Boris (v Allenové podání) s celoživotní láskou ke krásné sestřence Soně (Diane Keatonová). Jeho obrovskou smůlou je, že se náhodou narodil právě do společnosti vyžadující příliš velké sliby, velké válečné činy a nepřiměřeně rozmáchlá romantická gesta. Ironií osudu právě Boris má zaplatit vlastním životem za zločin, který nikdy nespáchal. A právě tento okamžik slouží k tomu, aby retrospektivně vyprávěl tragikomickou historii svého života. Film Láska a smrt je neobyčejně vtipnou filozofickou "lahůdkou" na existenciálně pojaté téma - sex a konec života, stejně jako parodií na historické romány typu Vojna a mír. Také tady nalezneme Allenovy originální vizuální gagy, nejednou inspirované proslavenými tituly světové kinematografie: Kachní polévka, Světla velkoměsta, Sedmá pečeť (postava Smrti, která si odvádí nebožtíky) a Křižník Potěmkin. Děj provázi hudba Sergeje Prokofjeva, za kamerou tentokrát stál klasik frankofonního filmu Ghislain Cloquet.
Stárnoucí Arthur nečekaně oznámí své ženě Evě, že ji opouští. Je to rozhodnutí, o němž tajně uvažoval již delší dobu. Nechce prozradit, jaké k tomu má důvody. Již dávno ale necítí sílu, ba ani potřebu přizpůsobovat se jejím náladám či depresím, a také si ještě chce něco užít a najít téměř ztracený optimismus. Pro jeho manželku zůstává rozchod příliš velký šokem. Neumí se vyrovnat s realitou a stále myslí jen na možnost návratu k Arthurovi. Problémy s partnerskými vztahy ale mají i jejich tři dospělé dcery, úspěšná spisovatelka a básnířka Renata, přitažlivá herečka Flynn a netalentovaná, vnitřně nevyrovnaná Joey.
Psychologicky laděný příběh o rozpadu jedné rodiny, je způsobem ztvárnění zcela odlišný od většiny snímků Woodyho Allena. Ten přitom vzdává hold režijnímu mistrovství Ingmara Bergmana, mezi jehož obdivovatele léta patří (zejména nezapře inspiraci snímkem Šepoty a výkřiky). Promyšleně využívá dlouhé záběry, úseky děje jen minimálně podkresluje hudbou, velký prostor dává hereckému gestu, mimice a textu. Jak název předem prozrazuje, film vypovídá o uzavřených prostorech, v doslovném i obrazném slova smyslu. Proto řadu scén tvoří pohledy na hlavní hrdiny, stojící a bezmocně sledující okolo plynoucí svět, na který nemají sebemenší vliv. Pocity jejich neúspěchu, deprese, stejně jako myšlenky na smrt pomáhá navodit kamera Gordona Willise, jež se omezuje na odstíny černé, bílé a šedé. Kostýmy, stejně jako k filmu Spáč, připravil Joel Schumacher, který později více zaujal jako režisér například snímky Hráči se smrtí, Nebezpečný klient a Čas zabíjet. Vynikající herecký výkon podala Geraldine Pageová jako rozporuplná architektka Eva.
Jeden z nejlepších světových režisérů Woody Allen ve svých filmech již léta mapuje mezilidské vztahy. Pro svoji zatím poslední sondu si vybral dvě manželské dvojice. Jedna z nich na počátku filmu oznamuje svůj rozchod a nechtěně tak zapůsobí jako rozbuška v manželství druhém. Shodou ironických náhod byl film uveden do premiéry ve chvíli, kdy vyšel najevo vztah, který je i v tomto filmu - mezi starším mužem a mladičkou dívkou. V obou případech byl tím mužem Woody Allen. Zatímco ve filmu se v postavě profesora literatury zamiluje do provokativní studentky, v soukromém životě navázal vztah přímo ve své rodině - se svojí nevlastní dcerou. Jak ve filmu, tak ve skutečnosti propukla bouře. Tisk všemožně přetřásal etickou stránku věci, Mia Farrowová, která byla (ve filmu i ve skutečnosti) tou podvedenou, vytáhla na stránkách tisku ke křížové výpravě proti zvrhlému manželovi. Woody Allen tak nechtěně dokázal, že jeho filmy skutečně odrážejí vztahy mezi lidmi, se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Woody karikuje sám sebe - neurotického režiséra Vala Waxmana, na kterého padnou zlé časy. Jo, kdysi to byl pán režisér, ale od té doby se mnoho změnilo a Val teď může být vděčný za sebemenší druhořadý kšeftík v televizi. Manželky a milenky jsou na světě proto, aby svým drahým občas podaly pomocnou ruku. Val dostane od své exmanželky nabídku režírovat velkorozpočtový "mainstreamový film". Je to skvělé, ale katastrofy jsou tady zase od toho, aby nám znepříjemňovali život - Val dočasně oslepne následkem své chronické paranoi. Jde o velký balík peněz a tak skupinka jeho pěti kamarádů dělá vše pro to, aby se šéfproducent o režisérově slepotě nedozvěděl. Tahle Valova disfunkce na sebe ve filmu váže desítky skvělých gagů a situací, které nenechají Vaši bránici v klidu. Zrodila se velká groteska a Woody Allen byl zase u toho.
Milostná vzplanutí, zklamání i selhání v rodinném propletenci tří sester na newyorském Manhattanu.
V Haně a jejích sestrách se Allen znovu věnoval svým oblíbeným tématům, jako jsou svádění, nedostatek lásky, láska k městu, film jako balzám, či strach ze smrti – tady tématům, jimiž se zabýval třeba už i v Annie Hallové a Manhattanu. Od uvedení Annie Hallové tak dosáhl největšího okamžitého úspěchu – jak komerčního, tak v uměleckých kruzích. Sám Woody, který se při práci na svých projektech všem vnějším zásahům vyhýbá, nevycházel z údivu, když zjistil, že se tentokrát strefil do černého u kritiků i u diváků: „Když člověk udělá úspěšný film, začne se ptát sám sebe, v čem jsem se zmýlil? Musel jsem udělat něco, co je buď pohodlné, nebo potvrzuje předsudky střední vrstvy nebo je příliš povrchní či přehnaně citlivé.“
Film tematicky i formálne nadväzuje na vrcholné Allenove diela zo 70. rokov - ANNIE HALL a MANHATTAN. Na osudoch troch sestier z newyorskej umeleckej rodiny a ich manželov, rodičov a druhov rozohráva autor typickú koláž svojich obľúbených tém - láska, smrť, umenie, zmysel života. Portrét Hany ako silnej osobnosti, ktorá svojou citlivosťou a vyrovnanosťou poskytuje oporu, ale aj príležitosť na zneužitie všetkým ostatným členom rodiny, hlavne manželovi a sestrám, a práve preto je určitou prekážkou pre ich emocionálne naplnenie, ilustruje komplementárny charakter rodinných úloh a dokazuje Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý a hrejivý film obratne spája skepsu s optimizmom (Allenove neurotické obete civilizácie sú jeho špecifickou tvorivou autoterapiou a verejnou introspekciou) a hlási sa k bohatému komediálnemu dedičstvu americkej kinematografie, avšak ako komédia charakterov a mravov. Film s presvedčením o psychologickej rovnocennosti objektívnej a fiktívnej "reality" rozpráva o potrebe čistého humanizmu ako vzťahu, v ktorom možno odhaľovať ľudské slabosti, hrať sa, vtipkovať a provokovať, no nie urážať ani ponižovať. Allen-režisér bravúrne vedie r"znorodý herecký súbor (M.O'Sullivan je skutočnou matkou M. Farrow), v typickej kreácii upúta Allen-herec.
