Filmy online ke shlédnutí zdarma

Na vesnici se odehrává příběh prostomyslného, nepříliš zodpovědného mladíka, který se přesto dokáže postarat o mladší sourozence, když otec opustil rodinu. Ještěže se mohl opřít o zásady příkladné socialistické morálky. Není divu, že snaha postihnout něco z mentality soudobé vesnice a poměrů na ni se rozbíjí v jednoduchých, plakátovitých poučkách.

Jiráskovo mládí od školních lavic v broumovském gymnasiu, události vojny v roce šestašedesátém, studia na universitě v Praze, příchod do Litomyšle, jeho láska k Marií Podhajské, pozdější Jiráskově manželce, vyhrocení konfliktu s maloměstskou reakcí, vrcholící vleklou oční chorobou, to vše zachycuje nový životopisný film režiséra Kršky. Jako protiváha maloměšťácké společnosti je ve filmu zdůrazněno lidové hnutí, vyvolané nadšenými čtenáři Jiráskových děl, které nakonec maří komplot reakce, snažící se vyrazit Jiráskovi pero z ruky. Jirásek může opět svobodně psát. (FILMOVÝ PŘEHLED 7 / 1953)

Český barevný film, natočený laureátem státní ceny Václavem Krškou podle divadelní hry národního umělce Fráni Šrámka. Dramatická lyrická báseň Měsíc nad řekou" byla napsána v roce 1922 a ze všech dramatických prací Šrámkových nejlépe a nejplněji postihuje věrný konflikt mládí a stáří. V jednoduchém příběhu z malého městečka líčí tichou resignaci Jana Hlubiny, kdysi nejlepšího studenta místního gymnasia, který však podlehl tlaku vnějších okolností, zklamal naděje v sebe kladené a uvízl v městečku jako papírník. Na tyto zklamané naděje navazuje citový osud jeho dcery Slávky, vzdorující měšťácké představě o nutnosti sňatku, třebas bez lásky, jako jediného řešení života ženy; její setkání s jinošským Vilíkem Roškotem pod vlivem křehkého kousla měsíčního večera a hučící řeky vyvolává prudký konflikt rozumu a citu a vede k náhlému chlapcovu dozrání.(FILMOVÝ PŘEHLED 33 / 1953) Jeden z mála dokladů, že i tuhých 50. letech vznikaly jiné, apolitické filmy, byť z dnešního hlediska možná zcela vyšeptalé, s teatrálním přednesem. Fráňa Šrámek poskytl námět k nostalgickému ohlédnutí dávných spolužáků na jednom abiturientském sjezdu, kteří zjišťují, jak jim život neplodně proklouzl mezi prsty. A ani nemají šanci vymanit se z maloměstského sevření.

Český barevný film laureáta státní ceny režiséra Václava Kršky, natočený podle stejnojmenné básnické hry tureckého básníka Nazima Hikmeta, laureáta Světové ceny míru. Jeho námětem je láska - láska sesterská, láska milenecká a konečně nejvyšší forma lidské lásky: láska k lidem. ~ Mechmene Banu, vládkyně orientálního města Arzenu, se vzdá své krásy pro uzdravení své sestry Širín. Obě sestry se zamilují do mladého malíře Ferchada. Když Ferchad dá přednost Širín, Mechmene Banu mu slíbí svou sestru, podaří-li se mu prorazit skály Železné hory a uvolnit tak skrytý pramen vody, bez které město Arzen umírá žízní. Deset let se Ferchad rve se skálou a jeho láska k Širín se stává láskou ke všemu lidstvu. Další léta buší Ferchadova palice neúnavně do skály. Konečně je jeho dílo dokonáno: voda teče do Arzenu. Mechmene Banu umyje v ní svou tvář a stává se tak krásnou, jakou byla před lety. Avšak Ferchad se nedá zlákat její krásou a bohatstvím a zůstane věrný milovaně Širín. (FILMOVÝ PŘEHLED 29 / 1957) První česko - bulharská produkce. Současně s českou verzí byla natáčena také bulharská, kdy byly přeobsazeny některé hlavní role bulharskými herci a někteří čeští herci v malých rolích zůstali. Ve stejných dekoracích byla zároveň natočena pohádka "Labakan.V koprodukci s Bulharském natočil Václav Krška dvě orientální pohádky. V této začala vládkyně žárlit na svou sestru, která se zamilovala do chudého malíře. Mladíkovi slíbí sestřinu ruku, pokud ze železné skály vymámí pramen zázračné vody. Muž se proto podstoupí mnohaletou dřinu, pracně se prokopává do skalního masivu. Zobrazení exotického prostředí je však příliš chladné a dekorativní, sám příběh pak hodně chtěný.

Český barevný film, natočený podle orientální pohádky německého pohádkáře Wilhema Hauffa. Jejím hrdinou je krejčovský tovaryš Labakan, který pohrdá prostým životem a prostými lidmi a touží být pánem. Jeho přání se mu nakrátko splní, ne však ve skutečnosti, nýbrž ve snu, který ho dokonale vyléčí z jeho nesmyslných tužeb. - Noc před příjezdem prince Omara se Labakanovi zdá, že ukradne svému mistru Mustafovi knížecí oblek, který právě došil. V tomto přestrojení se setká s princem Omarem vracejícím se do rodného města, kde ho nikdo nezná. Labakan mu ukradne rodinnou dýku a její pomocí se sám prohlásí za syna sultánova. O Omarovi tvrdí, že je pomatený krejčovský tovaryš. Ale sultánka neuzná Labakana za svého syna a dá podrobit oba mladíky zkoušce. Přikáže jim ušíti plášť. Labakan nepostřehne léčku a ušije skutečně dokonalý plášť, zatím co Omar nedovede látku ani rozstříhat. Avšak sultán není ani s tímto důkazem spokojen. Žádá o radu dobrou vílu Adolzaidu v Kamenném lese. Ta mu dá dvě kouzelné skřínky, které mají dokázat totožnost jeho syna. V Omarově skřínce je koruna a žezlo, zatím co Labakan nalezne ve své skřínce jehlu a nit. Omar mu odpustí jeho zradu. Lid se Labakanoui vysmívá a trýzní ho. Tu se Labakan probouzí ze svého těžkého snu a je navždy vyléčen z touhy po panském životě. (FILMOVÝ PŘEHLED 9 / 1957) Hrdinou je líný krejčovský tovaryš Labakan, který sní o životě v přepychu a oblékne se do přepychových šatů pro bohatého emíra a když vidí jak uctivě jej lidé na tržnici zdraví využije příležitosti, která se mu nečekaně naskytne. Seznámí se totiž se sultánovým synem Omarem, který vyrůstal u vznešeného káhisrského paši a nyní se vrací domů. Labakan mu ukradne poznávací znamení, sultánovu dýku, a vydává se za něj. Sultánova žena však pozná svého pravého syna a přiměje sultána, aby oba muže podrobil zkoušce. Oba mají dokázat svou zručnost ušitím korunovačních šatů, což se samozřejmě povede jen skutečnému krejčíkovi Labakanovi a tak ho čeká kat. Naštěstí to vše byl jen sen a pošetilý mladík se ještě včas napraví.

Zuzana Vítová, mladá žena zápasící s mnoha zavazadly, nastoupí do vlaku a najde místo v kupé, kde již sedí osamělý muž. Po vystoupení v Praze se zdá, že ji muž sleduje, a tak se Zuzana ostře ohradí. Ukáže se, že Karel Jánský bydlí ve stejné ulici, kde žije Zuzanin snoubenec Petr Klika, za kterého se má mladá žena nazítří provdat. Zuzana je nakonec ráda, že ji Jánský galantně doprovází. Nemůže najít klíče a Petr není doma. Ženich jí šel naproti na nádraží a shodou nešťastných okolností se mu Zuzana ani později nedovolá, neboť Petr omylem vytáhl zástrčku telefonu. Jánský, jehož žena je na chatě, odveze Zuzanu autem na druhý konec Prahy k sestřenici. Ta má však u sebe milence, a proto neotevře. Jánský pozve Zuzanu ve vší počestnosti k sobě. Spolu pak ještě obejdou několik nočních podniků až se Zuzana opije. Jánský jí prozradí, že je právě tím úředníkem, který ji má druhý den oddat. Přestože mezi nimi k ničemu nedošlo, žárlí Petr i Karlova žena Magda. Před obřadem tak dojde k rozsáhlému skandálu, do kterého se zapojí Petrův strýc, Magdina matka a Jánského kolegové. Zuzana i Karel se raději přiznají k něčemu, co nespáchali. Všichni jim spokojeně jejich "přestupek" odpustí a Jánský může Zuzanu a Petra prohlásit za manžele.

Na břehu Otavy stojí panský dům, který parta kluků považuje za velmi tajemný. Po jeho návštěvě kluci zjistí, že tu není nic jiného, než stará paní se svou vnučkou. Parta se rozdělí na dva tábory a nastanou "líté" boje, které ale nemají dlouhého trvání. Václav Krška je v dostupných písemných materiálech uváděn jako spolurežisér tohoto filmu. V úvodních titulcích je jeho podíl charakterizován jako umělecká spolupráce. Ve filmu si jednoho z kluků zahrál Borek Lipský, bart herců Oldřicha a Lubomíra Lipského, který v roce 1947 zahynul po zásahu bleskem.

Evropa vchází do první světové války a na venkovském mlýně panují despotická atmosféra, kterou citlivá dívka již nedokáže dál snášet. Opouští rodinné prostředí. Ve městě samozřejmě nalezne rychle cestu k socialistům... V retrospektivách se odehrávají hrdinčiny trýznivé vzpomínky na svět plný honby za majetkem a propadlý bezcitnosti, z něhož odhodlala navždy odejít.

Podle stejnojmenné Turgeněvovy novely natočil Václav Krška vzpomínání stárnoucího ruského šlechtice Sanina, jenž si vybavuje nenaplněnou lásku, již v mládí zažil. Výrazné je nostalgické ladění, které provází příliš pozdní prozření. Hrdina se totiž při zahraničních cestách zamiloval do prosté dívky, avšak opustil ji kvůli krákodobému milostnému vzplanutí k sobecké krásce z vyšší společnosti. Režisér věrohodně vyřešil i potíže s odpovídajícím časoprostorovým zakotvením.

Osudy žen se opakují: šestnáctiletá dcera dvaatřicetileté matky je rovněž těhotná. Stejně jako její matka zůstane svobodná a dítě bez otce. Od něho dívka obdržela jen exotickou pohlednici s titulovými třemi velbloudy... Režisér Václav Krška tento příběh ovšem nepojal jako nějaké drásavé drama, nýbrž jako komedii v téměř italsky výřečném stylu. Příliš pozornosti však neupoutal, vadila hlavně jistá vyumělkovanost celého zpracování.