Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní.
Pohádkový film Malá mořská víla byl natočen podle stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Vypráví o tragické lásce mořské bytosti k pozemskému princi, pro nějž obětuje to nejcennější, co má - svůj hlas a život. Příběh zahrnuje prvky opravdové lidské tragiky a životního dramatu. Proto je určen nejen dětem, ale i dospělým. Ve filmu byla použita řada náročných triků, velkou roli v něm hraje výtvarná stránka i pohybový projev představitelů obyvatel podmořského světa?
Romanca o žižkovskom dievčati, dvoch bratoch, stratenom obuvníkovi a nedozretom viniči. Príbeh z pražského Žižkova tridsiatych rokov. V meste sa rozmáha veľkoobuvník Baťa a obuvník Bursík čím menej dokáže konkurovať jeho lacným produktom. Jeho dvaja synovia prežívajú obdobie, ktorému sa vraví dospievanie a každý iným spôsobom. Prvé milostné splanutia a hľadanie si miesta v živote poznamenanom sociálnou neistotou a neskôr okupáciou...Příběh je rozdělen do jednotlivých vět. Věta první: Exodus, Věta druhá: Války malé a velké, Věta třetí: Milenka v cylindru, Věta čtvrtá: Důmyslný rytíř od Židovských pecí, Věta pátá: Pomyslná zpráva o vyhnání z ráje, Věta šestá: Příběh o stydlivé láhvi.
Své milostné okouzlení prožívají nejen mladičtí hrdinové filmu šestnáctiletý Petr a stejně stará dívka Andrea, ale i jejich rodiče, kteří se po letech znovu setkali. Rádoby poetické ladění je však místy násilné stejně jako střídání barvy s černobílými pasážemi. Láska patří mezi Kachyňova normalizační díla, která postrádají osobitost, nahrazuje ji křečovitou stylizací, která postihuje všechny složky filmu.
Naivní špiónské historky se zásluhou tohoto snímku vyšplhaly na kvalitativní vyšší úroveň. Syžetově - námět poskytl Rudolf Kalčík - se ještě podřizuje politické mytologii o zlých agentech, jejichž rejdy překazí hrdinní pohraničníci, ale pojetí příběhu i vypravěčství získávají výrazovou svébytnost, poučenou moderními trendy té doby. Kachyňa zde rozvedl své pojetí vojenských příběhů jako ryze chlapské záležitosti. Vizuální podobu filmu určuje hned úvodní sekvence, členitá jízda mokřitými šumavskými hvozdy, kdy majestátně vzrostlé stromy naznačují rozlehlost lesní pokrývky i její dumavou atmosféru. Černobílý obraz prostupuje baladičnost, proměněná ovšem ve vítězný chvalozpěv na odhodlané obránce hranic, jak zněl dobový slogan.
Příběh podivínského mladíka Adama (Radek Holub) a jeho ženy (Alena Mihulová) se odehrává na horské samotě počátkem tohoto století. Adam je synem svobodné matky nevalné pověsti a celý život zápasí se svým nelehkým údělem... Lidé, o jejichž smyslu života film vypráví, jsou závislí na přírodě a jejich vůle k životu tu prochází každodenní zkouškou. Jeden z nejlepších filmů Karla Kachyni podle povídky Jana Procházky, měl premiéru v roce 1993, získal řadu mezinárodních i domácích cen. Jmenujme alespoň hlavní ceny na MFF Štrasburk 1994, Flagstaff USA a hlavní cenu Finále Plzeň 1994 Zlatý ledňáček.
Komorní psychologické drama osvědčené autorské dvojice je křehkou studií o přerodu strachu až do nenávisti. Na pomstu připravená Krista (jedna ze životních úloh I. Janžurové), kterou dva němečtí vojáci na sklonku války přinutí, aby je svým vozem dovezla k rakouské hranici, den poté, co Němci oběsili jejího muže, nakonec nedokáže nepřítele zabít a zoufalou útěchu najde v objetí vyděšeného mladičkého vojáka (nesnesitelně dlouho živené napětí explodovalo do nečekaně lidského, milostného sblížení).
Film kromě nevšedního tématu zaujme originální poetikou: napjatá, tiše hrozící atmosféra opuštěného lesa koresponduje s pocity protagonistů, mlčenlivost jako nemožnost dorozumění, skrývaná nenávist a zloba jsou zřetelné v zámlkách, detailech, gestech, výrazu tváří. Působivé je i vizuální ztvárnění a hudba varhanních skladeb. Film relativizuje zdánlivě jasný pojem spravedlnosti, zamýšlí se nad tragédií znecitlivěného automatického konání, hrdinové připomínají nevinné oběti nezastavitelného válečného běsnění. Strhující memento proti fanatickému aktu pomsty, proti zlobě a nenávisti, přináší katarzi z tragického pocitu. Dílo bylo dlouhý čas zakázané a označené za "hanebný ideový paskvil".
Hlavní postavou je čtyřicetiletý architekt Jan Kolvara, který sice zapomněl tašku se sportovním oblečením v telefonní budce, ale přesto se z jakéhosi trucu pustí do dálkového pochodu, společně se svým mladším kolegou Robertem, jeho dívkou Eliškou a také svým bývalým kamarádem a současným nadřízeným Crhou a jeho milenkou Vaňkovou. S přibývajícími kilometry se však blíží nejen cíl, kterým je sto ušlapaných kilometrů, ale také řada osobních rozhodnutí a vyřešení Janových pracovních i osobních vztahů nejen k Crhovi, který jemu a Robertovi nabídl vypracování projektu rehabilitačního sanatoria, aby je pak podrazil a prosadil zcela nevyhovující návrh své milenky, ale také k Elišce, která ho nepřestává svádět a manželce Madle, jejichž vztah má daleko do někdejší idylky.
Režisér Karel Kachyňa, jenž v 60. letech vytvořil řadu závažných společenských dramat (i o válečných událostech), se v éře normalizace musel kát a vinu vykupoval primitivními prorežimními historkami. V tomto filmu se uvědomělý antifašista zapojí do Slovenského národního povstání, aby pomohl tamnímu lidu vykročit ke šťastné budoucnosti...
Baladický příběh podle jedné z nejkrásnějších milostných novel Ivana Olbrachta "O smutných očích Hany Karadžičové". V malé židovské osadě na Podkarpatské Rusi žije dospívající dívka Hana Šafarová, zvaná Hanele. Vlivem nepřízně osudu a především kvůli vlastní naivitě příjde rodina prakticky o veškeré jmění. Hanele se rozhodne odejít spolu s dalšími mladými Židy do průmyslové Ostravy a tam se připravovat na cestu do země zaslíbené - Palestiny. Zamiluje se tu do zámožného obchodního cestujícího Ivo Karadžiče. Ten vystupuje jako bezvěrec a volnomyšlenkář. Nabízí Hanele sňatek, který však pro nábožensky přísně vedenou dívku nepřichází v úvahu. Pro svou lásku se dokáže Hanele odpoutat od víry svých předků a rozejít se s rodinou. Avšak nejen s ní, ale také s celou obcí, která jí dá pocítit hrůzu zatracení.