Již potřetí v krátké době se na filmovém plátně objevuje látka známého dramatika a TV scenáristy Jiřího Hubače. Snímek FANY následuje po filmech JEDNA KOČKA ZA DRUHOU a UČITEL TANCE. I v něm najdeme charakteristické rysy Hubačova rukopisu: propracované charaktery, pochopení pro lidské osudy, melodramatický nádech a hořkosmutný humor. Titulní hrdinka je slaboduchá padesátiletá žena, která se po letech, strávených v bezpečí u svých starších příbuzných, dostává do péče své starší sestry, energické a nepřístupné primářky. Soužití obou osamělých žen provázejí četné drobné rozmíšky, ale také chvíle vzájemného porozumění a prostého lidského štěstí. Lékařka pod vlivem sestry ztrácí svou ochrannou vrstvu a stává se citlivější k událostem i lidem okolo sebe. Fany zase žije ve svém vlastním světě, v němž jí ke spokojenosti stačí televizní reklamy, práce v domácnosti a blízkém kostele a velká láska ke zvířatům.
Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, povzdechne si často mnohý rodič. Nejinak je na tom i matka osmnáctiletého Františka, který právě složil bez velké slávy maturitu a má nastoupit do svého prvního zaměstnání. Fandy má ještě plno klukovských snů, touží po kariéře veslařského reprezentanta, s kamarádem soupeří o přízeň obdivované dívky a vůbec se zarputile brání brát život vážně...
Začíná docela všedně: Zaneprázdnění rodiče vezou svého syna k příbuzným do jižních Čech. Milan je zvědavý na dědečka, o němž doma hodně slyšel, nejčastěji to, že se chová jako "malej". Pokud jde o první dojem, určitě ho nezklamal: Přijede s rodiči do nejlepšího, právě když strýc Václav s tetou honí po dvorku čuníka. Ferda totiž není jen obyčejné prase na vykrmení, je to i dědův kamarád a proto ho děda občas pustí proběhnout. Tady se začínají odvíjet nitky příběhu o tom, jak stáří, které "chodí špatně, ale radí dobře" pomáhá mládí učit se radosti ze života z každého dne, učit vidět a rozpoznávat krásy (třeba s pomocí duhové kuličky), co jiní nevidí nebo vidí jinak...
Karel Kachyňa se zahleděl na tragikomické osudy architekta - fotografa Viktora, jemuž se rozpadá po dvaceti letech rodinné zázemí, hledá nové životní zakotvení a navíc naráží na pokrytectví maloměstské honorace, když hodlá veřejně představit odvážné ženské akty. Mladičká cikánská dívka, s níž se náhodně setká, v něm probudí touhu po svobodě a nezávislosti. Režisér natočil kritickou výpověď tak říkajíc v dovolených mezích.
Režisér Karel Kachyňa několikrát osvědčil citlivost vůči komorně pojatým válečným příběhům. I když se tento filmu odehrává těsně po skončení bojů, jejich důsledky stále zasahují do života lidí. Příběh se vyznačuje jemným poetickým ozvláštněním i přítomností dětí. Líčí, jak se do téměř opuštěné horské vsi nastěhuje mladá vdova se dvěma synky, z koncentráku tam přispěje i německý antifašista. Vzájemné porozumění však čeká těžká prověrka, protože skrývající se nacističtí fanatici zákeřně střílejí...
Karel Kachyňa dokázal věrohodně vylíčit trudná 50. léta i v době normalizace, aniž by se uchýlil k výraznější idylizaci. I když se musel vzdát jakýchkoli politických kontextů, postihl tehdejší leckdy bizarní reálie. V tomto filmu se vypravil na pitoreskní Žižkov, který do jisté míry nahlíží očima dospívajícího, první lásku hledajícího chlapce (jeho představitel Radim Špaček se později stal filmovým režisérem). Ve vyprávění poznáme řadu svérázných figurek, podivínů a vůbec lidí, kteří se nedokázali vyrovnat s náhlými společenskými změnami. Režisérův náhled je ovšem laskavý a dobrotivý, ani celoživotním smolařům, ani mentálně postiženým nešťastníkům se nevysmívá.
Trpká mozaika líčí konec druhé světové války na moravském venkově očima malého kluka. Olin má od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Tu mu seberou ustupující němečtí vojáci a hrdina se začne obávat otcova hněvu. Potká se i s přicházejícími Rusy... Jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků, jeho nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. V jiné přízračné scéně Olin uvidí své rodiče s nakradeným majetkem... Film byl také uváděn jako "Já a Julina a konec veliké války".
Píše se rok 1920, v Praze vzrůstají politické nepokoje a sociální demokraté se chystají zradit své dějinné poslání, když namísto dělnické třídy upřednostní vlastní sobecké zájmy. Na sociálně demokratického poslance Jandáka doléhá vyděračská aféra, která jej přiměje, aby zřekl svého přesvědčení. Za těchto okolností se v Praze ukrývá těžce nemocný maďarský revolucionář Kerekes, který musel uprchnout z vlasti... Tento proklamativní, ploše inscenovaný film natočil Antonín Kachlík podle vedlejšího motivu z Olbrachtovy Anny proletářky, na úsvitu normalizace posloužil jako třídně vzorný pohled na novodobé dějiny.
Podle námětu Jana Trefulky natočil Antonín Kachlík psychologickou studii ze života jedné ženy, zaměstnané matky dvou malých dětí. Snímek zachycuje malý výsek z jejího života, pouhý jeden den, během něhož hrdinka bilancuje, co dosud prožila a v čem uspěla či neuspěla. A bilancování to není optimistické, neboť marně hledá nějaký záchytný bod: její manželství ztroskotalo a poměr se ženatým mužem neskýtá valnou budoucnost...
Psychologický příběh o nespokojených jedincích, kteří pohrdají životními stereotypy těch druhých, vytvářejí si však své vlastní. Tulák životem Kazan a Viola, která se vždy spokojí jen s ideálem, vytváří nesourodou dvojici, která ale nakonec nachází to pravé.
