Věra Řeháková se připravuje na svou svatbu. Venku prší a mladé ženě se do mysli vkrádají vzpomínky na různé situace, které prožila se svým nastávajícím Zdeňkem Procházkou. Jen jedna je příjemná, ty ostatní ji stále zraňují. Vzpomíná na Zdeňkovu hrubou reakci, když mu oznámila, že čeká dítě. Jak ji nepodpořil, když upozornila na podvody některých pracovníků jejich traktorové stanice a žádala o povolání revizní komise. Jak cynicky se k ní choval, když se jednou zastavila před svatebními fotografiemi místního ateliéru. Konečně je oblečená a ředitel Votava, otec a kamarád Lojza ji odvezou na radnici. Ženich tam však není. Celou noc popíjel s kamarády ve skladišti a patrně tam usnul. Rychle pro něho jedou a přivezou ho ve špinavých montérkách. Jeho matka mu se studem pomáhá do obleku a všem se nakonec podaří Zdeňka dostat před oddávajícího úředníka. Věřiny ošklivé vzpomínky jsou stále dotěrnější, až se nakonec otočí a beze slova opustí radniční síň. Doma se s úsměvem i slzami pustí do úklidu. Rozhodla se pro samostatný a důstojnější život.
Hrdinou populární pohádky je mladý princ, který se po smrti rodičů vydává do světa. Při svém putování se seznámí s kouzelným mluvícím koněm a zamiluje se do krásné princezny Slavěny. Na radu svého koně si zaváže jedno oko, předstírá němotu a vstoupí do služeb zámeckého zahradníka. Podle zvuků, které vydává, mu začnou přezdívat Bajaja. Když se však objeví drak a žádá princeznu, jinak zničí celé království, oblékne Bajaja zbroj a na svém koni princeznu zachrání. Splní však slib, který koni dal a odjíždí z místa boje nepoznán. Toho využije podlý Černý rytíř a pod hrozbou si vynutí princezninu přísahu, že to byl on, kdo ji zachránil...
Antonín Kachlík chtěl vytvářet angažované filmy o mravních dilematech pracující třídy, avšak v éře normalizace mohl jedině hlásat, jak kolísající jedinci posléze dospějí k žádoucímu myšlení. Platí to rovněž pro adaptaci knihy Jiřího Švejdy o rozkolísané kariéře mladého cihlářského technologa - vadí zjednodušená kresba postav i dějových zápletek, plakátovitě neživotná mluva i čítankové rozebírání společenských neduhů, ideálem se stává kodex budovatele socialismu.
Princezna Jůlinka se má podle přání svého královského otce vdávat, ale radši se vydá z rodné Královské Lhoty do světa. Na svých potulkách se spřátelí se strašidlem Mulisákem a s vodníkem Brčálem. Spolu s nimi se rozhodne zachránit život mladého artisty Františka Kuldana, který si získal její srdce. Mezi cirkusanty se totiž princezna cítí nejlépe.
Důvod natočení tohoto filmu je jasný: měl zakrýt slavnou kroniku Vojtěcha Jasného "Všichni dobří rodáci", výpověď o tragických důsledcích násilné kolektivizace. Prorežimní režisér Antonín Kachlík se též věnuje združstevňování moravské vesnice, provázenému omyly a donucováním, avšak ve svém optimistickém pohledu zdůrazňuje nadějné vyhlídky vedoucí ke šťastné budoucnosti. Scelené vesnické lány se sice rodily v bolestech, avšak budou sloužit k užitku všemu dělnému lidu... Stejně jako u Jasného i tady ztělesnil Radek Brzobohatý tvrdohlavého sedláka, jenž si jen pozvolna přiznává výhody společného hospodaření. Narozdíl od poetického rozšafnosti i jadrnosti Jasného kroniky tu však narážíme na hlomozné pozérství.
Příběh filmu NÁŠ DĚDEK JOSEF je situován do moravské vsi vinařského kraje počátku 50.let, vrací se však i do starších životních období hlavního hrdiny. DĚDEK JOSEF si přes své vysoké stáří zachovává svéráznou životní filozofii a osobitý humor, který mu vždy pomáhal překonat obtížné chvíle jeho života a spolu s ostatním, staříky ve vsi nezůstává stranou žádných událostí, kterými obec žije. Dějovou osu filmu tvoří devět na sebe navazujících příběhů, které zahrnují všechny roční období, folklórní ráz i poetickou tvář jižní Moravy.
Aktuální politicky exponované drama, zabývající se problematikou současného stavebnictví a poukazující na nejrůznější vztahy uvnitř stranického aparátu. Prostřednictvím jednotlivých postav charakterizují tvůrci pozitivní i negativní postoje současných lidí. Záliba ve výrobní tématice, jakkoli již dávno vyšumělá, se v normalizačním období znovu vrátila. Angažované pracovní přístupy jsou pro věřícího komunistu jediné možné, avšak sklácen vážnou nemocí může o nich jen do hloubi přemýšlet. Zvláště o tom, co by ještě bylo možné zlepšit. Jedná se o film tak groteskně nemohoucí, až hraničí s nechtěnou sebeparodií.
I když název by tomu nasvědčoval, s pohádkami nemá tento snímek vůbec nic společného: odehrává se v severomoravském pohraničí těsně po skončení druhé války. Předkládá roztříštěnou mozaiku osudů mnoha lidí, navrátilců i přistěhovalců, kteří se pokoušeli začít nový život a uvěřili ve šťastnější zítřky. Ačkoli se režisér Antonín Kachlík pokoušel příběhu vdechnout jistou věrohodnost, podřizuje se ideologickým požadavkům 80. let. Severomoravské pohraničí v prvním poválečném roce: nesourodý a roztříštěný sled epizod zachycuje jednotlivé osudy
navrátilců i nových přistěhovalců. Další titul, který snad ani
nemusel vzniknout
Film Kouzelné dobrodružství vznikl na motivy stejnojmenného díla Alaina-Fourniera, francouzského prozaika, působícího na počátku minulého století. Scenáristé Josef Hanzlík a Antonín Kachlík přenesli děj románu z Francie na území Rakouska-Uherska před první světovou válkou. Vypráví příběh přátelství gymnazistů Františka a Gustava, které se během let vytrácí, stejně jako vzpomínka na kouzelný, téměř snový zážitek...
Pan Adolf, kterého neodolatelně představuje svůdnický Miloš Kopecký, vzpomíná na trapný příběh s jednou směšnou láskou. Zaujala ho mladičká studentka operního zpěvu, ale neustále narážel na její nezájem blíže se seznámit. Začne proto splétat rafinovanou odvetu, do níž zapojí i svého řeckého kamaráda (Pavel Landovský), jehož vydává za slavného dirigenta. Jenže úmysly obou pánů se vyvinou zcela nečekaným směrem. Režisér Anrtonín Kachlík zdařile převedl jemnou ironii Kunderovy předlohy do filmové podoby, v níž naopak září herecké výkony obou protagonistů, zvláště pak Landovského.
V komornom, melancholickom a jemne ironickom príbehu sa uplatňuje Kunderov častý motív ľsti, ktorej efekt sa obracia proti jej iniciátorovi. Tu proti bonvivánovi pánovi Adolfovi, ktorý sa chce pomstiť naivnej konzervatoristke za to, že sa nenechala zviesť. Túto epizódu svojho života rozpráva s miernym odstupom a teda aj s istým nadhľadom. Jeho glosy a komentáre oživujú dej, žiaľ príliš málo nosný na celovečerný film. Dominantnou zložkou je herecký výkon Kopeckého a najmä Landovského ako gréckeho robotníka Apostolka (suchotinára, vydávajúceho sa za známeho dirigenta), hlavného aktéra tragikomického žartu.
