V okupovaném Polsku se herci, jejichž protinacistická hra je zakázána, připojí k odboji, ale i zde dělají své profesi čest. Podivný námět na komedii v době, kdy německá vojska byla v Rusku dosud v ofenzivě, zaskočil nejprve producenta Wagnera, jehož musel ještě před začátkem natáčení nahradit Alexander Korda, a posléze i publikum, které ho docenilo teprve s odstupem let. K rozčarování přispěla i tragická smrt hlavní představitelky Carole Lombardové několik dnů před premiérou při leteckém neštěstí (její manžel Clark Gable se poté dobrovolně přihlásil do armády). Milostný trojúhelník, divadlo a odboj za okupace, náhlé zrušení divadelní iluze, ne náhodou nám to vše připomene i jiný film, Poslední metro, natočený Lubitschovým žákem Francoisem Truffautem.
Komedii o mladé ženě, kterou nespokojenost se svým postavením v manželství přivede do náruče nekonvenčního klavíristy, vytvořil Lubitsch podle francouzské divadelní hry Divorcons Victoriena Sardoua a Emila de Najaca. Třebaže se jedná o námět datovaný rokem 1880, děj filmu se odehrává v době jeho natáčení. Lubitsch tím měl příležitost zpestřit obvyklé situace manželského trojúhelníku a komické postřehy o rozdílnostech v uvažování muže a ženy ještě o sarkastický komentář na tehdejší současnost, kdy se v Americe psychoanalýza stávala módní záležitostí. Nejisté city natočil Lubitsch coby nezávislý, s finančním krytím producenta na volné noze Sola Lestera. Brzy však zjistil, že postrádá atmosféru i možnosti velkého studia. Tato nekonvenční a mnohovrstevná veselohra se dostala i do oscarových nominací.
Děj Sumurun je situovaný do exotického Bagdádu a splétá dva milostné příběhy, z nichž ani jeden neskýtá příslib příliš dobrého konce. Favoritka šejkova harému zamilovaná do mladého obchodníka s látkami má stejnou šanci na završení citového vytržení jako hrbáč, principál a šašek potulné divadelní skupiny, stravovaný láskou k přelétavé a muži obletované tanečnici. V období německé tvorby tvořil Lubitsch kromě žánru grotesky, v níž začínal jako komik etnicky vyhraněného židovského typu a teprve posléze se přesunul výhradně do pozice režiséra/scénáristy, také epicky pojatá historická dramata jako Carmen (1918), Madame Dubarry (1919) a Anna Boleynová (1920), která z něj učinila mezinárodně uznávaného filmového tvůrce. K nim lze volně řadit i tzv. filmy „orientální", představované tituly Muž beze jména (Die Augen der Mumie Ma, 1918), Žena faraónova (Das Weib des Pharao, 1922) a samozřejmě Sumurun. Především jejich velkolepá výprava a přítomnost davových scén vynesly Lubitschovi mistrovské renomé a notně napomohly vyvést německý film z poválečné izolace, zvláště díky úspěšnému uvedení v Americe. Podnět ke zfilmování Sumurun byl prozaický. V poraženém Německu se finanční hotovost stávala velkou vzácností i pro jinak obchodně pohotového Lubitschova producenta Paula Davidsona. Sumurun se nabízela levně včetně kostýmů, rekvizit a kulis, které Reinhardt filmařům ochotně přenechal. Navíc Lubitsch s Polou Negriovou v jeho divadelní inscenaci také už vystupovali. Pro Sumurun je příznačná, snad až příliš, žánrová nejednotnost. Svým vyzněním směřuje k vypjatému melodramatu, nicméně rezonuje i čistě tragickými momenty, jakož i komediálními tóny. Již zde je patrné Lubitschovo přesvědčení o neoddělitelnosti smutku a veselí. Po slavnostní premiéře znělo prestižním kinem UFA-Palast Am Zoo nadšené: Lubitsch! Lubitsch! On sám byl se sebou ovšem hluboce nespokojen a navždy se zapřísáhl, že už nikdy jako herec nevystoupí, i když herectví bylo jeho nejpůvodnější životní touhou. - Věroslav Hába
Klasická romantická komedie se odehrává v jednom malém krámku a sleduje osudy jeho zaměstnanců. Co se ale stane, když si dva z těchto zaměstnanců, kteří se v reálném světě nemůžou ani vystát, podají inzerát a přes své dopisy se zamilují? O skutečné totožnosti toho druhého nemají samozřejmě ani ponětí…
Režisér Ernst Lubitsch situoval celé vyprávění do Budapešti a do hlavní role obsadil Jamese Stewarta, pro kterého to byla jedna z jeho dalších typických rolí. Roku 1998 byl natočen remake pod názvem LÁSKA PŘES INTERNET.
Svoje postavy a dekorace z lepenky a papíru vyndá režisér na počátku z krabičky, vše rozestaví a hra začíná. Ze strachu před množstvím vdavekchtivých žen se Lancelot rozhodne oženit s hrací panenkou, která je ovšem velmi živá. Až na katolické ženské spolky, které protestovaly proti neuctivému zobrazení mnichů v klášteře, film nezklamal nikoho.
Garbo mluví! hlásaly reklamy, když hvězda němého filmu Greta Garbo debutovala ve filmu zvukovém. O devět let a dvanáct klasických filmových dramat později byla talentovaná filmová legenda připravena na novou změnu. Garbo se směje! slibovala reklama její první komedie, jiskřivého příběhu o přísné ruské komisařce, která vyměnila svou ženskost za sovětské bratrství – dokud se nezamilovala do elegantního pařížského světáka (Melvyn Douglas).
Ernst Lubitsch, který pracoval s rafinovaně sžíravým scénářem, jehož spoluautorem byl Billy Wilder, věděl lépe než kdo jiný, jak spojit vytříbenost se skvělým vtipem. "I ta nejdůstojnější lidská bytost je minimálně dvakrát denně směšná,” vysvětloval svůj proslulý "Lubitsch Touch”. A přesně tak vnímáme zamilovanou Ninočku Grety Garbo: jako klidně důstojnou a přesto roztomile směšnou. Uvidíte ji stejně.
Jeanette MacDonald hraje bohatou vdovu Hannu, která se chystá najít nového manžela, a k tomu podle ministra nesmí dojít, protože s ní by ze země odešel i její obrovský kapitál. Přikáže tedy Danillovi, kterého hraje Maurice Chevalier, aby se o ni ucházel. Danillo je veselý, šarmantní muž, obdivovaný ženami, a chodí do kabaretu MAXIM, kde ho inkognito Hanna vyhledá a seznámí se s ním. Film je protkaný ústředními operetními melodiemi skladatele Franze Lehára, a milovníkům operet by se zřejmě líbil i dnes.
Kostýmový historický film inšpirovaný životom milenky francúzskeho kráľa Ľudovíta XV. je režisérovým pohľadom na dejiny z perspektívy kľúčovej dierky. Francúzska revolúcia je tu prezentovaná ako dôsledok osobných vzťahov, žiarlivosti a intríg, ktoré v tom čase ovládli kráľovský dvor. Film sa od počiatku tešil obrovskému záujmu súdobého publika, k čomu do značnej miery prispel skvelý herecký výkon, ktorý v ňom podala práve Pola Negri.
Elegantní, usměvavý sedmdesátiletý Henry Van Cleve před branami pekla trpělivě vysvětluje Jeho Excelenci, že během svého života byl velký hříšník. Proto si dobře uvědomuje, že po smrti vlastně ani nemůže nikam jinam patřit. Už jako dítě byl matkou a dědečkem jen rozmazlován, stejně jako později mladou vychovatelkou a učitelkou francouzštiny, jež rychle objevila jeho věčnou nechuť k učení, každodenním povinnostem a velkou slabost pro krásné ženy. V den jeho dvacátých pátých narozenin se však přihodilo něco co změnilo jeho život. Tehdy Henry potkal na ulici půvabnou tmavovlásku Marthu...
Po mimoriadne úspešnej spolupráci v Nemecku sa režisér Ernst Lubitsch a jeho hviezda Pola Negri stretli na svojom prvom a zároveň i poslednom spoločnom hollywoodskom projekte, ktorý kritika často označuje za herečkin najlepší americký nemý film. Negri hrá Katarínu, cárovnú z nemenovanej krajiny, ktorá však až priveľmi pripomína Rusko. Cárovnú zachráni pred revolucionármi statočný kapitán Czerny a ona sa mu „odmení“ vo svojom budoári. Cárovná sa dostala na zoznam desiatich najlepších filmov roku 1925.
