Před 22 lety došlo k záhadnému jevu, který z části prefektury Kanazawa vytvořil samostatný ostrov. U některých obyvatel tohoto kusu pevniny, zvaného Lost Ground, se začaly projevovat nadpřirozené schopnosti jménem Alter, jež jim umožňují přetvářet hmotu. Část z nich se stala členy jednotky Holy, podsložky pořádkových sil Hold, které jsou prodlouženou rukou vlády okolního Japonska, přičemž Holy se specializuje především na zatýkání nepodrobených, kteří používají Alter schopnosti. Mezi ně patří i mladík Kazuma, který žije v jedné z osad mimo hlavní město ostrova.
Malinká přemoudřelá Chiyo, introvertní milovníce zvířat Sakaki, trhlá hyperaktivní Tomo, pomalejší "jiná" Osaka, Yomi a nakonec Sakaki zbožňující Kaorin jsou spolužačkami na jedné japonské střední škole. Společně prožívají své vcelku běžné životy, ve kterých ovšem není nouze o bláznivé a veselé situace, které jsou způsobeny okolnostmi vnějšími, povahou našich kamarádek a leckdy i svéráznou a výbušnou třídní učitelkou Yukari a její kamarádkou tělocvikářkou Minami Kurosawou, řečenou Nyamo.Seriál je sestaven z kratičkých epizod, které, třebaže jsou řazeny chronologicky, nevytvářejí žádný komplexní příběh. Inu jako ve skutečném životě. Určitou odlišností proti většině "středoškolských" anime seriálů je absence prvních milostných vztahů s chlapci a též minimum fanservisu a ecchi prvků. Seriál vznikl podle úspěšné mangy Kiyohiko Azumy.
Týden poté, co středoškolačka Chisa Yomoda spáchala sebevraždu, od ní někteří spolužáci dostanou záhadný email. Jeden email dostane i její spolužačka Lain Iwakura a v něm jí Chisa vysvětluje, že se pouze vzdala svého fyzického těla, ale dále žije v síti. Pokračuje tvrzením, že je tam s ní rovněž Bůh. Od té chvíle se Lain začne více zajímat o síť a svět okolo počítačů, svět, který ji ještě donedávna nezajímal. Díky svým stále častějším výletům do tohoto virtuálního světa se hranice mezi realitou a virtuálnem začne pomalu bortit.
Kameňák 2, inspirovaný opět známými i méně známými kamennými vtipy (režisérovi Zdeňkovi Troškovi se jich od diváků sešlo na neuvěřitelných šedesát tisíc!) přímo navazuje na první díl, který končí vytrysknutím modrého erektivního pramene ze skály na zámku v Kameňákově. Zázračný vliv modrého pramene na potenci způsobí v městečku nebývalý poprask a jeho blahodárnou sílu okusí i stará Kropáčková. Jak náhle se však pramen objevil, tak i zmizel. Ale zmizel opravdu? A kam? To ví nejlépe zákeřná babka Kropáčková, která se v druhém dílu stává postrachem mladých mužů v městečku. Ti končí na policejní stanici coby oběti znásilnění a následně pak v péči doktorky Heleny na psychiatrii. Na policejním náčelníkovi Pepovi Novákovi je, aby tyto neuvěřitelné události vyšetřil, tím spíš, že oběťmi chtivé babky se stávají i jeho podřízení. Zmizení modrého pramene lukrativního předmětu podnikání nedá spát ani místním mafiánům. Všechny stopy vedou neomylně do domku Kropáčkové v podzámčí
Motel Halali je ideální místo. Na samotě, hluboko v lesích, kromě personálu sem nezabloudí živá duše, jak je rok uherák dlouhý. Přesně to správné prostředí pro víkendový kurs doktora Reiniše, kurs, který je určen lidem hledajícím smysl života. Čili to pravé pro Hanušovou, Křenovcovou, Lefnerovou v závěsu s Nedobylem a konekonců i pro Vernera. Ne tak úplně to pravé pro Měchuru, ale to teď nebudeme rozpatlávat. Důležité je, že se účastníci kursu dozví něco o tom, jak žít. A také něco o tom, jak přežít. Z hlubokých lesů, vonících jehličím, hnilobou a krví, se totiž vynoří zombie myslivci. A naši hrdinové proti nim stojí sami, bez možnosti záchrany zvenčí, protože se nacházejí na tom nejopuštěnějším, nejodlehlejším místě na Křivoklátsku. Na samotě, hluboko v lesích, kromě personálu tam nezabloudí živá duše, jak je rok uherák dlouhý. Motel Halali je ideální místo.
Příběh, jenž je inspirován skutečným zločinem, který se udál v 80. letech, převedli tvůrci filmu do současné Prahy. Vytvořili napínavý kriminální film o pátrání po vrazích mladé studentky. Skupina mladíků unese z vysokoškolského klubu studentku 1. ročníku a znásilní ji. Oběť si své ponížení nechce nechat pro sebe, a proto musí být umlčena. O tom, kteří z únosců se stanou vrahy, rozhodne v její přítomnosti los. Nad ránem dívku odvezou k řece a utopí. Pachatelé si většinou ve svém svědomí udělají z oběti viníka tragédie. Svědky činu zastraší, přestanou se scházet. Otec jednoho z nich na základě indicií svého syna usvědčí, ale pomůže mu zamést stopy. Policie přes intenzivní pátrání objeví stopu, vedoucí k účastníkům osudné noci, až po několika letech. Mezitím si však někteří založili rodiny a stali se spořádanými občany. Zcela změnili identitu a nabyli přesvědčení, že nebudou odhaleni. Jejich rodiče bojují všemi prostředky, aby vina nebyla prokázána - bez soucitu s obětí, vedeni jen snahou ochránit své děti, svou pověst a postavení. Působivé zpracování scénáře, kredit spisovatelky a scénáristky, silná hudba a renomovaný režisér jsou zárukou mimořádného díla, jehož posláním je renesance svědomí, soucitu a lidskosti. Režisér F. A. Brabec má na svém kontě mnoho filmů jako kameraman a od začátku 90. let se samostatně věnuje i režii. Zatím největšího úspěchu dosáhl jeho film Kytice. Film je doslova nabit hereckými hvězdami. Zaujme excelentní výkon Jiřího Bartošky, zajímavé je obsazení Martina Stropnického jako hlavního vyšetřujícího a hereckých rodin do rolí filmových rodičů a dětí (Bolek Polívka a Anna Polívková, Alois a David Švehlíkovi).
Výpravná historická podívaná, která se podobně jako Želary odehrává během 2. světové války, vypráví dramatický příběh matky a posléze její dcery. Krev zmizelého začíná po vypuknutí 2. světové války milostným pří-během baltského šlechtice Arna von Lieven (Václav Jiráček) a Češky Helgy (Vilma Cibulková). Arno utí-ká před sovětskou hrozbou do finské války. V jednom z bojů je raněn a převezen do německého lazaretu, kde mu Helga zachrání život. Prožívají vášnivou lásku, ale Arno je povolán zpět do válečné hrůzy Z krátkého vztahu se Helze narodí dcera Dorli (Ester Geislerová). Právě dítě se pro Helgu stává jediným smyslem života. Musí svou dceru ochránit a pokusit se přežít navzdory všem útrapám složité dobyDěj Krve zmizelého je rozvržen do čtyř ročních dob, které jsou pozadím pro strhující dramatický příběh, odehrávající se v divoké přírodě moravských hor, ale také v exotickém belgickém Kongu. Režisér Milan Cieslar barvitě a citlivě vypraví příběh žen ve vyhrocené historické situaci. Svým způsobem navazuje na svůj předcházející film Pramen života (2000), ke kterému také napsal scénář Vladimír Körner a který byl s úspěchem uveden na Berlinale 2000 a získal hlavní ceny na mezinárodních filmových festivalech Troja, Laon, Gottbus, Rimouski, Chemnitz.
Na začátku příběhu se dozvídáme, že se Štěpán Šafránek musel rozloučit se svými svěřenci a krásnými jeptiškami z Ústavu sociální péče, který se musel v důsledku restitucí odstěhovat z Hradiště. Štěpán nastupuje jako lékař do rychlé záchranné služby, kde v dispečinku kraluje jeho bývalá sestřička výřečná Tonička. Vzápětí mu umírá maminka, která už byla dlouho nemocná. A aby těch katastrof nebylo dost, Štěpána postihne živelná pohroma dočasně se k němu nastěhuje jeho kamarád Kendy, kterému se rozpadlo manželství a jeho bývalá manželka Sylvie jej vykázala z bytu. Ani vztah Štěpána se Superpopelkou Ute, jinak majitelkou lékárny U Černé Madony a dalších čtyř lékáren, není nijak dokonalý. Nevzali se a léty jejich vztah zevšedněl a zešedivěl U Černé Madony však nastoupila nová lékárnice Anička, která je nejen hezká, ale má pocit, že musí Štěpánkovi pomoci a tak začíná nový vztah Kendy se všemožně snaží prosadit a udržet v reklamní branži, a proto opět vtahuje Štěpána do své práce. Jejich kamarád Karabec, úspěšný podnikatel a majitel autosalonu, přemluví Štěpána, aby se přihlásil na konkurs ředitele do místní nemocnice, která je před krachem. Štěpán nejdříve odmítá, ale pak ho to začne zajímat a konkurs vyhraje. Jeho iluze a poctivé úsilí zachránit nemocnici však naráží na zkorumpovanou síť nejrůznějších podvodníků, od ministerských úředníků, politiků až po takzvané podnikatelé, kterým jde jenom o jedno nahrabat si co nejvíce peněz bez ohledu na pacienty, lékaře a lidskou bolest. Jsou mezi nimi i Vendulka-utěšitelka, která na ministerstvu přežila všechny režimy, neschopný, ale všeho schopný Písařík, který se dal na politickou kariéru a další. Otráven politikařením a intrikami Štěpán rezignuje na tuto funkci a vrací se k práci, která má smysl a dává naději k záchrance Mezitím dochází k definitivnímu rozchodu s Ute, ale najednou i Anička, vinou nedorozumění, zmizí ze Štěpánova života Štěpán se rozhodne ji stůj co stůj najít kde však básníci potkávají naději?..
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu CESTA Z MĚSTA se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor.Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel.
Film Sametoví vrazi vychází volně z nejznámějšího případu násilné trestné činnosti poslední doby tzv. Orlických vražd. Jednalo se o sérii vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně přehrady Orlík. Vrchní soud v Praze poslal v této kauze v roce 1997 za mříže na doživotí Karla Kopáče, a to za podíl na čtyřech vraždách. K nejvyššímu možnému trestu odsoudil také vykonavatele vražd Ludvíka Černého, který měl podle soudu na svědomí pět lidí, a podílníka na některých z nich Vladimíra Kunu. Další jejich společníci dostali tresty od deseti let a více. V listopadu 1997 vrchní soud Kunovi zmírnil trest na 25 let, Černému doživotí potvrdil. S cílem získat majetkový prospěch promyšleně popravili tito pachatelé pět osob, šestá smrti unikla jen o vlásek.Tři těla tehdy potápěči vylovili z Orlické přehrady, kam je vrazi hodili. Jedno tělo zabalili do pletiva, dvě nacpali do sudů. Celý případ, kde vrazi své oběti odkládali do sudů se žíravinou a vhazovali do Orlické vodní nádrže, policisté tehdy hodnotili jako nejzávažnější v dějinách české kriminalistiky. Téměř absurdní přitom je, že z první oběti, která putovala do jezera ještě v drátěném pletivu, měli pachatelé zisk cca 800 000 korun. Z druhé, kterou už potopili v sudu, zhruba již jen 20 000, ze třetí rovněž v sudu jakési zlaté pečetě, které dodnes nebyly nalezeny, a tudíž ani vyčísleny. Čtvrtá oběť, matka jednoho obžalovaného, zahynula při explozi po doručení výbušného balíčku: zisk z dědictví domu, který zároveň sloužil jako erotický salón, byl vyčíslen na milion šest set tisíc. A konečně pátá oběť, Kopáčův švagr, zastřelený přímo v domě, nevynesla vůbec nic. Jeho dům, který měl sloužit jako jistina bance, se už zastavit nepodařilo.Suma sumárum tak získali přibližně "pouze" tři miliony za pět vražd pro pět pachatelů v rozmezí dvou let. Josef Doucha, který stál v čele středočeského krajského úřadu vyšetřování a spolu s týmem vyšetřovatelů a operativních pracovníků kriminální služby měl podíl na vyřešení složitého případu Orlických vražd, vydal posléze v roce 1998 spolu s Alešem Přivodou knihu s názvem: Akce Přehrada. "Orlické vraždy" očima vyšetřovatele. Vzpomínky kriminálního rady Douchy. Čtenář zde může krok za krokem sledovat motivy a jednání pachatelů i nelehkou práci policistů autentickýma očima vyšetřovatele.
