V zimní noci na malém parkovišti u dálnice zastavuje auto a řidič v hádce vyhazuje svou ženu ven a odjíždí. Vedle opravuje svoje auto muž jménem Charles (G. Depardieu) a vše se zájmem pozoruje. Žena ho osloví, chce aby ji pomohl, ale on ji odbude, považuje ji totiž za prostitutku a chce být tuto noc sám a nestojí o žádnou společnost. Nakonec spolu stráví celou noc v autě a ráno ho nechá Charles odtáhnout do autoservisu. Když je potom auto opraveno, najde Charles tuto ženu ve svém autě spát na zadním sedadle.
Gérard Depardieu v roli Davida, nenápadného muže, který se živí jako účetní v jedné malé továrně. Samotářský David žije úplně sám v laciném činžáku, rodiče mu už zemřeli a s nikým se nestýká. Svým životem však zaujme jednu dívku Juliette, která bydlí ve stejném domě jako on, a začne se o něho zajímat. Postupem času odhalí Davidovo tajemství a tím otevře cestu k jeho tragédii.
Bankovní lupič Gino Strabliggi strávil deset let ve vězení, měl tedy spoustu času k úvahám. Rozhodl se nadále žít poctivě. Vychovatel Cazaneuve mu věřil, přimluvil se tedy, aby Gina podmínečně propustili. Na toho čeká nejen manželka, ale i bývalí kumpáni. Bývalý kriminálník je pevně rozhodnut nesklouznout do starých kolejí, kontakt s podsvětím odmítá. Pracuje v tiskárně, stále se stýká s moudrým Cazaneuvem. Jednoho dne však zasáhne krutý osud - Gino ztrácí milovanou ženu. Navíc po něm pase policejní inspektor, který ho kdysi dostal za mříže. Je totiž přesvědčen, že lidé se nemohou od základu změnit, a špehuje Gina na každém kroku...
Gérard Depardieu tentokrát v roli hudebního skladatele Lamberta, který při koupi bytu naváže milostný vztah s realitní makléřkou Helenou. I když mají rozdílné povahy i zaměstnání, rozhodnou se i přes četné hádky pro sňatek. Zasáhne ale osud, když v restauraci, kde zrovna sedí, vybuchne plyn v kuchyni a Helena je těžce popálená a Lambert se přiotráví kouřem. Po tomto neštěstí se na čas rozejdou…
DEUX se ve Francii stal propadákem, v Paříži ho vidělo jen 110 000 diváků, kritika debakl ale nepřičítala Depardiemu, nýbrž jeho herecké partnerce Maruschce Detmers, která se ovšem později stala známou herečkou.
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem.
Adaptace divadelní hry Stanislawa Przybyszewského, v níž tvůrci evokují situaci z pařížského jara 1794, kdy francouzská revoluce začala potírat vlastní děti a gilotina zrudla krví nových nepřátel národa - obětí mocenského boje vládnoucích špiček. Vyprávění se soustřeďuje na spor dvou rozdílných osobností revoluce - Robespiera a Dantona, který se stane obětí politického procesu, je smeten z výšin pýchy, moci a bohatsví - a svou závratnou kariéru skončí na popravišti. Snímek se opírá o režisérovo inscenační mistrovství, brilantní dialogy a vynikající herecké výkony představitelů hlavních rolí.
V Budapešti nakrútený prepis rovnomennej klasickej Rostandovej hry, napísanej podľa skutočnej postavy fantastu, búrliváka a rojka, z ktorého autor urobil romantického hrdinu, trpiaceho komplexom kvôli veľkému nosu, fanfaróna a platonického milenca Roxany, ktorú očarúvajú jeho listy, podpisované ale menom krásneho Christiana. Veľkolepo inscenovaný príbeh nakrútený v realistickom duchu zachováva veršované dialógy. Risk vyšiel vďaka perfektnému výkonu G. Depardieua, oceniť hodno i ďalších hercov, premyslenú réžiu, dobrú výpravu a kostýmy. Film tvorí na poste komerčného diela protiváhu viacerým dokonalým, ale plytkým hitom. Komentár pôvodnej hry nahradili tvorcovia akciou - potrebný text doplnil vlastnými alexandrínmi scenárista J.-C. Carriére. Dvanásťslabičný alexandrín dáva jazyku (a do istej miery aj inscenácii) "swingové tempo". Postava malého chlapca, ktorý opodiaľ sleduje niektoré dramatické scény, znázorňuje režiséra filmu, ktorý bol od mladosti touto drámou očarený. Film získal roku 1991 Oscara za kostýmy, nominovaný bol tiež v kategóriach zahraničný film a masky. A po zásluhe tiež za herecký výkon v hlavnej úlohe. Depardieu bol za svoj výkon ocenený na MFF v Cannes.
Příběh nezaměstnaného příživníčka, který předstírá, že si hledá práci, ale přitom žije z peněz své ženy. Nechá se najmout jako pašerák diamantů, pak ho honí konkurenční gang a nakonec o všechno přijde, díky své manželce, která nevědomky vyhodí všechny diamanty do Seiny.
Paříž, 1969. Mladý nadějný filmař Paul sní o tom, že natočí film, který bude jeho pravdivou osobní výpovědí. Zároveň pracuje na natáčení sci-fi filmu Dragonfly, který se odehrává v roce 2001. Jeho první režisér je posedlý krásnou Valentinou, která mu tak zatemní mysl, že není schopen dovést film do konce. Filmový producent Enzo ho vyhodí a nahradí arogantním mladým režisérem Felixem de Marcem. Jenže ten je po automobilové nehodě z filmu také odvolán a tak se Enzo obrátí na Paula a požádá ho, aby film zachránil. To je pro Paula životní šance. Podaří se mu uvést film na velké plátno? Dokáže v něm uplatnit své vlastní nápady, odrazí v tomto příběhu kus jeho života?
Tristan uteče z domova, což není v šestnácti letech zas tak překvapivé, avšak přidá se k pochybné partě. Otec mladíka nedokáže nic podniknout, a tak se bezradná matka uchýlí k riskantní lsti: přesvědčí své dva někdejší přátele - rozcitlivělého smolaře Pignona a mužného sangvinického novináře Lucase, že oni jsou skutečnými otci ztraceného chlapce, a je tedy jejich povinností syna zachránit a vrátit do matčiny náruče. Oba otcové, kteří samozřejmě o sobě vzájemně nevědí, okamžitě podlehnou volání krve. K ctižádosti najít syna se připojí nevraživá ješitnost, co se otcovství týče. Četná úskalí a nebezpečí nutí oba soupeře vzájemně se ochraňovat a tak se mezi nimi postupně vytvoří až dojemně ohleduplné pouto, které mnohé překoná a je na celý život.