Televízny film z dielne najvýznamnejšieho súčasného dánskeho režiséra Larsa von Triera vychádza z poznámok a scenára legendy dánskeho nemého filmu Carla Theodora Dryera, ktorý snímku nestihol zrealizovať. Film je osobnou interpretáciou antického mýtu, vzdáva hold legende samotnej, dielu Dryera i ére nemého filmu. Trierovi sa s minimálnym scénografickým arzenálom podarilo pretlmočiť nadčasový odkaz mýtu o Médei a o jej tragickom osude. Režisér preniesol dej z antického Grécka do doby temna na severe, kde nehostinná príroda poskytuje nádherné a ťaživé obrazy vnútorných stavov hrdinov legendy. Von Trier si za film vyslúžil Prix Jean D Arcy.
PRVEK ZLOČINU je spolu s dalšími filmy EPIDEMIE a EVROPA součástí tzv. evropské trilogie, kterou si Lars Von Trier otevřel bránu do světa uznávaného filmu.
Vyšetřovatel Fisher (Michael Elphick) žijící v Káhiře vypráví v hypnóze o svém návratu na starý kontinent. Byl povolán k případu brutálních vražd malých děvčátek prodávajících loterijní losy. Temný příběh se odehrává v apokalypticky vyhlížejícím Německu a vychází na povrch, že vrah zabíjí podle geometrického vzorce. Film mimo jiné obsahuje spousty odkazů na světovou literaturu. Narace si v tomto případě „vzala dovolenou“ a snímek se skládá především z působivých výtvarných obrazů, které podtrhují poutavou atmosféru.
Debut tohoto oslavovaného i zatracovaného režiséra získal v roce 1984 v Cannes cenu za technické provedení.
Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu...Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
EPIDEMIE je film o natáčení filmu, který dává nakonec dohromady film. Žánrově zde Trier přirovnává snímek k Felliniho 8 a 1/2, Godardova vášeň nebo k Americké noci. Režisér Lars a scénarista Niels zjistí, že jejich dlouhá práce na scénáři k filmu Komisař a děvka byla zbytečná, scénář byl totiž vymazán z počítače. V rychlosti tedy sepíší nový scénář, který poté prezentují producentovi. Nový projekt nese název Epidemic a hlavním hrdinou v něm je doktor Mesmer (Trier), který se rozhodne vést boj proti zhoubné epidemii, i když ví, že je marný. Doktor je přímým zdrojem nákazy, a zná smutnou pravdu, že cesta do pekla je stavěna dobrými úmysly. Mezitím co v rámcovém příběhu už režisér a scénárista připravují další projekt, začne se Evropou šířit nová epidemie...
Ďalšia z variácií na tému ľudskej dobroty a zla od kontroverzného dánskeho režiséra Larsa von Triera s Nicole Kidman v hlavnej úlohe. Dej sa odohráva v Dogville, bohom zabudnutom mestečku niekde v americkom Colorade. Sem prichádza Grace hľadať úkryt pred gangstrami, ktorí ju prenasledujú a chcú zabiť. Miestny intelektuál a spisovateľ jej poskytne ochranu a presvedčí obyvateľov mestečka, aby utečenkyňu prichýlili. Za ich pomoc sa im má odvďačiť domácimi prácami. Situácia sa však pre Grace komplikuje, keď gangstri zachytia jej stopu až v Dogville. S rastúcim nebezpečenstvom začínajú obyvatelia mestečka klásť stále vyššie nároky na Gracein vďak. To, čo sa spočiatku javilo ako veľkodušná pomoc, sa postupne mení na využívanie. Trier sa pri tvorbe filmu nechal inšpirovať Trojgrošovou operou Bertolda Brechta, celý dej zasadil do ateliéru s minimom kulís, kde vytvoril štylizovaný fiktívny svet na psychologickej presvedčivosti charakterov a ich hereckom stvárnení.
Přední evropský režisér Lars von Trier je jedním ze zakladatelů dánského manifestu Dogma 95. Zde se však od těchto pravidel odklonil, aby vytvořil stylizovaný žánr hudebního a tanečního filmu. Na nákladném evropském projektu se podílela řada zemí, např. Dánsko, Francie, Švédsko, Itálie, SRN, Norsko či Finsko. Děj se ovšem odehrává ve Spojených státech v polovině šedesátých let. Hrdinkou je svérázná československá emigrantka Selma Ježková, jíž hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Států, aby tu zajistila oční operaci synovi, postiženému dědičnou chorobou. Selmu obklopují dobří lidé, přesto však zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálu. S amatéry zkouší muzikál Za zvuků hudby a často pak muzikálová čísla v představách přenáší do reálného prostředí, v němž se pohybuje. Dominantou filmu, který podobně jako snímek Prolomit vlny řeší téma sebeobětování, zůstává výkon islandské zpěvačky Björk, jež se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří pak zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Jedněmi obdivovaný, druhými odmítnutý film si odnesl z festivalu v Cannes obě hlavní ocenění - Zlatou palmu a navíc hereckou cenu pro Björk.
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech, a pojednává o víře, sebeobětování a zázracích. Hluboce věřící protestnatská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Jan je silně přitahován nevinností a čistotou dívky, která pravidelně rozmlouvá s Bohem. Brzy po sňatku ale Jan utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Bess se obviňuje, protože se předtím vroucně modlila k Bohu, aby jí ho vrátil domů. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou moci milovat a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální aktivity, doma podrobně líčené, mu snad přinesou úlevu a vysvobození. Když se její chování rozkřikne po vesnici, kde žije, lidé se jí začnou vyhýbat a nakonec je svým okolím vyobcována. Sympatizuje s ní pouze její švagrová Dodo. Téměř všemi opuštěná Bess se přesto rozhodne naplnit to, co vidí jako svůj osud... Prolomit vlny je mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a v neposlední řadě o poutu lásky. Manželství věřící dívky Bess a úrazem s trvalými následky stiženého Jana je spoutáno předivem racionálně nedefinovatelných vazeb a není ohraničeno jeho pozemským trváním. V prostředí skotského venkova se odehrává nesmírně jímavé a strhující drama, které divák sleduje téměř tři hodiny doslova jedním dechem. Velká cena poroty MFF Cannes 1996 je v těch nejlepších rukou. (Leoš Kofroň, Rock and Pop 9/96, s. 81)
Film se odehrává za Rakouska-Uherska. Režisér Erich von Stroheim zde ztvárnil roli bezprizorního prince Nikkyho. Rodiče mu vnucují sňatek pro peníze, pokud chce dál pokračovat ve svém nákladném životním stylu. Během slavnosti Božího těla si však Nikky všimne v davu krásné venkovské dívky Mitzi (Fay Wray). Ti dva se do sebe zamilují, ale štěstí se jim vyhýbá. Nikky si má vzít za ženu prostou dceru (Zasu Pitts) milionáře a Mitzin bývalý přítel – hrubiánský řezník, který pohrdá šlechtou, vyhrožuje strašlivou pomstou Nikkymu za zkompromitování Mitzyiny cti.
Psychologické bohatství tohoto původně čtyři a půl nebo možná dokonce devítihodinového filmu, v oné době celkem výjimečné, obdařilo poprvé film románovými výrazovými prostředy. Stroheim navázal na griffithovský realismus, ale proti jeho trochu staromódnímu viktoriánskému ideálu romantických hrdinů postavil v zolovském duchu živé, plnokrevné typy, jejichž vývoj určovaly psychologické a fyziologické dispozice a prostředí. Příběh je příliš determinován ortodoxně chápaným naturalismem - dnes například ruší určité dekadentní schválnosti, ale řeč němého filmu a zvláštní dusivá atmosféra jsou dodnes opravdu strhující. V realistickém výrazu film vykresluje ničivé následky, které zanechává v chování a konání trojice maloměšťáků vášnivá touha po penězích. V závěru dosahuje režisérův divoký romantismus takřka epické šířky - sokové vzájemně spojení pouty, umírají krátce po sobě v pustinách Údolí smrti, žízniví, ale zasypaní zbytečným a zakrváceným zlatem. Velký realista Stroheim, mistr v oživování charakterů, vášní, věcí, které mu hrály přes množství významotvorných detailů, se po výrazném, producenty vynuceném zkrácení snímku odmítl k tomuto dílu hlásit a nikdy ho v konečném sestřihu ani neviděl.
Ruský emigrant "knieža" Karamzin (Erich von Stroheim) žije so svojimi príbuznými v Monte Carle. Žije z peňazí bohatých paničiek, ktoré očaruje svojim šarmom, titulom a vojenskými i aristokratickými zvykmi. Snaží sa uspieť aj s pani Hughesovou (Miss DuPont), manželkou nového amerického veľvyslanca Andrewa J. Hughesa (Rudolph Christians)...