Kriminální drama SOUDCE A VRAH je inspirováno skutečným případem z konce 19. století. Hlavní postavou je psychicky nemocný tulák, bývalý voják, jehož jako hromadného vraha mladých dívek a žen odhalí ambiciózní soudce. Nejedná se o klasický kriminální film, jde spíše o společensko-historické drama s morálním akcentem. Autor filmu, režisér a spoluautor scénáře Bertrand Tavernier, vytvořil jeden ze zásadních snímků francouzské kinematografie 70. let. V hlavní roli překvapil Michel Galabru, dosud známý spíše z komedií, který za svou postavu mentálně vyšinutého vraha dostal cenu Cézara. Druhého Cézara získal film za scénář, kterého obdržel Jean Aurenche spolu s režisérem Bertrandem Tavernierem. Na Cézara byl film nominován také v dalších čtyřech kategoriích.
Filmová adaptace novely Georgese Simenona. Psychologická studie muže, který je policejním komisařem zasvěcován do zákulisí kriminálního případu svého syna.
Aby pomstila násilnou smrt matky představené, utekla z kláštera a vydala se do Paříže za otcem s žádostí o pomoc. Jenže tomu se ani trochu nechce bojovat, a už vůbec ne s gardou zrádného vévody Crassaca. A tak d´Artagnanově dceři nezbývá nic jiného, než vzít spravedlnost do vlastních rukou...
Režisér Bernard Rougerie potřebuje klid na práci na svém dalším filmu, rozhodne se proto izolovat od své rodiny a pronajme si malý byt. Ani v novém bydlišti ale nenalezne potřebné soustředění. Sousedé jej zapojí do svých konfliktů s majitelem domu, Bernard se přitom sblíží s mladou sousedkou Anne.
Čtvrtý film slavného režiséra Bertranda Taverniera zakončil první úspěšnou etapu režisérovy práce, kdy během čtyř let natočil čtyři filmy a poté si dal tříletou pauzu. Na scénáři se podílela mladá herečka Christine Pascal, která s Tavernierem spolupracovala již na jeho předchozích filmech a zde si zahrála jednu z hlavních rolí. Jeden z představitelů vedlejších rolí, Michel Aumont, byl za svou postavu nominován na Cézara. Film měl ve Francii premiéru v září 1977, ale na rozdíl od předchozích Tavernierových filmů neměl zdaleka takových úspěch mezi diváky – v návštěvnosti kin se za rok 1977 umístil až na 69. pozici.
Daddy, hlava rodiny, se ve věku 65 let podrobí vážné operaci srdce. Manželka s ním odjede na jih Francie, kde se o něho stará a dozírá na striktní dodržování správné životosprávy. Jejich citový vztah už dávno skončil, a tak Daddy přivítá příchod dcery Caroline, která má trochu jiný názor na otcovu rekonvalescenci. Film je utkaný z drobných maličkostí, které člověka váží k životu, které tvoří most od jednoho k druhému. Dny, poznamenané jistotou blížící se smrti, jsou o to intenzivněji prožívané. Impresionistický obrázek je naplněný citlivostí, ale i smířením a vyrovnaností. Film je přesný ve vyjádření pocitů, působivý a přitom střídmý. Komorní psychologická studie předního francouzského režiséra je subtilní úvahou o rodinných vztazích. Rozvedená spisovatelka a scénáristka Carolina, prožívající těžké životní období, přijíždí do přímořského letoviska za otcem, který prodělal těžkou operaci, a po dobu jeho rekonvalescence se o něj stará spolu se svou matkou. Je to čas nostalgického vzpomínání a životního bilancování. Film se opírá především o atmosféru, herecké výkony a dialogy, na nichž je vyprávění do značné míry založeno.
Lucien Cordier (Philippe Noiret) je náčelníkem policie v jednom městečku ve francouzské kolonii ve východní Africe. Nikdo z místních obyvatel ho nebere vážně jako zástupce zákona a pořádku, vždyť jeho hlavní princip je nic nevidět a nic neslyšet. Cordier nikdy netasil, až jednou vystřelil. Od té doby nemůže se střílením přestat. Jeho tajným spojencem se stala smrt. Ona řeší všechny problémy. Cordier střílí své nepřátele metodicky. Ale nemusí se ničeho bát, protože celé městečko ho stále považuje za zbabělého prosťáčka Luciena.
Kapitán Conan (Philippe Torreton) patří mezi nejpřísnější a nejnekompromisnější muže. Vede skupinu padesáti nemilosrdných bojovníků. Po kapitulaci Bulharska, v 52. týdnu války, završí francouzská armáda ve spolupráci se spojenci porážku nepřítele. Vedení mapuje poválečnou situaci a detailně prověřuje ztráty - počty raněných, nemocných a padlých v boji. Vojenské zdravotnictví řeší otázky, zda mají pozůstalí nárok na odškodnění… Francouzské jednotky se přesouvají do Bukurešti. Zde se kapitán Conan znovu střetává s plukovníkem De Scevem, který byl ve válce dvakrát zajatý a pokaždé se mu podařilo "záhadně" uniknout. Velitel zakáže vojákům rabování, opíjení se… vojenský stav si vyžaduje 100% připravenost a poslušnost. Conan totiž cítí, že válka ještě není u konce, změnil se jen nepřítel!
Psychologicko-kriminálny príbeh známeho francúzskeho režiséra Bertranda Taverniera o troch mladých ľuďoch, ktorí chladnokrvne zabijú zlodejov...
Hudební snímek, jehož děj je situován do Paříže konce 50. let, je věnován památce Lestera Younga (1909-1959) a Buda Powella (1924-1966), jenž hrával na počátku 60. let v pařížském klubu Blue Note s tenorsaxofonistou Dexterem gordonem, který v tomto filmu vytvořil hlavní roli. Kolem půlncoci je dílo plné jazzové hudby, vpravdě nadčasové, které vypovídá především o životě. Herbie Hancock získal za svou muzikantskou práci Oscara a césara a Dexteru Gordonovi udělilo Sdružení amerických kritiků titul nejlepší filmový herec roku. Kromě toho byl nominován na oscara. Ve filmu účinkuje i řadsa muzikantů, kteří patří mezi velké osobnosti světového jazzu.
Najal ich Joe (Lawrence Tierney), vidiac v nich tých správnych ľudí pre tento kšeft. Zakázal im hovoriť medzi sebou o súkromných veciach. Dokonca ani nepoznajú svoje pravé mená. Všetko prebiehalo v poriadku, no stalo sa niečo, s čím nikto nerátal - polícia bola na mieste okamžite, ako by o akcii vedela vopred. Niektorí z nich to odniesli, iní sa rozutekali. Pán Oranžový (Tim Roth) je po tom všetkom vážne ranený a pán Biely (Harvey Keitel) ho nehodlá nechať zomrieť. Keďže nemocnica neprichádza do úvahy, odvezie pána Oranžového do jedného opusteného skladiska a snaží sa ho udržať pri živote, kým nepríde pomoc - Joe. Čoskoro sa k nim pridá pán Ružový (Steve Buscemi) a spolu s pánom Bielym sa pokúšajú prísť celej veci na koreň. A keď vylúčia možnosť, že náhodou práve išla okolo policajná hliadka, existuje len jedno vysvetlenie - zrada. Niekto z nich informoval políciu. Ale kto? To posledné, čo teraz potrebujú, sú pochybnosti a hádky, ale v takejto situácií sa im vyhnúť nedá. Atmosféra začína hustnúť a každý toho začína mať po krk...