Herečka Xena Longenová a její manžel Arthur patřili k výrazným osobnostem pražských kabaretů 20. let, Xena však byla jako člověk citlivější a jako umělkyně talentovanější. Dokonce o ni projevilo zájem Národní divadlo. Režisér Karel Steklý zachycuje kaleidoskopicky zvolenou dobu, barvitě vykresluje jednotlivé postavičky, mezi nimiž nechybějí ani další výrazné osobnosti, třeba novinář a dramatik E.E.Kisch, v jehož Tonce Šibenici Longenová zazářila. Snímek však nedosahuje žádoucí plastičnosti ve vykreslení jednotlivých reálií i lidských povah, předkládá poněkud zmatený obraz avantgardní umělecké bohémy. Však také divácký zájem sklidil velice omezený.
Karel Kubát, který je synem horníka ze severnich Čech je ředitelem tiskového koncernu. Tuto kariéru ale zaplatil ztrátou osobního štěstí. Film je viditelně inspirován Wellesovým Občanem Kanem, ale srovnávat je by bylo velkou drzostí.
Karel Steklý se ochotně přizpůsobil normalizačním požadavkům a v první půli 70. let mimo jiné vytvořil "satiru" na dění v roce 1968. Zvolil nadsázku, když do centra dění postavil mluvícího hrocha (z jehož břicha se ovšem ozývá spolknutý člověk), kterého se snaží ke svým mocenským zájmům zneužít proradní politici. Veselí tu nalezneme málo, zato převažuje nebývalá trapnost.
Komedie o lásce českého šlechtice Záviše z Falkenštejna k uherské princezně Kunhutě, která se později provdala za Přemysla Otakara II. a stala se tak českou královnou...
Český barevný film, natočený laureátem státní ceny režisérem Karlem Steklým podle světoznámého románu vynikajícího humoristy a satirika Jaroslava Haška. Režisér, který je současně autorem scénáře, se v něm celkem věrně držel prvního dílu literární předlohy, nazvaného ,,V zázemí". Film zachycuje Švejkovy osudy od okamžiku, kdy mu jeho bytná, paní Mullerová, oznámila zastřelení arcivévody Ferdinanda, až do jeho památné rozmluvy s nadporučíkem Lukášem, týkající se ukradeného psa a jejich přeložení do Budějovic a odtud na frontu. Ze Švejkových předvojenských příhod líčí zejména několik episod v hospodě „U kalicha", výslechy Švejka na policii, vyšetřování jeho duševního stavu v blázinci a konečně jeho manifestační cestu před obvodní komisi na vozíku pro nemocné. Jako vojáka c. k. rakouské armády vidíme Švejka nejdříve ve vojenské nemocnici, pak se s ním setkáváme ve vězeňské kapli, jsme účastni jeho potíží s věčně opilým feldkurátem Katzem, který jej nakonec prohraje v kartách. Tak se Švejk dostane jako sluha k nadporučíku Lukášovi, kterého přivede krádeží psa plukovníka Krause von Zillergut do situace více než nepříjemné. (FILMOVÝ PŘEHLED 27 / 1957)
Kinematografií se už od dob němého filmu táhne pestrá nit pokusů o více či měně věrné adaptace tohoto Haškova slavného románu. Mezi nejznámější patří bezesporu Lamačův film z roku 1926 s Karlem Nollem v roli Švejka, Fričova adaptace se Sašou Rašilovem, natočená na počátku třicátých let či zdařilá animovaná verze Jiřího Trnky. V roce 1957 natočil dvoudílnou a dodnes neznámější adaptaci režisér Karel Steklý. Její první část (Dobrý voják Švejk) zpracovává první díl románu a vy se tedy můžete setkat Josefem Švejkem, pražským obchodníkem se psy a sledovat jeho osudy od chvíle, kdy je po sarajevském atentátu zatčen, vyšetřován a po čase přes diagnózu notorického blba povolán do armády. Dostává se do vězení, odkud je vyreklamován feldkurátem Katzem, jako jeho osobní sluha a když ten jej po čase prohraje v kartách, stává se neštěstím nadporučíka Lukáše.
Rok 1919. Mladá venkovská dívka Anna přichází do Prahy sloužit v bohaté rodině stavitele Rubeše. Seznámí se s Toníkem, slévačem v ČKD a aktivním členem sociální demokracie. On, jeho přátelé a kamarádka Máňa naučí Annu samostatnosti v jednání se zaměstnavatelem a poučí ji o třídním boji. Uplyne rok. V sociální demokracii dochází k hlubokému rozkolu. Levicové křídlo tíhne ke komunistickému ruskému vzoru. Pravé křídlo je ochotno ke kompromisům a podporuje buržoazní politiky. Tak se nechá vydíráním dohnat ke zradě poslanec Jandák. V době velkých politických bojů přijde Anna pro malichernou záminku o práci. Toník se jí zastane a zároveň ji požádá o ruku. Anna s ním pak žije v nouzové kolonce. Bohém Franta Sauer pro ni a Toníka sežene malý byt. Anna čeká dítě a její štěstí kazí pouze strach o manžela, který se aktivně účastní všech demonstrací. Pak však pochopí, kde je její místo, a v době generální stávky, vyhlášené levicovými dělníky, se postaví v průvodu vedle Toníka.
Víťa Jakoubek už překročil třicítku, pracuje jako špatně placený sociolog a žije jako spořádaný manžel a každodenními povinnostmi unavený otec dvou dětí. V sociologickém ústavu se podílí na výzkumu postojů středoškolské mládeže. Aby cílovou skupinu lépe pochopil, vydává se za studenta a denně usedá do gymnaziálních lavic. Náhle jako by se vrátil zpátky v čase, cítí se opět mladý a bezstarostný, vidí před sebou spoustu příslibů. Skutečný život se ale ošálit nedá a brzy se přihlásí o svá práva a povinosti...
Jakub, kterému zahynula životní láska Věra, je přesvědčen, že za její smrt je odpovědný "boss" oblastního podsvětí přezdívaný "Pexeso". Mladík, neustále zápasící s drogovou závislostí, si opatří zbraň a rozhodne se smrt dívky pomstít. Shodou okolností získá Jakub pozvánku na zahajovací večírek Pexesova nočního klubu ZOO a rozhodne se, že svou pomstu uskuteční právě tam. Jeho vtipný a stále "sjetý" kamarád Radek opatří pro tu příležitost kradené auto. Přestřelka v klubu končí jinak, než si Jakub představoval, a také pátrání po viníkovi Věřiny smrti končí překvapivě. Jakub odjíždí do míst, kde trávil bezstarostné dětství se svou láskou a příběh spěje k osudovému rozuzlení.
Je to příběh Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, nahlížený s ironií a humorným nadhledem. Do bezstarostného Olžina dospívání zasahují stále více společenské normalizační poměry 70. let. V hořkosladké komedii se střídají bouřlivé komediální situace se slzami. Její hrdinové však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát, je platné a dobré.
Elektrizující sequel k Horečce sobotní noci. Je sice o pět let později, ale Tony Manero a Bee Gees tančit ani hrát nepřestali.