Český celovečerní film pro mládež o statečnosti našich pionýrů. Uvádí nás do pohraničního městečka v západních Čechách a na příběhu skupiny malých chlapců, kteří pomohou dopadnout záškodniky, nám ukazuje, jak naše nejmladší generace, vyrůstající v pionýrských organisacích, je již prodchnuta novým duchem. Film přes velmi četné slabiny bude jistě pro svůj napínavý děj zajímavou podívanou pro naši mládež. (FILMOVÝ PŘEHLED 32 / 1953)
Poručík VB v přestrojení za dělníka hledá mezi pracovníky obsluhy kolesového velkorypadla vraha mladé ženy. Který ze zjištěných možných motivů je však ten pravý?
Jiřina Šejbalová ztvárnila ctihodnou dámu, která po mnoha desetiletích strávených v Německu přijede do Prahy, aby se tam setkala se svými příbuznými i známými. Dovídá se nelichotivé informace o chování svého muže za německé okupace, postihnou ji zdravotní potíže, ale ani dcera nemá zájem matce pomáhat... Ve filmu měla zazářit právě Šejbalová, avšak vinou schematického, neživotného příběhu i dramaticky ploché realizace zůstává její výkon matný.
K politickým výročím vznikaly povinně oslavné filmy - a mezi slavená výročí patřilo též řádně upravený odkaz Pražského povstání na počátku května 1945. Vypráví příběh českého lékaře a zdravotní sestry, které jako rukojmí zajala německá jednotka, obsadivší budovu gymnasia. Protagonisté tak museli řešit nesnadné mravní problémy, navíc umocněné ustavičným ohrožením. Tvůrci propojili v zásadě komorní drama, soustředně do omezeného prostoru a mezi několik jednajících postav, s rozmáchlými výjevy pouličních bojů, do nichž nezbytně zasáhnou i spásné ruské jednotky... Dlužno ovšem přiznat, že zamýšlená mravní i psychologická dilemata vyznívají hodně toporně a nepřesvědčivě jak vinou toporného režijního ztvárnění, tak bezvýrazných hereckých výkonů.
I delikventní mládenec najde své místo v životě i v práci, když mu v pomohou zkušení dělníci dobrým slovem i příkladem... Výrazně nabádavý film je naivní ve svém výchovném zanícení, stěží jej mohl brát někdo vážně už v době vzniku. Zobrazení mladých lidí a jejich převýchovy, na jejímž konci se skví přijetí komunistických ideálů, však splňuje politické požadavky doby vzniku.
Teprve při matčině pohřbu se sejde trojice znesvářených bratrů, kteří si až při této smutné příležitosti vyjasňují vzájemné postoje a stanoviska. Důležitou položkou je už samotné profesní a sociální zařazení: jeden je váženým vědcem, druhý pracuje jako autobusový řidič a poslední krátkodobě vyvázl z vězení. Režisér Václav Matějka chtěl sice vytvořit téměř bergmanovské drama o složitých mezilidských vztazích, avšak zápolí jak s velice tezovitým a neživotným scenáristickým nárysem, tak loutkovitě neumělou inscenační rovinou a klopotným vypravěčstvím. Zejména herecké zvládnutí jednotlivých úloh sklouzává k bezradné pózovitosti, nepomáhají ani občasné retrospektivy do matčiných ranějších let.
Mladý vězeň, jenž se pokusil o sebevraždu, získá několik dnů volna, aby se zotavil. Vypraví se do míst spjatých s jeho mládím, během krátké dovolené se seznámí s osamělou vesnickou učitelkou. Zaujme zvláště herecké ztvárnění, plně soustředěné na přiblížení vnitřních dilemat... Film s Petrem Čepkem v hlavní roli nemohl být do kin uveden kvůli účasti Kristýny Hanzalové, Československé Miss 1969, která před premiérou filmu emigrovala.
Začínající učitelka se na svém prvním působišti setkává jedině s pokrytectvím. Na maloměstě, kde se ocitla, naráží na nedůvěru při prosazování svých nejen pedagogických ideálů. Lidé, s nimiž přichází do kontaktu, zpohodlněli a jediné co si hlídají, je bezproblémová kariéra; proto se rozpadá i její milostný vztah. Jenže film nezachycuje normalizační bezčasí, naopak vyznívá jako notně konvenční a realizačně rozpačitá výzva k mravní očistě ve stylu dobových ideologických výzev. Navíc těžkopádně začleňuje rádoby poeticky koncipovaný masopustní rej masek.
Český film o lásce a manželské krizi jako pracovním úrazu, vznikl v roce 1986 a pod pracovním názvem Hroši nepláčou ho natočil režisér Václav Matějka podle scénáře Haliny Pawlovské a Milana Štaindlera. V hlavních rolích manželské dvojice Marty a Zdeňka Hradeckých se objeví poněkud nezvykle obsazená dvojice Dáša Veškrnová a Oldřich Kaiser, kterým to dozajista více sluší v komediálních rolích. Na další místa obsadil režisér ve své době populární zpěvačku Petru Janů jako zpěvačku Irenu, která rezignovala na lásku, manželství i dítě, jen aby neohrozila svou kariéru v pop music, Jana Hartla jako Vaška Hořánka, Josefa Somra jako ředitele Bártu, Radova Lukavského a Květu Fialovou jako Hradecké, Marii Rosůlkovou jako babičku, Janu Švandovou coby Táňu, Jiřinu Jiráskovou jako Jeníkovou a další.
Píše se rok 1883 a sociální demokrat Josef Hybeš organizuje stávku textilních dělníků. Hlavním požadavkem je zkrácení pracovní doby. Obraz dělnického vůdce i sociálního pnutí je však notně tezovitý a plochý, stejně jako ve všech normalizačních filmech, které ani neskrývají jednoúčelovou politickou objednávku.