Nová doba s sebou přináší pokrok, jenž musí jednou zákonitě proniknout až do těch nejzapadlejších koutů. Dostal se i do vesničky Čirá. Mužům tam ulehčuje práci na poli řada moderních strojů, jejich ženy, ale stále dřou v domácnosti postaru. Jedna pomoc se přímo nabízí - tradiční valchy by mohla nahradit společná prádelna. Mužští, kteří vládnou obecní radě, však o takovém utrácení nechtějí ani slyšet. Manželky tedy spojí své síly v odporu a sáhnou k těžce represivním prostředkům...
V socialismu i kriminální delikty mohly být jedině banální, zvláště když se jednalo o komedii. V tomto případě se vyšetřuje loupež v jednom kině. Problém ovšem nastane v okamžiku, kdy bodrý vyšetřovatel zjistí, že jednotliví podezřelí jsou si k nerozeznání podobní... Jiří Sovák se ze všech sil, ale přesto marně snažil bavit prostoduše karikovanými figurkami protřelého zloděje aut, upejpavého novomanžela i zuřivého žárlivce.
V éře normalizace se vrátily i zdánlivě již pohřbené agentské historky. Tato se odehrává v těsně poválečných letech a vypráví o odhalení špionážní sítě, kterou na českém území spřádal americký diplomat. Neuspěl: nejprve mu spáchala sebevraždu blízká spolupracovnice, jíž bylo dokázáno, že za války kolaborovala s nacisty, a po té již zásah bdělé Bezpečnosti. K prchajícím Američanům se však "na oplátku" připojil československý agent... Naivní dobrodružnou vyprávěnku sotva kdo mohl přijmout vážně. Kniha, která sloužila jako předloha k filmu, byla napsána na základě skutečných událostí, k nimž došlo v roce 1948.
V krčmě pevnosti Fort Smith je bělochem zvaným Red Fox zákeřně zabit starý a opilý indián Mattotaupa, protože nechtěl prozradit indiánské naleziště zlata. Jeho syn Tokei-ihto se vrací ke kmeni Synů Velké medvědice. Po dvou letech je tento kmen téměř poslední, který ještě nebyl postupující bělošskou civilizací podroben. Při přepadení kolony se zbraněmi padne Tokei-ihtovi do rukou i dcera majora Smithe Cate. Odvede ji sám do pevnosti a chce vykouřit s majorem dýmku míru, ale je uvítán střelbou, a tak pevnost přepadne a zvítězí. Brzy je k němu vyslán zrádný Red Fox jako vyjednavač a Tokei-ihto je po příchodu do pevnosti na vyjednávání o míru zákeřně uvězněn a jeho kmen se musí skrývat. S pomocí poctivého Adamse se však Tokei-ihtovi nakonec podaří z pevnosti uprchnout. Chce svůj kmen odvést do Kanady, kde zatím jsou pro indiány lepší podmínky k životu...
Režisér Josef Mach a slovenský scénárista Ivan Bukovčan vybrali pro první slovenský barevný umělecký film nejzářivější ukázky z nepřeberného bohatství slovenských lidových písní a tanců. Jejich film "Rodná zem" vypráví příběh děvčat a chlapců, kteří byli objeveni v různých krajích Slovenska instruktorem profesionálního národopisného souboru lidových písní a tanců a kteří se sešli v radostném kolektivu mladých lidových umělců. Tak se stane členkou souboru Verona zpod Tater traktoristka Žofka ze Zemplína, dělnice Anička z Detvy, dřevorubec Martin, milý Verony, malíř Ferko, jehož talent objevila Žofka, a desítky jiných. Film "Rodná zem" je oslavou radostné umělecké tvořivosti slovenského lidu a zároveň oslavou krásy slovenské země. (FILMOVÝ PŘEHLED 9 / 1954)
Obtloustlý, akurátní a v rodině mírně despotický pan Tříška pracoval jako bytové referent, čímž si zcela narušil psychickou odolnost, je vztekavý a snadno vzkypí. Zamýšlený odpočinek v lůně venkova, kam odjel s celou svou rodinou, však dopadne zcela jinak, než jak očekával - neboť všechny pracovité ruce se spojí, aby zajistily co nejrychlejší splnění zemědělských prací, navíc zůstal čas i na pěvecké zájmy. A hlavní hrdina je nakonec natolik stržen novým prostředím, že se s chutí zapojí. Režisér Josef Mach natočil vcelku zdařilou agitku, (byť ještě poznamenanou dávnými klišé: Tříška třeba nesnáší vojáky, ale jedním z nich, jenž chodí v civilu, se nic netuše spřátelí), a to zejména zásluhou velice věrohodného Saši Rašilova v titulní roli.
Pokud má dívka tak nezajímavé povolání, že prodává květiny, ráda se oddává snění, kde může prožívat netušená dobrodružství. Ale skutečný nápadník, jenž se dívce dvoří, je přece jen přitažlivější... Černobílý film se vyznačuje tím, že snové sekvence se odehrávají ve stylizovaných dekoracích a byly natočeny na barevný materiál.
Snímek vychází z obsáhlé románové předlohy, ze které ale vybírá jen několik epizod. Autoři scénáře se soustředili zejména na léta Mánesových studií na výtvarných školách a na období, kdy již zralý a osobitý umělec prosazoval své pojetí nové výzdoby Staroměstského orloje... Koncepce filmu svým pojetím v mnohém připomínala žánrově podobné tituly realizované v první polovině 50. let (zejména od Václava Kršky). Ne všechny návraty bývají úspěšné - platí to i o tomto čítankově osvětářském výkladu historie.
Obyvatele malebné vesničky pyšné na svou starobylou lípu postihne rušivá událost - má tudy vést dočasná silniční odbočka. Figurkovitě načrtnuté obyvatelstvo nejprve protestuje proti zvýšenému provozu, ale nakonec si na přítomný ruch a vzrušení zvykne. Ostatně některým, třeba hostinskému, přináší taková situace prospěch... Režisér Josef Mach chtěl vytvořit jakousi domácí nápodobu francouzských "Zvonokos", avšak došel nanejvýš do půli cesty.
Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek...
