Raný snímek Yasujiroa Ozu, mistra japonského filmu první poloviny dvacátého století, představuje úsměvnou satiru, která konfrontuje hierarchickou strukturu patriarchální společnosti dospělých se světem malých chlapců, kde postavení jednotlivce určují síla a vychytralost.
Kočovné divadlo se na lodi přesouvá do příští destinace. Šéf souboru má mladou přítelkyni, ale v městě, kam přijíždějí, žije jeho stará láska a vychovává jeho syna. Syn to ovšem neví a považuje otce za strýce. Vše se dozví divadelníkova přítelkyně a ze žárlivosti zosnuje pomstu. Je do ní zapletena jedna mladá krásná herečka a všem tato událost změní životy. Zároveň jsou citlivě zachyceny charaktery jednotlivých herců souboru a naznačen jejich nelehký úděl.
Starnúci manželský pár prichádza do Tokia navštíviť svoje deti a vnúčatá. Ani syn, ktorý sa stal lekárom, ani dcéra, ktorá je vedúcou kozmetického salónu, však na rodičov nemajú čas. Rozčarovaní rodičia sa po čase vrátia domov. Matka ochorie a krátko na to zomiera. Teraz je na deťoch, aby sa vydali na cestu k rodičom Napriek jednoduchému deju sa podarilo Jasudžirovi Ozuovi nakrútiť film, ktorý je nielen jeho majstrovským dielom, ale patrí ku klenotom svetovej kinematografie. Režisér vo filme neokázalou a citlivou konfrontáciou rôznych generácií nastavil zrkadlo problémom svojej doby.
Ozuův poslední snímek lze chápat i jako jeho uměleckou závěť; postarší vdovec Hirajama žije se svou dcerou a synem poklidný život. Jeho "bezproblémovost" ale začne narušovat vědomí, že dcera by se měla vdát, mít děti a rodinu a opustit otce. Ačkoliv si Hirajama tuto skutečnost nechce plně připustit, je si vědom, že jiné cesty, než jeho postupné osamění, není. začíná se učit být sám.
Na srdeční infarkt umírá tchán hlavního hrdiny, na kterém teď leží zodpovědnost zorganizovat mu důstojný pohřeb a při tom koordinovat celou rodinu a přátele, kteří na pohřeb přišli. Přijde řada na popleteného osmdesátiletého strýčka, rozjívené malé děti, které z toho ještě nemají rozum, sourozence přepočítávající i smrt na peníze, nahlédnutí za přetvářku v japonské společnosti a samozřejmě dojde i na vyrovnávání se s životem a smrtí v této černé komedii o průběhu jednoho japonského pohřbu.
Dva bratři Monoru a Isamu touží po vlastním televizoru, který mohou sledovat jen při návštěvách u sousedů. Protože jejich rodiče ale tuto novotu odmítají, oba bratři přestanou komunikovat nejen s nimi, ale i s okolím. Ozuův snímek je položen do polohy jemné ironie, v níž zaznívá autorova obava nejen z rozmáhajícícho se konzumního stylu života, ale i z generačního neporozumění, v němž je proklamovaná morálka dospělých jednou z příčin jejich špatné komunikace s dětmi. Umístění děje do venkovské komunity na okraji velkoměsta čerpá ze snímku Narodil jsem se, ale ...
Vdova a obchodnice Otanu se ujme malého chlapce, válečného sirotka, s nímž těžce navazuje citový kontakt. Zpočátku chladná a odměřená žena si časem na chlapcovu přítomnost zvykne a dítě jí začne být brzy smyslem života. poté se ale objeví chlapcův otec, který chlapce odvede. Otana se rozhodne k další adopci... Film o postupné proměně citových vztahů je počítán mezi nejlepší Ozuovy filmy. David Bordwell o filmu napsal: "I kdyby Ozu nenatočil nic než tento 72minutový film, musel by být považován za jednoho z největších světových režisérů."
"Carmen se vrací domů" je první barevný film v historii kinematografie Japonska. Představuje úsměvný a lehce satirický příběh o návratu "nezdárné" dcery do její rodné vesnice. Okino, která se pod uměleckým pseudonymem "Lily Carmen" živí jako striptýzová tanečnice v Tokiu, se jednoho léta rozhodne přijet do svého rodného bydliště podívat se na rodinou a přátele. Spolu se svou přítelkyní, taktéž tanečnicí, přijíždějí okázale do města a v extravagantním oblečení dávají všem najevo svou nadřazenost. Otec Okino to nese velmi nelibě, za svou dceru se stydí, ale místní vesničané jsou z obou tanečnic nadšení. Dívky chtějí se svou show ve vesnici vystoupit, aby tak přízemním vesničanům ukázaly své "umění", čemuž ovšem chce Okinin otec zabránit stůj co stůj.
Téma rozpadu tradiční japonské rodiny (v tomto případě úpadek otcovské autority) nahlíží Ozu na příběhu autoritativního otce, který ovlivňuje nejen život svých dvou dcer, ale radí v rodinných problémech i svému okolí. Jeho přístup vede ke konfliktu s nápadníkem jedné dcery, jejíž odmítnutí otcovy vůle vyvolá rodinnou krizi. Po jejím zažehnání ale na otci stále zůstává přítomen stín "svobodného rozhodnutí" jeho dcery.
Mladá Noriko se příkladně stará o svého starého otce. Příbuznými je ale přemlouvána k tomu, aby se řádně vdala a měla již vlastní rodinu. Noriko svatbu ale odmítá s poukazem na nutnost péče o otce. ke svatbě nakonec dojde pod laskavou otcovou domluvou, který se po svatbě vrátí do opuštěného domu... Tento snímek je v Ozuově filmografii asi nejvíce zaměřen na konfrontaci tradičních japonských hodnot s moderní společností a liberálním pojetím rodiny.