Hrdinou filmu je Matouš (vynikající Franciszek Pieczka) – „prosťáček boží“, který společně se svou sestrou Olgou žije daleko od lidí, v přímém kontaktu s přírodou, uzavřen do vlastního světa představ. Když se však jeho sestra zamiluje, Matouš s hrůzou zjišťuje, že se ocitá v citové samotě, kterou není schopen unést. Výjimečný film o vztahu člověka a přírody. (LFŠ 2006)
Na jaře 1946, krátce po nástupu komunistické lidové vlády, se do rodné vesnice vrací z koncentračního tábora starý sedlář Matouš. Všichni ve vesnici jej považovali za mrtvého a rozkradli mu jeho majetek. Vesničané se taky bojí o svůj podíl na přidělované zemědělské půdě a proto na Matouše neustále útočí. Po čase se sedlář dozvídá další prameny nenávisti k jeho osobě…
Film o obyčejném životě obyčejných lidí v tehdy socialistické Jugoslávii, o práci, zábavě, škole, o prvních láskách dívky Jagody, o jejím hledání sebe sama, objevování bezpočtukrát objeveného ženství, o vztazích, úsměvech i tragickém střetu. I na svou dobu zřejmě obyčejný film, ale s jednou odvážnější koupelnovou scénou, nad jejímž zobrazením se puritánům musí podlamovat kolena, ale která je přitom přirozená a normální.
Je to priam neuveriteľné a mnohí hovoria o malom filmovom zázraku. Magický filmový príbeh so skromným rozpočtom sa pevne usadil v prvej desiatke doteraz najnavštevovanejších filmov tohto roku a hoci od jeho premiéry už uplynulo niekoľko týždňov, distribútori neustále zvyšujú počet kópií v amerických kinách. Dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb mnohí považujú za najväčšie filmové prekvapenie tohto roka. Ale tí, ktorí sledovali vznik tohto filmu, tvrdia, že o jeho úspechu boli presvedčení už od začiatku. Za dobrodružným príbehom, ktorý renomovaný časopis Variety nazval "magickým príbehom, ktorý dojme každého diváka bez rozdielu veku", stojí totiž Tim Sanders, skúsený producent fantasy trilógie Pán prsteňov.Ústrednou postavou príbehu je Koro a jeho vnučka Pai. Koro mal odjakživa v malej komunite domorodých obyvateľov na Novom Zélande veľkú úctu a vážnosť. Narodil sa totiž s magickou schopnosťou rozumieť veľrybám. Ostrovania ho považujú za svojho najvýznamnejšieho obyvateľa, pretože práve s ním (a jeho schopnosťou) spájajú svoju identitu. Nadišiel však čas, aby Koro odovzdal svoje umenie a schopnosti mladšiemu nástupcovi. Prichádzajú mladí muži z celého ostrova, aby podstúpili skúšky, ktoré majú preveriť ich schopnosť načúvať veľrybám. Z nich má vzísť nový pán veľrýb...
Vojenský lékař Andrzej Kwiatkowski vzdoruje vojenském drilu a absurdním rozhodnutím nadřízených svým humorem a nadhledem. Po úspěšně operaci plukovníka státní bezpečnosti Koziora, dostává za odměnu několik dnů dovolené a odjíždí s nerozlučným kamarádem Dudkem do Varšavy. V troskách rodinného domu, Kwiatkowski nalezá dívku Kryšku, do níž se rázem zamiluje. Pozve ji na ples a z náhodného konfliktu s ruským důstojníkem vyvázne jen proto, že přesvědčivě sehraje roli vysokého důstojníka polské státní bezpečnosti. Tím jeho velké "dobrodružství" začíná... Komedie, při níž se divák baví a současně mu běhá mráz po zádech, se vrací do prvních dnů po skončení druhé světové války.
Kdysi tak šťastné manželství Jana se pomalu začíná hroutit, když jeho žena Barbara zjistí, že nemůže mít děti. Utajované rodinné drama je nečekaně zastíněno katastrofou mnohem většího rozměru: vypuknutím druhé světové války. Rodinu přitom ohrožuje také s Němci kolaborující policajt Jodla, který tajně miluje Janovu ženu Barbaru a vyhledává její přítomnost. I přes nebezpečí, jež mu hrozí, poskytne Jan ve svém domě tajný úkryt mladé Židovce, Regině Liliensternové. Právě s ní se po čase intimně sblíží. Jejich vztah ale nezůstává bez viditelného následku, narozené dítě však najednou má dvě matky...
Předlohou filmu je stejnojmenný satirický román od Natsume Sosekiho, napsaný v letech 1905 až 1906, o japonské společnosti během období Meiji (1868 – 1912), kdy západní kultura začala prolínat mezi japonské tradice. Pro toto období je charakteristické napodobování západních zvyků.
Kushami (Tatsuya Nakadai) je učitel, který se léta věnuje filozofii. Přemýšlí nad významem života a netuší, že jeho šedá kočka pozoruje domácí život a má na dění okolo svůj vlastní filozofický názor. Děj je v podstatě neobvyklou kombinací grotesky, satiry a vulgarity.
Pan Okuyama je uznávaný vědec, jehož tvář je jednoho dne při nehodě v práci zdeformována. Ačkoli jej jeho manželka stále respektuje a zaměstnavatel nevidí důvod, proč by měl opouštět své místo, Okuyama se nemůže ubránit pocitu, že se kvůli jeho znetvořené tváři skryté v obvazech jeho okolí přetvařuje. Chybí mu doby, kdy se mohl vydat do společnosti a nebyl středem nechtěné pozornosti. Proto se na doporučení psychiatra podrobuje experimentu. Je mu vytvořena maska, která je po nasazení neroznatelná od lidského obličeje. S maskou se může procházet po ulici nebo posedět v baru bez toho, aby si na něj lidé ukazovali prstem, ale Okuyamu trápí, proč tomu tak nemůže být i bez masky. Nakonec se nechává zlákat možnostmi, které mu maska skýtá a uchyluje se k morálně nepřijatelným činům.
V českých kinech se směl tento kafkovsky laděný film, jenž patří k nejlepším podobenstvím v dějinách kinematografie, objevit až na podzim 1968. Jde o nejslavnější snímek režiséra H. Tešigahary (1927–2001). Scénář napsal Kobo Abe (1924–1993) podle vlastní stejnojmenné novely, která byla přeložena také do češtiny. (LFŠ 2006)
Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život.
Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina.