Film byl natočen na základě krátkých příběhů ruského spisovatele Yurie Guermana. Píše se rok 1944. Valká není zdaleka u konce, ale nepřítel je na ústupu. Mnoho pilotů si přivedlo své rodiny na leteckou základnu nedaleko Baltického moře, aby si navodili zdání normálního života po mnoha letech válečného teroru. Kdykoli může přijít povel k útoku a pro každého se může tento let stát posledním. Semyon Aronovich efektivně kombinoval unikátní dramatické sekvence z válečných dokumentárních filmů, které byly filmované, na jedné straně, britskými, a na druhé straně německými filmaři. A to v době, kdy německé bombardéry napadly Britské konvoje nákladních lodí.
Film převratný v mnoha ohledech, fascinující montáž, kombinující homoerotické záběry brooklynského motorkářského gangu s archivním materiálem a obrazy amerických kulturních ikon. Popový soundtrack slouží jako ironický kontrapunkt. Snímek vytvořil nový filmový jazyk, který můžeme považovat za prototyp hudebního klipu i formátu reality TV. Jeho styl ovlivnil mnoho režisérů, včetně Rainera Wernera Fassbindera, Martina Scorseseho nebo Quentina Tarantina. Anger prohlašuje, že ke svému rozsáhlému soundtracku získal všechna potřebná autorská práva. Dnes by něco takového přišlo na miliony. Film se postaral i o průlom v právní oblasti. Během jeho premiérového uvedení bylo hollywoodské mravnostní oddělení upozorněno, že se jedná o pornografii. Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu Kalifornie, který dospěl k závěru, že se jedná o snímek s „pozitivním společenským obsahem“.
Na malém ostrově v Tichém oceánu je zničena americká námořní základna. Tajný agent OSS 117, jinak v civilu šarmantní aristokrat Hubert Bonisseur de la Bath, je vyslán do Tokia, aby zjistil původce a příčinu této akce. Spojí se s Evou Wilson, která na americké ambasádě v Japonsku zjistila potřebné informace k útoku. Eva mu přiznává, že to skutečně udělala, nyní je ale ochotna ke spolupráci s Hubertem. Ten se začne vydávat za jejího manžela, aby lépe pronikl do mezinárodního gangu, pro nějž Eva pracuje. Stále častěji se ale ocitá v nebezpečí života a začíná tušit, že Eva mu neřekla celou pravdu.
Čtvrtý příběh s populárním agentem OSS 117 natočil režisér Michel Boisrond, který se do té doby věnoval různým žánrům i s vyššími uměleckými ambicemi. Film Atout coeur à Tokyo pour O.S.S. 117 (v některých českých zdrojích uváděno jako Tajný agent v Tokiu) byl natáčen od dubna do června 1966, exteriérové scény pochopitelně vznikly v Japonsku. Ústřední pár vytvořili osvědčený představitel podobně koncipovaných hrdinů Frederick Stafford a slavná kráska Marina Vlady. Zatímco pro Stafforda byl špionážní žánr rutinní záležitostí, v případě Mariny Vlady se jednalo o ojedinělou příležitost. Ve Francii měl film premiéru 28. října 1966 a v kinech jej viděly více než dva milióny diváků. Na místě je ale uvést, že v premiérovém nasazení byl uveden ve stejném týdnu s Clémentovým válečným velkofilmem Hoří Paříž?, který měl v kinech takřka dvojnásobný úspěch. V celofrancouzském srovnání za rok 1966 dosáhl film Atout coeur à Tokyo pour O.S.S. 117 šesté příčky v komerční úspěšnosti.
Uprostred zúriacich finančných bojov, zákulisných ťahov rôznych záujmových skupín, uprostred celej tej maškarády a tradičnej porýnskej veselosti bola stvorená spoločnosť. Kolín je mesto bánk a špecifického pohybu. Udržať si prehľad je viac ako náročné. Hlavná komisárka Alexandra Gebhardt tu vedie špeciálny tím, do ktorého sa dostať je česť. Môžete byť kýmkoľvek, tu rozhoduje iba jedna podmienka. Musíte byť najlepší...
Počas prázdnin v Paríži sa matka s dcérou zaľúbia do rovnakého muža - gynekológa. Obidve sa snažia získať jeho náklonnosť, ani jedna však netuší krutú pravdu...
První setkání mladého otce s handicepovaným synem není jednoduché. Postupně však mezi nimi vzniká silné pouto. Tyto Klíče od domu otevřou i vaše srdce...
Helle je třicet a jejím snem je mít dům, muže a dítě – jedno v jakém pořadí. Stala se lékárnicí, protože má ráda lidi, kterým je zle. Její poměrně fádní život dostane nečekaný zvrat, když do něj najednou vstoupí tři úplně rozdílní muži. Levin, student medicíny, který miluje peníze, rychlá auta a krásné ženy; kriminálník Dieter a romantik Pawel. Chlípná uklízečka Margot a nečekané těhotenství přispějí k tomu, že celá situace brzo eskaluje. Ještě, že Hella vlastní nadmíru jedovatou domácí lékárničku… následuje řada záhadných úmrtí, která se hodí jako účelné řešení. Černá komedie s Katjou Riemann, která za tuto roli získala v roce 1998 Německou filmovou cenu.
Když velká japonská filmová studia oslavují kulatá výročí svého vzniku, zpravidla natočí pompézní film, jímž vzdají hold své předchozí tradici. Naproti tomu veterán japonského filmu Kaneto Šindó u příležitosti 50 let od založení své produkční společnosti Kindai eiga kjókai (Společnost moderního filmu) vytvořil komorní sebereflexivní snímek, kterým vzdal hold mistrovskému herci vedlejších rolí Taidžimu Tonojamovi, jenž hrál ve většině jeho filmů. Taidži se i přes své cenami stvrzené herecké kvality považoval za hereckého nádeníka, který jen pomáhá zazářit druhým, a film ho vyobrazuje jako obyčejného bodrého chlapíka se slabostí pro ženy a pití. Film prokládá hranou rekonstrukci Taidžiho úsměvně svérázného života s ukázkami z jeho rolí v Šindóových filmech. Vše jako pamětnice a současně i fiktivní Taidžiho svědomí komentuje Šindóova dvorní herečka a manželka Nobuko Otowa. [EIGASAI 2008]
„Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967. Ústředními postavami brutálně syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, tchýně a snacha, žijící v pustině zarostlé rákosím, a jejich potenciální milenec.
Tvrdý životní úděl čtyřčlenné rodiny, která tvoří jediné obyvatelstvo na vyprahlém ostrůvku v oblasti Setonaikai u jihovýchodního Japonska je základní osnovou filmové poémy vynikajícího japonského tvůrce Kanetó Šindóa (1912). (LFŠ 2006)
