Uzavřený vdovec Julien Larieux (Michel Serrault) má v důchodu jedinou vášeň: svou sbírku motýlů. Jeho život se začne měnit v okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje osamělá zaměstnaná matka s osmiletou dcerou Elsou (Claire Bouanich). Když se Julien vydává do nádherné krajiny pohoří Vercors, aby svou sbírku obohatil o unikátního motýla druhu Isabella, žijícího pouze zde a navíc pouhých několik dní, stává se nedobrovolným průvodcem zvědavé holčičky, která se k němu nečekaně a proti jeho vůli připojí. Mezi zprvu bručounským staříkem a bezprostřední dívenkou se v průběhu jejich putování pozvolna rodí křehké citové pouto. Elsina matka se však domnívá, že dcerka byla unesena: všichni sběratelé motýlů jsou přece potenciální zločinci Tragikomedie scenáristy a režiséra Philippea Muyla působí na své diváky kouzlem prostoty a jemnosti. Opírá se o vnitřní souznění zkušeného hereckého veterána, pětasedmdesátiletého Michela Serraulta (mj. Svědek/Garde á vue (1981), Nelly a pan Arnaud/Nelly et Monsiuer Arnaud (1995), Belphegor: Fantom Louvru/Belphégor: Le phantome de Louvre (2001) a malé Claire Bouanich.
Charles Berliner (Phillippe Auge), zkrachovalý koncertní pianista, je nalezen zavražděný, a to velmi brutálním způsobem. Případ přejímá inspektor Robert Staniland (Michel Serrault), otrlý, cynický samotář. Během vyšetřování se seznámí s Berlinerovou vdovou Margaux (Elisabeth Depardieu), jež nedává příliš najevo svůj smutek - stejně jako Berlinerův nevlastní syn, na heroinu závislý Éric (Riton Liebman). V bytě mrtvého Staniland nalezne řadu nahrávek, které dokumentují poslední týdny Berlinerova života. Tak se inspektor dostane na stopu tajemné Brabary (Charlotte Rampling)... Podle románu Robina Cooka.
Na malém městě žijí dva obchodníci, jejich domy jsou v jedné ulici naproti sobě. Kloboučník Labbé je autoritativní a vždy perfektně oblečený muž, krejčí Kachoudas je jeho chudším kolegou, kterého navíc poznamenává osud trpěného imigranta z Arménie. Když Kachoudas přistihne Labbého při vraždě mladé ženy, začne je spojovat tíživé tajemství. Labbé si je ale jistý, že se nic nezmění – on přece patří k místní honoraci a případnému obvinění ze strany chudého krejčího nefrancouzského původu by přece nikdo nevěřil.
Film KLOBOUČNÍKOVY PŘELUDY (Les fantomes du chapelier, 1982) natočil významný francouzský režisér Claude Chabrol podle literární předlohy slavného Georgese Simeona. Chabrol tímto filmem vzdal hold obdivovanému Hitchcockovi, což lze doložit scénami zjevně odkazujícími na slavné filmy OKNO DO DVORA a PSYCHO. Chabrolův film je tajemným thrillerem s důrazem na psychologii postav, která je nicméně i přes četné retrospektivy těžko uchopitelná. Umělecké vyznění filmu podtrhly herecké výkony Michela Serraulta a Charlese Aznavoura, jehož role krejčího Kachoudase si v podstatě vystačí s němým pojetím. Svým herectvím zaujme také Monique Chaumette v úloze Labbého tyranské a žárlivé manželky. Exteriéry filmu byly pořízeny ve městěch Concarneau a Quimper na západním pobřeží Francie. Ve francouzských kinech měl titul premiéru 26. března 1982; divácký zájem nebyl sice nijak velký, na druhou stranu získal několik mezinárodních ocenění a dnes patří ke klasice francouzské kinematografie.
Historicko-dramatický příběh je založen na pravdivém životě Artemisia Gentileschi, nezávislé barokní italské malířky Artemisia 1593 –1642, dcery proslulého malíře a umělce Orazia Gentileschiho u kterého maluje v ateliéru. Snaží se portrétovat anatomii mužského těla, protože to doba moci církve neumožňovala. Artemisia přemluví tajně místního chlapce, aby jí stál modelem. Protože neměla možnost se akademicky vzdělávat, ženám to bylo zapovězeno. Do Říma přicestuje malíř Agostino, který ji umožní, stát se jeho studentkou. Mezi oběma vznikne vztah, jenž přeroste v milostnou romanci. Artemisia přijde o panenství. Otec Orazio se vše dozví a žádá podle dobrých mravů, aby ji Agostino pojal za ženu. Ten to odmítne, protože je ženatý. Orazio ho tak obžaluje ze zneuctění s následkem znásilnění. Probíhá soud a tam se prokáže, že Artemisia není panna a poté bylo přikročeno k výslechu útrpným právem. Agostino před soudem potvrdí znásilnění, soud ho odsoudí k dvouletému žaláři. Artemisia se s ním již nikdy nepotká, velmi se zhoršil i její vztah k otci. Artemisia dosáhla svým mimořádným uměním slávy už za svého života.
Jeanne Bécu je prostitutkou ve veřejném domě, začne se ale o ni zajímat šlechtic Jean du Barry, který pojme plán krásnou dívku představit u dvora, což by mu mohlo vynést přízeň stárnoucího krále Ludvíka XV. Pro akt uvedení ke dvoru je ovšem nutno, aby byla Jeanne provdaná. Úkolu stát se ženichem na oko se ujímá du Barryho bratr Guillaume. Ten si za to nechá dobře zaplatit, stejně jako hraběnka de Beárn, která taktéž za slušný úplatek uvede novou hraběnku ke dvoru. Nová králova favoritka se musí potýkat s intrikami dvořanů, brzy si ale získává pevné místo v králově přízni.
Významný francouzský režisér Christian-Jaque se ve své tvorbě několikrát obrátil k historickým námětům, v tomto případě navíc výhodně zužitkoval dobovou popularitu své čtvrté manželky Martine Carol, jíž to v historických kostýmech pokaždé velmi slušelo. Na scénáři se kromě režiséra podílel zručný Henri Jeanson a Albert Valentin, který se v polovině padesátých let začal vracet k filmu po několikaletém poválečném zákazu. Kromě již zmíněné Martine Carol byli ozdobou filmu také významný herec André Luguet v roli Ludvíka XV. nebo divadelní matador Denis d′Ines v úloze proslulého chlípníka maršála de Richelieu, několik vedlejších rolí obsadili také italští herci. Film byl natočen barevně a s velkorysou výpravou včetně působivých kostýmů. Po premiéře v říjnu 1954 zaznamenala Madame du Barry značný ohlas v kinech a vidělo ji bezmála dva a půl miliónu diváků.
Lukrécie Borgia a její slavný tragický příběh se v průběhu staletí dočkaly řady zpracování v různých uměleckých sférách. Francouzský spisovatel Victor Hugo napsal v roce 1833 divadelní hru Lucréce Borgia a tento kus se na světových jevištích dodnes s úspěchem uvádí. Z divadelní předlohy vyšla i četná filmová zpracování, poprvé to bylo již v roce 1909 ve Francii, několik zfilmovaných verzí pak vzniklo v Itálii.
Významný francouzský režisér Christian-Jaque se od počátků své tvorby věnoval historickým kostýmním filmům a zvláště po sňatku s herečkou Martine Carol dal několik takových příležitostí právě své manželce. Martince Carol byla hlavní hvězdou filmu LUKRÉCIE BORGIA, který byl natočen ve francouzsko-italské koprodukci. Roli Césara Borgii ztvárnil mexický herec Pedro Armendáriz. Natáčení probíhalo od listopadu 1952 do února 1953 a výsledkem byl velkoryse koncipovaný barevný film, který především díky obnažené scéně s hlavní hrdinkou vzbudil značný zájem. Ve Francii měl film premiéru 23. října 1953, italská premiéra následovala o měsíc později. V roce 1953 to byl devátý francouzský film co do návštěvnosti a mohl se pyšnit více než třemi a půl milióny diváků.
Film „Brenno il nemico di Roma“ (distribuovaný aj pod názvom "Barbar Brenno") je z obdobia úpadku slávy Rímskej ríše na začiatku 4. storočia. Brenno je krutý veliteľ galských vojsk, ktoré pustošia celú Itáliu a ohrozujú samotný Rím. Na čele rímskych vojsk stojí generál Furius Camillus, ktorému sa však nedarí zastaviť galské hordy a je v niekoľkých bojoch porazený. Rímsky senát uvažuje nad kapituláciou a rozhodne sa zaplatiť vysoké výkupné – vyvážiť zlatom veliteľa Galov, aby ušetril mesto pred zničením. Medzi rímskymi veliteľmi je však aj odhodlaný mladý veliteľ rímskej posádky Quintus Fabius, ktorý je rozhodnutý za každú cenu zachrániť Rím a zničiť barbarov. Galovia nakoniec obkľúčia Rím a pokúšajú sa ho dobyť. Vo filme je stvárnená aj jedna rímska povesť o tom, ako "husi zachránili Rím" - keď v noci barbari prelezú cez skalné steny, zdolajú mestské hradby, zneškodnia rímske stráže a chcú otvoriť bránu ostatným, tak ich prezradia svojim gáganím husi. Rímsky vojaci sa zobudia, vyhlásia poplach a pod velením Quintia Fabia barbarov premôžu. Rím je zachránený a Quintus Fabius potom v rozhodujúcom boji porazí Galov a zabije ich veliteľa Brenna.
Motel, automat na kondomy, sex. To jsou ústřední témata tohoto zvrhlého filmu. V ''zaplivaném'' motelu se již několikrát odehrála příhoda, kdy pánové přišli během sexu o své přirození... zdánlivě nesouvisející případy, které na první pohled spojuje pouze místo činu, mají ale společného více! Objeví detektiv Macaronni skutečného pachatele? Detektive, dávejte si pozor! Vyšetřování by vás mohlo připravit o více, než jen o čest...
Einstein sexu, takovou přezdívku si vysloužil průkopník v oblasti sexuologie Magnus Hirschfeld (1868 – 1935). A tak také známý bojovník za práva homosexuálů a oceňovaný filmař Rosa von Praunheim (vl. jm. Holger Bernhard Bruno Mischwitzky) nazval jeho filmový životopis. Hirschfeld byl německý lékař a sexuolog židovského původu, vzdělaný též v několika dalších oborech. Založil v Berlíně sexuologický ústav a dodnes se používají některé jím zavedené pojmy. Stal se představitelem raného sexuálního reformismu a propagátorem tolerance k homosexuálům. Jeho motto znělo: „Durch Wissenschaft zur Gerechtigkeit“ („vědou ke spravedlnosti“).
Je jedním z nejslavnějších televizních komisařů, natočil 75 epizod, vedle hlavní role komisaře Moulina sám režíroval, psal scénáře a produkoval. U nás našel jedinečnou oporu v českém hlase, který mu propůjčil Miroslav Moravec, jenž namluvil všechny epizody.
