V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie.
Stacy (Candace Cameron Bureová) je obyčajná študentka strednej školy. Bobby (Fred Savage) je jedným z najobľúbenejších študentov na tej istej škole ako Stacy. Každé dievča by s ním chcelo chodiť. Aj Stacy. Na jednom zo zápasov, kde Bobby súperí, sa Stacy už neovládne a na celú halu zakričí jeho meno. Bobby si to, samozrejme, všimne, a Stacy sa cíti zahanbená. Keď sa v ten istý deň Stacy vyberie so svojou kamarátkou do mesta, stretne tam Bobbyho s jeho kamarátmi. Bobby ju pozve na rande a Stacy neverí vlastným očiam. Po prvom rande nasleduje druhé, tretie a tak začína veriť že spolu chodia. Všetko je až príliš dokonalé a Stacy je neuveriteľne šťastná. Bobby sa však z milujúceho priateľa postupne mení na agresívneho a nepríjemného spoločníka. Stacy cíti, že niečo nie je v poriadku, ale Bobbyho miluje a odmieta si čokoľvek pripustiť. Časom si ale aj okolie začína všímať, že sa niečo deje. Jedného dňa Bobby udrie Stacy tak silno, že Stacy spadne na zem. Kamarátky sa zamilovanú Stacy snažia presvedčiť, aby sa s násilníckym Bobbym čím skôr rozišla. Aká však bude Bobbyho reakcia na rozchod pri jeho výbušnej povahe?
Na velkolepém newyorském plese se schází vybraná společnost. Organizátoři se právě chystají zahájit slavnost potomků těch, kteří na lodi Mayflower připluli v létě 1620 k břehům Nové Anglie. Mezi pozvanými je i půvabná Sydney Biddle Barrowsová. Píše se rok 1979. O šest let později její příběh vzruší celý New York a hrozí jí sedmiletý trest za organizování prostituce: byla první ženou, která si založila prestižní agenturu nabízející po telefonu vybraným bohatým zákazníkům společnost mladých dívek.
Lou Hanske jednoho rana ztratí práci, vyrazí ho ze školy a jeho přítelkyně se s ním rozejde. Jeho kamarád Zeb ho vezme na kázání Církve Frankovy. Tam zjistí, že by mohl být vyvolený a tak se vydá do Kansasu, aby si promluvil s Bohem. Jenže Církev Frankova o tom neví, zato se to dozvědělo pár lidí, kteří nechtějí, aby do Kansasu dorazil.
Na vidieckej stanici vystúpi z vlaku miestny profesor a vzápätí za ním krásna mladá žena vo večernej toalete. Nemá cestovný lístok ani peniaze, len za hrsť žetónov z ktoréhosi kasína. Keď si s ňou prednosta stanice nevie dať rady, mladý profesor sa ponúkne, že jej cestovné zaplatí a pozve ju k sebe. Pre malé mestečko je to veľká senzácia. Každý striehne, čo bude ďalej...
Francouzská hořká komedie, jejímž hlavním tématem jsou peníze a jejich dopad na lidské vztahy, charaktery a osudy. Sledujeme příběhy několika rozdílných lidí, kteří se v určitých situacích protnou: Brett (vynikající Fabrice Luchini) je bohatý manažer a přesto převrací každou minci třikrát, vymlouvá se, když má zaplatit v restauraci, podvádí, když se v podniku dělá sbírka na kolegyni, a díky své chorobné šetřivosti přijde i o svou lásku; Laurence - mladá dívka, které sice otec odkázal veliké peníze, ale ona se světem, který ji připravil o rodičovskou lásku v dětství, nechce mít nic společného; Maurice, pohádkově bohatý továrník si myslí, že za peníze si koupí štěstí a lásku; úplně jiný vztah k penězům má další protagonista příběhů o penězích a štěstí Coway, majitel restaurace věčně v dluzích, dokáže své peníze lehce pustit, a naopak jít až na hranu zákona, aby nějaké získal, ale vždycky má svou hrdost.
Byla to jen drobná nehoda na svatbě přítele, díky které se z šikovného francouzského úředníčka Jean-Louis Matouzeceka řečeného Matů (Claude Rich) stal geniální falzifikátor úředních listin známý po celé Francii. Jím "ošetřené" dokumenty jsou tak dokonalé, že ani přizvaný policejní expert není schopen poznat stopy po padělání. Matů žijící v nešťastném manželství s nemluvnou a nespolečenskou Françoise (Catherine Rich) dostane skvělý nápad - v inzerátu nabídne sebe a svou ženu jinému nesymbiotickému páru k výměně a poté zfalšuje záznamy v rodných listech a matrikách, aby se tak mohl obejít bez zdlouhavého a hlavně nákladného rozvodového řízení. Skandální inzerát ovšem neunikne pozornosti mravnostního oddělení místní policie, která vysílá inspektora Maurice Leloupa (Michel Serrault), aby případ vyšetřil. Nešikovný inspektor má fikaný plán - bude se vydávat za zájemce o výměnu a neznámého podvodníka přistihne přímo při činu. Matů, nadšený ideálním kandidátem, začíná okamžitě jednat a události se tak inspektorovi poněkud vymykají z rukou.
Finbar Flynn (Jonathan Rhys Meyers), mladík z malého irského městečka, dostane šanci stát se hrdinou, ale domů se vrátí poražen. Jednoho dne prostě skočí z mostu a zmizí. Jeho kamarádovi z dětství Dannymu (Luke Griffin) po nějaké době kdosi volá ze Švédska a představí se jako Finbar - a Danny vyráží na cestu za nalezením svého kamaráda i sebe sama. Scénář volně vychází z novely Carla Lombarda "The Disappearance of Rory Brophy".
Děj autobiografického filmu se odehrává ve Francii v roce 1944. Židovští manželé se rozhodnou svěřit svého devítiletého syna Clauda do péče staršího páru. Doufají, že na venkově bude chlapec ušetřen útrapám války. Navíc se Claudovi podaří změnit antisemitské názory silně katolicky věřícího staříka Pépého.Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let bylo činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Less baissers (Polibky) a La Chance et lamour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et lenfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La premiére, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenobelu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)
Gangster Raven si odpykal pět let vězení, nyní se vrací do civilního života a ve spolupráci se svým přítelem Jo, jehož potkal v žaláři, hodlá převzít nadvládu nad pařížským podsvětím. Jeho cílem je v první řadě zlikvidovat Mendettu, jenž jej dostal za mříže. Nájemný vrah Palmer stojí na Mendettově straně a unáší Ravenovu dívku Dany. Raven sice dokáže reagovat rychle, ale vzápětí zjišťuje, že Palmer není jeho jediným nepřítelem.
Kriminálka Dívčí válka (Méfiez-vous, fillettes) vznikla v režii osvědčeného filmaře Yvese Allégreta, který vycházel z literární předlohy populárního spisovatele J. H. Chase. Hlavního hrdinu Ravena, propuštěného zločince a bojovníka proti pařížskému podsvětí, ztvárnil Robert Hossein, který podobných rolí v té době hrál více, v rolích jeho protivníků se objevili později slavný režisér Gérard Oury nebo předválečný milovník Georges Flamant, do hlavní ženské úlohy byla angažována tehdy velmi populární italská herečka Antonella Lualdi. Natáčení probíhalo během jara 1957 v pařížských ateliérech, do plánované premiéry ale zasáhla cenzura. Musely být vystříhány některé scény a přístupnost byla stanovena na 16 let. Premiéra nakonec proběhla 5. července 1957 a ve francouzských kinech dosáhl film návštěvnosti bezmála dvou miliónů diváků.
