Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji.
Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky.
Baladický příběh o nelehkém životě mladého jelena.
Výpravná koprodukční pohádka, u níž je český podíl zanedbatelný, pojednává o nástrahách, s nimiž se musí vyrovnávat dvojice sourozenců, když se vydají na nebezpečnou výpravu. Důležitým motivem je tu rovněž zrádná síla zlata, které může leckoho oslnit. Vznikla podívaná sice vizuálně efektní, však dějově překombinovaná a ponurá.
Ostřílení sovětští vojáci se pod vedením neohrožené kapitánky a cílevědomého plukovníka dostávají až do samotného centra nepřátelské linie. Druhá světová válka vrcholí a bojem zocelené sovětské vojáky už nedokáže nic zaskočit. Tedy téměř nic. Poté, co začnou nápadně často mizet skupinky průzkumníků v hlubokém lese, oddělujícím sovětská vojska od těch fašistických, nezbývá velitelům nic jiného, než zariskovat. Vyberou skupinku vojáků z 21. střeleckého pluku a ženijního praporu, aby pronikla do týlu nepřítele. Na plukovníka Pavlova, kapitánku Morozovou a další odvážlivce tak čeká dosud nejtěžší úkol jejich životů. Probíhá čtvrtý rok války a mnohé lidské osudy dojdou svého konečného naplnění.
Dramatický příběh sibiřské vesnice, které kvůli výstavbě přehrady hrozí zatopení. Přestože má být obec srovnána se zemí, staří obyvatelé se z ní odmítají vystěhovat. Režisér Elem Klimov se ujal tohoto projektu po smrti své manželky, významné režisérky Larisy Šepiťkové, a natočil jej po svém, s důrazem na expresivní způsob vyjádření. (LFŠ 2006)
Rok před ukončením 2. světové války se fašistická armáda houfně stahovala z oblastí jihovýchodní Evropy. Sevření spojenců však bylo často natolik silné, že pro nacisty existovala pouze jediná cesta. Cesta smrti. Je jaro 1944. Pod tlakem sovětské armády ustupují Hitlerova vojska na západ. V Itálii trpí německá armáda nedostatkem pohonných hmot, které se musí dopravovat z Rumunska přes Jugoslávii. Tady však na Němce útočí Národně osvobozenecká armáda a jugoslávské partyzánské oddíly. Jejich úkolem je svézt fašistický konvoj z cesty a odříznout tak zesláblou Hitlerovu armádu od možnosti vrátit se do své vlasti. Do úzkých zahnaní nacisté mají však kromě železné vůle ještě jednu mocnou zbraň – sovětské vojáky, které coby válečné zajatce využívá jako řidiče. Složitá situace vygraduje střetem, ve kterém už je nemožné rozpoznat, kdo je spojenec a kdo nepřítel.
Hlavní hrdina, několikrát trestaný recidivista, se snaží po propuštění z vězení začít nový život s ženou, se kterou si poslední rok svého trestu psal. Minulost mu však klade do cesty různé větší i menší překážky. Ať už to je nedůvěra vesničanů, jeho vlastní duševní boj mezi spořádaným člověkem a zločincem, kterým byl posledních dvacet let, či sovětské podsvětí, které své odpadlíky tvrdě trestá.
Neznámá ponorka potopila americkou nákladní loď, ale námořníkům se z ní podařilo uniknout a dočasně si zachránit život. Gangsteři se totiž okamžitě vydali po stopách posádky americké lodi, záhy je chytili a odvezli na ostrov. Tam byli námořníci uvězněni v jeskyni.
Film „Čtvrtý“ byl natočen podle hry Konstantina Simonova. Snímek nás zavede zpět do doby studené války. Vypráví příběh amerického novináře, který stojí před náročnou volbou. Buď zveřejní plány na válečné tažení, nebo ustoupí. Když podlehne výzvě svého svědomí, může přijít o všechno, co měl v životě rád a co pracně budoval. Hlavní roli ztvárnil Vladimír Vysocký.
Na Divoký západ přijede dosti netypický návštěvník. Jmenuje se Johny First a přiváží s sebou kinematograf bratří Lumièrů. Johnyho touhou není vydělat peníze, smyslem jeho cesty je kultivovat svět prostřednictvím kvalitních filmů. Záměr se mu poměrně rychle daří realizovat, z drsných mužů se stávají laskaví džentlemeni. Ale nic netrvá věčně... Westernová komedie Muž z bulváru Kapucínů připomíná svou poetikou českého Limonádového Joea (1964). I v jejím případě se podařilo věrohodně oživit svět saloonů či vytížených pohřebních ústavů. Titulní postavu vytvořil jako svou poslední filmovou roli populární herec Andrej Mironov (1941–1987), viz též Pozor na auto a Briliantová ruka. (FebioFest 2006)