Malá vesnice v jihofrancouzké Provenci. Irénée (Fernandel) a Casimir (Jean Castan) pracují v obchodě svého strýčka Baptista (Fernand Charpin). Casimir myslí jen na práci, zatímco Irénée sní o tom, že se stane filmovou hvězdou. Ve vesnici právě natáčí jistý pařížský filmařský tým, jehož členové si z ambicí naivního "Schpountze" dělají pouze nehoráznou srandu. Kdo se však směje naposledy, ten se směje nejlíp.... Nápad na natočení SCHPOUNTZE dostal Pagnol během práce na ANGELE. Pojem "Schpountz" označující nadšeného filmového fanouška navrhl Pagnolův kameraman Willy Faktorovitch a skutečně tak byl nazýván jeden neodbytný "ochotník." Jedná se o jedinou "opravdovou" Pagnolovu komedii a poněkud se vymyká zbytku jeho filmografie. V roce vzniku SCHPOUNTZE (1938) se právě rozhodoval spor mezi němým a ozvučeným filmem a Pagnol, vůdčí osoba francouzské filmové estetiky, jenž tento spor ostatně rovněž zažehl, právě touto "ozvučenou" komedií jednoznačně vyjádřil svůj názor na tuto problematiku.
Bývalá baletka Cri-cri vlastní hostinec v Hornom Provensálsku. Usadila sa tu, aby bola v blízkosti kastelána Patrica Le Verdiera, egoistického zhýralca, ktorý jej dvorí. V hostinci sa ubytuje mladá dievčina Michèle Lagardová a čaká na svoho milenca - schrachovaného maliara Rolanda Maillarda. Patrice sa zamiluje do Michèle a Cri-Cri začína žiarliťNapätie a sociálny konflikt v príbehu s pichľavými dialógmi Jacquesa Préverta. Film bol takmer cenzurovaný režimom Vichy.
Provence, v malé vesnici je právě v plném proudu letní sklizeň. Při tom se zraní starý farmář Maffre, který cítí, že umírá. Při té příležitosti sdělí svému synu Herculovi, že není jeho pravým otcem, tím je vzdálený bratranec, který kdysi odešel od rodiny hledat štěstí do Paříže. Hercule se s touto informací vydá do Paříže skutečného otce hledat. Přichází pozdě, otec nedávno zemřel. Ale jako tiskový magnát a vydavatel populárního deníku zanechal bohaté dědictví. Venkovský dobrák Hercule se jako jeho právoplatný dědic dostává do soukolí intrik a korupce...
Film HERCULE vznikl podle scénáře úspěšného Carla Rima, který tvořil příběhy různých žánrů. Pro realizaci filmu byl původně angažován Jean Grémillon, který se však po natočení několika sekvencí další práce vzdal s argumentem, že jsou mu bližší psychologická dramata a na pořízení veselohry se necítí. Režijní pozici pak převzal Alexander Esway, tvůrce maďarského původu. Výsledkem jeho snažení byla poměrně zdařilá komedie, jejíž hvězdou byl Fernandel. Ten podle dobové kritiky tímto filmem posunul své komediální výkony od rutiny k nadprůměru. Zatímco Grémillon se chtěl soustředit na scény z Provence (čímž připomínal venkovská sociální dramata Marcela Pagnola, taktéž s Fernandelovou účastí), na Eswayově realizaci se výrazným způsobem podílel Carlo Rim, který byl dobře obeznámen s praktikami ve vydavatelstvích a mezi novináři, a pod jeho dohledem tak vznikla kvalitní satirická veselohra. Film se natáčel od srpna do listopadu 1937 a premiéru měl 5. března 1938.
Krásnou ženu Hillary (Elizabeth Gracen) čeká romantický večer. Nebo si to alespoň myslí. Domnívá se, že romantickou atmosféru má na svědomí její manžel Craig (Jeff Yagher). Ale plete se. Ve skutečnosti se stala obětí šíleného psychopata Sama (David Bradley), který je jí posedlý. Jako hlídač ji uvěznil v nedobytném mrakodrapu a ženu mají čekat chvíle plné teroru.
Mladá dívka Nilly Soryanová je brutálně ubodána a upálena postavou v kukle a uniformě se zlatými knoflíky. Hlavním podezřelým z vraždy je Spike, Nillin přítel a obchodník s drogami. Ten ale obvinění rozhodně odmítá. Vyšetřování přivádí policisty k tajemné a přitažlivé Tanye Borgmannové, která se stýká s podezřelým mužem, rumunským obchodníkem Padrescu. Když ho policisté chtějí vyslechnout, najdou ho již ubodaného. Vrah ho ale nestihl upálit a tak nechal policii stopu zlatý knoflík
Sean Davidson se jako chlapec vydal do Japonska, aby se učil u japonského mistra bojovým uměním a dovednostem ninjů, a byl poté schopen pomstít vraždu svého otce. Když vyroste a je dostatečně připraven k boji, připojí se ke svému příteli Curtisi Jacksonovi a společně s ním se vydává na jeden z karibských ostrovů, kde se koná mezinárodní soutěž bojových umění, a kde, jak doufá, narazí na vraha svého otce, obávaného teroristu přezdívaného "Kobra". Ten je totiž společně se svým komplicem Andreasem organizátorem soutěže, kterou hodlá zneužít ke svým nekalým záměrům. Hodlá tu totiž na těch nejodolnějších z nejodolnějších vyzkoušet nový uměle vytvořený virus, který stvořil ve svých laboratořích.
Ideálním pokusným objektem se pro ně stane právě Sean, kterého během soutěže uvězní a infikují. Jeho přátelům Curtisovi a Dexterovi se ho sice podaří osvobodit. To je však pouhý začátek bitvy, protože Sean potřebuje protilátku, která by mu vrátila zdraví a pomstu, která by mu vrátila klid. To však znamená porazit nejprve jeho malou armádu ninjů.
David Aurphet, mladý učitel hry na kytaru, přijme nabídku bohatého manželského páru, že bude dávat lekce jejich dceři Vivianne. Mezitím se sblíží s její matkou Julií a propadne vášnivému vztahu. Krátce poté je vystaven vražednému útoku, zachrání jej ale náhodný kolemjdoucí, Daniel Forest, který vysloví domněnku, že vraha najal Juliin žárlivý manžel. Krátce poté se Davidovi dostane do ruky videokazeta se záznamem jedné promilované noci s Julií. Zdá se, že do nejasného soukolí událostí nějak zapadá Davidova mladá sousedka Edwige. Jediné, co se zdá být jasné, že někdo má být zavražděn...
Film PERIL EN LA DEMEURE (Nebezpečí z prodlení) patří k velmi zdařilým titulům francouzské kinematografie osmdesátých let; režisér Michel Deville sice zásadním způsobem vybočil ze své tvůrčí linie, dokázal ale vytvořit věrohodný kriminální thriller se silným erotickým nádechem. V hlavní roli se zaskvěl Christophe Malavoy, neméně zdařile mu ale sekundovali další herci, kteří vytvořili kreace na první pohled duševně vyšinutých jedinců. Příběh, přestože je věrohodný a přesvědčivý, disponuje neotřelými nápady i překvapivými humornými momenty. Film měl ve Francii premiéru 13. února 1985, ve stejné době byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, bodoval ale především při udílení francouzských Cézarů.
Když je belgický profesor zatčen kvůli sexuálnímu obtěžování dětí, je policií povolán jeho syn Bo, aby proti otci svědčil. Bo se snažil již dříve policii informovat o proviněních svého otce, ale nikdo mu nevěřil. Nyní proto ochotně spolupracuje. Když se ale v Bruselu začnou množit vraždy prostitutek, policejní vyšetřovatel Huysmans začíná mít podezření, že vrahem je Bo, protože byl s několika oběťmi ve spojení. Transsexuálně založený Bo navíc prožívá komplikovaný vztah k Johnnymu, který je spojen s drogami a kuplířstvím...
Film ŠPATNÉ ZPŮSOBY (Mauvais genres) se jistým způsobem vrací k tradici typu kriminálních filmů oblíbených ve Francii v sedmdesátých letech. Režiséru a scénáristovi Francisi Girodovi posloužila jako námět literární předloha Transfixions od Brigitte Aubert. Girod jako tradičně opět vytvořil velkoryse koncipovaný thriller, objevily se ale slabiny převodu populárního románu na filmové plátno; děj je sice napínavý a splňuje požadavky žánru, zároveň je ale složitý a překombinovaný, čímž odvrací divákovu pozornost. Ve Francii měl film premiéru 8. srpna 2001, vzhledem k hlavní postavě transsexuála Bo byl pak v následujících letech uváděn po celém světě na festivalech s gay a lesbickou tématikou.
Francouzská filmová komedie o mládenci z divočiny a jeho cestě za poznáním, že svět není poezie. Narodil se a byl vychován v džungli na Borneu. Teď je mu 25 let a přišel do Paříže a zjistil, že jeho myšlenky o velkém moderním světě neodpovídají skutečnosti.
Agent CIA Johny Portland (Billy Blanks) je jednoho dne přepaden a zmlácen do bezvědomí. Po probuzení zjistí, že trpí dočasnou ztrátou paměti. Marně se snaží přijít na to, kdo by mohl mít zájem na tom, aby mu zabránil v dokončení vyšetřování spletitého případu pašování drog. Nakonec se spojí s Elmo Freechem (Roddy Piper), svérázným soukromým detektivem, který požívá netradiční metody. Společně odhalí spiknutí, do kterého jsou zapojeny vysoce postavení lidé z CIA a vládní špičky z Washingtonu.
