Anglický film s Cliffom Richardom je voľným pokračovaním muzikálu Klub mladých. Jednoduchá dejová zápletka smeruje k tomu, aby v nej spevák a skupina The Shadows uplatnili svojich 13 pesničiek. Celá skupina stroskotá na mori, no zachránia sa a vydajú sa na cestu cez púšť, kde narazia na skupinu filmárov, ktorí tu nakrúcajú film s krásnou Jenny. Cliff sa rozhodne, že i on nakrúti svoj vlastný film, ktorý bude lepší ako od profesionálov. Vznikajú teda dva filmy. Jeden bezprostredný, druhý na vysokej profesionálnej úrovni. Nakoniec sa však obaja filmári dohodnú na spoločnej spolupráci...
Chester Lee se všemožně snaží být loajálním zaměstnancem, ale především touží po vyšším platu, aby mohl zajistit své snoubence i jejímu synovi lepší život. Při setkání se svým nadřízeným patřičně přehání své schopnosti, dokonce i takové, které vůbec nemá. Například nikdy nebyl fotbalovým trenérem, ale manželka šéfa si jej vybere jako vhodného kandidáta na místo trenéra dívčího fotbalového klubu, ve kterém hraje i jejich dcera. Družstvo copatých holčiček, které o fotbalu nemají ani ponětí, totiž nemůže v soutěži prorazit. Chester chce získat lepší místo, a tak nemá na vybranou. Když ovšem do družstva získá i svého nevlastního syna v dívčím převleku, rozehraje velmi riskantní hru...
Príbeh filmu sa odohráva v 13. storočí v ďalekej Číne. Mongoli a Tatári zavraždia čínskeho cisára a chcú sa zmocniť vlády nad celou Čínou. Jedinou prekážkou v ceste mongolskému chánovi na čínsky trón je mladý princ Tai SuIng a jeho sestra, princezná Li Ling. Chán plánuje zavraždiť princa, oženiť sa s princeznou a zmocniť sa tak cisárskeho trónu. Na pomoc im prichádza hrdina, ktorý chodí po svete a bojuje proti zlu - Maciste (resp. Samson), v podaní jedného z najznámejších predstaviteľov svalnatých hrdinov vo filmoch typu "meč a sandále", GORDONA SCOTTA. Maciste zhromaždí malú skupinu čínskych vlastencov a po mnohých bojoch a prekonaní mnohých prekážok zachráni princa, princeznú aj ich krajinu pred krutými Tatármi.
U těla zavražděné mladé dívky je nalezen mikrofilm s fotografiemi vzácných uměleckých děl, které zmizely za druhé světové války. O mikrofilm se začnou zajímat francouzské tajné služby a vysílají svého nejlepšího agenta Coplana, aby zjistil, kdo za obchodem s uměleckými díly stojí. Coplan předstírá zájem o výtvarné umění a zúčastní se veřejné dražby vzácných obrazů. Seznamuje se s tajemnou hraběnkou a ve sklepeních jejího sídla pak objevuje neuvěřitelné poklady z evropského kulturního dědictví. Zdá se, že je na stopě, hraběnku ale krátce nato nachází zavražděnou.Populární literární postava agenta Coplana se od konce padesátých let těšila zájmu filmařů a v době nadprodukce špionážních filmů v 60. letech se zpracování jedné z literárních předloh s agentem Coplanem ujal i italský režisér Riccardo Freda, který se jinak věnoval jiným žánrům. Na rozdíl od francouzského režiséra Maurice Labra, který natočil s touto tématikou dva filmy, se Freda musel spokojit jen s průměrným hereckým obsazením, přestože natáčel v exotickém Mexiku, další exteriérové scény vznikly v Barceloně a Paříži, film však zaznamenal jen malý úspěch.
Izrael se cítí v ohrožení plánovaným arabským jaderným útokem a tajné služby žádají o pomoc elitního francouzského agenta Coplana, který přijíždí z Paříže, aby ve spolupráci s izraelským agentem Shaimounem zjistil, kdo za jadernou hrozbou stojí. Coplan objevuje souvislosti s německými vědci, kteří dříve pracovali na vývoji atomové bomby pro fašistický režim. Stopy vedou do místa archeologických vykopávek, které v Turecku vede výzkumník Hartung. Ten je ovšem jen domnělým archeologem, ve skutečnosti stojí v čele mezinárodní neonacistické organizace, která v místě vykopávek na ukrytém místě v jeskyních buduje odpalovací rampu pro atomové bomby.K tajnému agentovi Coplanovi se kromě francouzských režisérů dostal i významný italský filmař Riccardo Freda, který ve Francii v 60. letech natočil dva filmy s tímto „francouzským Bondem“. Zatímco jiné příběhy s Francisem Coplanem si vystačily s bojem tajných služeb různých států, v tomto případě má slavný agent zabránit třetí světové válce. Do hlavní role byl obsazen britský herec Richard Wyler, v poměrně velké roli izraelského agenta Shaimouna se objevil slavný francouzský kaskadér Gil Delamare, který o rok později tragicky zahynul při natáčení, ženský prvek stejně jako v jiných filmech tohoto typu zastoupila dnes již méně známá francouzská herečka Jany Clair. Film byl natočen v létě 1965 a premiéru měl 6. října téhož roku. Ve francouzských kinech dosáhl návštěvnosti přesahující jeden milión diváků.
Rodinou přehlížený stařík Don Anselmo, domáhající se invalidního vozíku, který ve skutečnosti vůbec nepotřebuje, je ve své posedlosti získat vytoužený předmět předobrazem mnohých Ferreriho tragikomických antihrdinů v následujících filmech. Umanutost přerůstající postupně v chorobnou touhu zde dosahuje podobného stupně materiální závislosti jako erotický fetišismus, projevující se u postav v některých dalších snímcích jako Miluji tě (I Love You, 1986). Ve skutečnosti starý muž zpočátku touží po vozíku v rámci sociální soudržnosti se svými generačními vrstevníky i způsobu trávení volného času. Scéna, kdy hrdina otráví svou rodinu jedem a za odcizené peníze kupuje vysněný předmět, symbolizuje starcovu generační revoltu proti svým mladším rodinným příslušníkům, kteří jím nejen opovrhují, ale omezují jeho materiální potřeby.
Dvojice šedesátníků Adelina a Andrea, žijící v domově důchodců, představují svým neskrývaným vztahem a sexuálním životem další revoltující outsidery, kteří se svým milostným poměrem bouří proti zavedeným společenským regulím.
Paolo (Sergio Castellitto) je rozvedeným otcem dvou dětí. Živí se jako hudebník po nočních klubech. Jednoho večera potká smyslnou Francescu (Francesca Dellera). Začnou spolu žít v bungalovu na břehu moře, kde se oddávají nejrůznějším milostným hrátkám. Postava Francescy je zde zobrazena téměř jako éterická bytost, která přitahuje (hlavně sexuálně) celé své okolí a to jak muže, tak ženy. Po několika měsících soužití, kdy jsou stále spolu (Paolo ani nechodí do práce), rozhodne se dívka náhle odejít. Paolo, který je Franceskou již úplně posedlý, jí to chce za každou cenu rozmluvit. Bezvýsledně. V zoufalství bezradnosti nakonec dívku zabije. Jeho nekonečná posedlost Francescou se následně symbolicky přemění v kanibalismus. Film se nesnaží zobrazovat realitu. Stejně jako ve většině Ferreriho filmů. Postavy se nechovají opravdově, alespoň ne v celé šíři svého konání. Jde o úzkoprofilové zaměření na extrém, který se ve snímku promítne zveličeně. Zde se jedná o nebezpečnou posedlost ženou.
Simulacron 1 je nejdůležitějším projektem Institutu pro kybernetiku a výzkum budoucnosti. Elektronické monstrum má dosavadní počítačovou technologii pozvednout o stupeň výš. Bude-li funkční, dokáže předpovídat politické, hospodářské a společenské procesy s takovou přesností, jako by se odehrávaly dnes. Tím je přístroj zajímavý pro dvě strany: pro ty, kdo chtějí zlepšit situaci světa, i pro ty, kdo chtějí získat informační náskok před konkurencí. Vypuká klasický boj o to, kdo se nové zbraně zmocní první, a také se začíná stírat hranice mezi přítomností a budoucností, mezi realitou a virtualitou...
Walter Kranz (Kurt Raab) je spisovatelem. V pozdních šedesátých letech byl znám jako "Dichter der Revolution" (básník revoluce) - teď mu však jaksi dochází inspirace. Vynervován z hašteřivé manželky a bláznivého bratra ukončí svoji tvůrčí krizi vraždou z vilnosti. Vypůjčuje si z díla Stefana Georgeho a je rozhořčen, když je nařčen z plagiátorství. Jeho iluze nakonec dostupují takového vrcholu, že se Kranz považuje za Georgeho samotného. Film měl původně nést titul "Keine Feier für den toten Hund des Führers" (Žádný oddech pro Vůdcova mrtvého psa). "Es wird ein lustiger Film," (Bude to veselý film) prohlásil režisér.
