Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další.
Mladík Lucien pochází ze středostavovské rodiny a touží stát se výzkumníkem a badatelem. V tom se ale liší od názoru svých rodičů, kteří pro něj plánují kariéru konvenčnějšího charakteru. Po několika rozepřích s otcem odchází Lucien z domu a připojuje se ke skupině přátel, mladých nadšených lidí, kteří začínají jako herci, spisovatelé a režiséři. Později se Lucienovi naskytne možnost připojit se k vědecké expedici. Přípravami na cestu je natolik zaměstnán, že mu úplně unikne, když se jeho přítelkyně Christine sblíží s kolegou z divadla...
Filmem RENDEZ-VOUS DE JUILLET (Setkání v červenci) zasáhl režisér Jacques Becker významným způsobem do francouzské kinematografie. Životná a hodnověrná sonda do osudů poválečné generace mladých lidí plných energie byla zpracována tak, že v historii filmu značně předběhla svou dobu. Práce s kamerou nebo střihem sice ještě plně spadala do tradičního stylu filmařiny, celkovým vyzněním se ale film zařadil mezi předchůdce francouzské nové vlny. Ostatně její pozdější tvůrci se často odvolávali na Beckera a jeho práci. V návaznosti na téma filmu není nijak překvapivé, že se v něm objevila řada nadějných (a později slavných) osobností francouzské kinematografie, i když některým z nich odborníci vytýkali nedostatek zkušeností a tím pádem ne zcela přirozený herecký projev. Od odborných korporací získal Becker za režii filmu dvě ocenění. Francouzská premiéra se konala 6. prosince 1949, ještě předtím byl ale film uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
V blíže neurčeném městě v jižní Americe je v hotelu zavražděn muž. Dva mladí studenti policejní školy jsou pověřeni, aby nezávisle na sobě vyšetřili vraždu, výsledek pak určí, kdo z nich se stane policejním důstojníkem. Vyšetřování přináší řadu dramatických zvratů a nakonec oba abonenti pronásledují nejhledanějšího amerického zločince...
Významný francouzský režisér Jacques Becker pracoval od počátku třicátých let jako asistent režie, spolu s dalšími tvůrci se podílel na filmu ŽIVOT PATŘÍ NÁM (1936). Film POSLEDNÍ TRUMF (1942) byl jeho první samostatnou režií a tímto debutem vstoupil do světa francouzského filmu více než výrazně. Zjevně inspirován americkými filmy stylu „noir“ natočil ve spolupráci s několika scénáristy zajímavě pojatou gangsterku, která byla kvůli německé cenzuře situována do imaginární jihoamerické země. Kromě řady známých mužských protagonistů se v jedné z hlavních rolí objevila ženská hvězda Mireille Balin. Film vznikal na jaře 1942 ve studiích, exteriérové scény byly pořízeny v okolí Nice. Francouzská premiéra proběhla 2. září 1942.
Dobrodružný příběh na motivy pohádek Tisíce a jedné noci. Ali-Baba je sluhou bohatého pana Cassima. Ten ho jednoho dne pošle na trh, aby mu přivedl otrokyni. Ali-Baba tam objeví krásnou tanečnici Morgianu, avšak sám se do ní bezhlavě zamiluje. Brzy objeví tajnou cestu do zlodějského doupěte plného zlata, kde ukradne obnos potřebný na to, aby mohl svoji milovanou vykoupit z otroctví. Vůdce loupežníků si však takovou troufalost nenechá líbit. Zburcuje svou bandu a vydají se Ali-Babovi po krku!
Mocný vládce Nekron putuje na svém ledovci světem a ničí vše, co mu přijde do cesty. Svému osudu neunikne ani malá vesnička, ale jeden z jejích obyvatel přežije. Mladík Larn přísahá pánovi ledu pomstu a vydá se po jeho stopách. Ty vedou do ohnivé pevnosti dobrotivého krále Jarola. Jeho půvabná dcera, princezna Teegra je zajata a obtěžována Nekronovými poskoky, kteří mají blíž k opicím, než k klidem. Larn už se ale blíží a hodlá učinit přítrž všem nepravostem. V jeho srdci plane oheň, před kterým taje i ten největší led.
Bláznivá krimikomedie podle hry Petera Cokea Breath of Spring. V londýnských ulicích řádí gang zlodějů specializujících se na norkové kožichy. Nikdo netuší, že parta profesionálních lupičů je ve skutečnosti potrhlá skupinka přátel stařičké paní Beatrice, která jen chtěla získat trochu peněz pro sirotčinec a k loupení se vlastně dostala zcela náhodou.
Dramatický příběh založený na životních osudech slavných gangsterských dvojčat natočil v roce 1990 režisér Peter Medak. Ronald a Reginald Kraysovi se v průběhu 60. let vypracovali na samý vrchol londýnského podsvětí. Film sleduje jejich osudy od dětství, přes kriminální začátky v londýnském East Endu a vrchol jejich zločinecké kariéry až po strmý pád v podobě odsouzení k třiceti letům odnětí svobody. Režisér přitom klade důraz na co největší realismus, čemuž odpovídá také obsazení skutečných dvojčat do titulních rolí.
Krátkometrážní snímek z I. světové války nás zavede na bojiště na zemi i nebi. Děj se soustřeďuje okolo dvou mladých vojáků, kteří se právě chystají do bitvy. Za zmínku stojí fakt, že film byl natočen během dvou dnů v rámci testování prototypu kamery Red One, která byla použita vůbec poprvé.
Napoleonova armáda došla do Moskvy. V průběhu porady přijímá polní maršál Kutuzov nelehké rozhodnutí: ruská vojska musí ustoupit přes řeku Moskvu na Rjazaňskou cestu. Začal velký ústup obyvatel z města, které je pro každého Rusa svaté. Napoleon marně očekával uvítací delegaci se symbolickými klíči od Moskvy - vstoupil do vylidněného a téměř zcela vypáleného ruského hlavního města. Pierre Bezuchov se rozhodl anonymně zůstat v Moskvě, aby zabil Napoleona – on sám přitom buď zahyne, nebo ukončí neštěstí celé Evropy...Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského.
Grigorij Kozincev se chopil klasického Shakespearova dramatu s velmi osobitým a netradičním pojetím. Jeho adaptace ostatně nebyla ve své době jednoznačně přijata a rozpoutala řadu diskuzí na téma pietního vztahu Shakespearova dramatu a jeho filmového zpracování. Kozincev se rozhodl základní myšlenku i ústřední postavu důsledně oddramatizovat a zbavit divadelně nadneseného patosu. Jako základ svého scénáře zvolil prozaický překlad Borise Pasternaka, čímž hamletovské téma dostalo přirozeně narativní epický ráz. K tomu přispělo také zasazení většiny scén do přírodních exteriérů. Film nepostrádá dramatické napětí a divák sleduje vývoj tragédie téměř jako detektivku. Kozincev pak výrazněji posunul také své pojetí postavy Hamleta. Hlavní tragédie vychází z hrdinova rozporného vztahu ke společnosti, do pozadí je však poněkud odsunut vnitřní rozpor Hamletovy osobnosti. Herec Innokentij Smoktunovskij dánského prince představuje jako chladného a rozvážného muže, jako civilní postavu, která odráží úvahy a jednání člověka doby vzniku filmu. Využívá střídmých, nepatetických gest, s civilní dikcí pronáší známé monology, přesto ale dokáže velmi intenzivně vystihnout (ztvárnit) sílu, se kterou se vzpírá osudu. Působivost filmu pak dotvářejí sugestivní, malířsky komponované obrazy kameramana Jonase Gricijuse i využití hudby Dmitrije Šostakoviče.
