Filmový režisér Even Benestad vypráví příběh svého otce Esbena, který je transvestitou a usiluje o synovo přijetí.
Esben Benestad je respektovaným lékařem a liberálním politikem v malém městečku v Norsku. Esben má však i druhou identitu - Esther Pirelli, sexuální terapeutku a občasnou herečku. Tato hluboce osobní zpověď ukazuje, jak Esbenova záliba v cross-dressingu vedla k rozpadu manželství s Evenovou matkou. Film prozkoumává, jak Esbenova cesta k sebe-aktualizaci ovlivnila, či dokonce poškodila, život filmaře, jeho sestry Elizabeth, jejich matky Liv a Esbenovy nové ženy Elsy.
Sedmnáctiletý Janosch odejde z domova do Dortmundu za kamarádem Komou. Koma má byt, práci v pivovaru a těhotnou přítelkyni. Miluje svou sílu, trénuje kickbox a je skinhead. Nabízí Janoschovi příbytek, přátelství, bere ho na oi koncerty, a dokonce mu ukáže svou tajnou skrýš v kamenolomu. Za to vše chce jen Janoschův obdiv. Janosch Komu opravdu začne nekriticky obdivovat a zanedlouho si najde přítelkyni, změní šatník a vyholí si hlavu. Chce mít i tetování, jaké má Koma, návštěva tetovacího salónu ovšem namísto upevnění jeho pouta ke Komovi přivodí jeho rozklad. Potká tam totiž Zottela, nezávislého, svobodomyslného pankáče, který nenávidí řád a miluje špínu. Znovu se setkají na zahradní slavnosti, kde Zottel a jeho přátelé baví obecenstvo pliváním ohně. Janosche Zottel uhrane. Mezitím vyhoří Komova tajná skrýš a on je přesvědčen, že ji zapálili pankáči. Když je pak svědkem prvního erotického vzplanutí mezi Janoschem a Zottelem, ví, co musí udělat… Hlavní porota festivalu Mezipatra 2003 film ocenila cenou za nejlepší celovečerní snímek.
Jako dobrou hudbu může hrát velký symfonický orchestr či jeden bluesový muzikant se starou kytarou, tak i dobrý film může vzniknout ve velkých producentských společnostech nebo jen za mizivé náklady. Druhou cestu zvolil kameraman Martin Duba. Vzal svoji ženu, děti, zvířata, kamarády a všichni společně natočili příjemný celovečerní film za rozpočet doslova a do písmene rodinný. Rodina Martina Duby hraje rodinu pana Kuby a jejich kamarádi hrají jejich kamarády. Kubovi žijí přes léto na statku, v němž provozují hospodu, chovají koně. Otec podniká, ale očividně se mu nedaří. Statek chátrá. Až příchod záhadného mladíka Františka obrací všechno k lepšímu a příběh se dále nese v atmosféře umožňující každý den zázrak. Film, který diváka zaujme především pozitivním pohledem na svět, v sobě nezapře svého tvůrce, jednoho z nejlepších českých kameramanů.
Začínajícího spisovatele Quincy Watsona (Foxx) opustí snoubenka a jeho nenapadne nic jiného než napsat o tom knihu. Ta se rázem stane bestsellerem a Quincy začne rozdávat rady i svému synovci Evanovi (Chestnut), hlavně na téma, jak vyhrát bitvu s druhým pohlavím. Když se ale Evanova krásná přítelkyně Nikki (Union) dozví o jejich záměrech, pořádně zamíchá kartami. Sexy komedie o rozcházení a porušování pravidel!
První film avantgardního režiséra Mana Raye je zároveň i prvním přiznaně dadaistickým filmem v historii kinematografie. Ironicky se jeho název překládá jako „Návrat k rozumu". Role hlavního dadaistického přístupu - náhody - se projevila i při samotné tvorbě filmu. Vůdce dadaistické skupiny Tristan Tzara totiž řekl Rayovi teprve den před promítáním, že by byl rád, kdyby režisér film dodal do programu. Man Ray zkombinoval narychlo několik hraných pasáží a svých „rayogramů" a snímek se skutečně promítal na posledním velkém dadaistickém večírku („Večírek vousatého srdce") 7. července 1923. Večírek pak skončil neslavně výtržnostmi z publika, které vyvolával Tzarův sok André Breton.
Narativní osu film nemá. Je kombinací živě natáčených pasáží (noční osvětlení na kolotočích, záběry nahého ženského těla) s „rayogramy" (nekamerové pasáže vzniklé osvitem drobných předmětů položených přímo na filmový pás).
První pokus o surrealistický film režíroval v roce 1926 avantgardní malíř a režisér Man Ray. EMAK-BAKIA je svědectvím o chaotickém snu neznámé ženy. Mezi několika málo hranými záběry vnímáme matoucí defilé pohybujících se předmětů a světel. Skupina André Bretona snímku vyčítala nízký podíl narace.
Kirikou se touží dostat z matčina lůna co nejdříve na svět. Jenomže tam se ukáže, že jeho africká víska je v moci zlé a krásné čarodějnice Karaby, která vysušila studny a odvedla neznámo kam všechny muže. Kirikou se vydává do hor za mudrcem, aby odhalil slabou stránku čarodějnice.
Willy Ferrière je proslulým kavárenským povalečem věčně bez peněz. V jedné přeplněné kavárně vyhlásí, že kdo zabije jeho bohatou tetu, ten dostane 100.000 franků. Nedlouho nato je Willyho teta skutečně zavražděna a vyšetřováním případu je pověřen komisař Maigret. Na místě jsou zajištěny stopy bezvýznamného zlodějíčka Josepha Heurtina, Maigret ale věří v jeho nevinu. Heurtina nechá propustit, ale sleduje jeho kroky, protože doufá, že jej dovedou ke skutečnému vrahovi. Dalším podezřelým se tak stává Radek, český student medicíny.
Literární odkaz slavného autora detektivních románů Georgese Simenona se po nástupu zvukové éry těšil značné pozornosti francouzských filmařů a tento v pořadí třetí zfilmovaný případ komisaře Maigreta realizoval slavný režisér Julien Duvivier, který filmu dodal potřebnou ponurou atmosféru, přitom vsadil i na excelentní herecké obsazení v čele s významným divadelním hercem Harry Baurem v roli Maigreta. Harry Baur je ostatně považován za jednoho z nejlepších Maigretů v dějinách kinematografie, v tomto případě mu ale zdařile sekunduje původem ruský herec Valerij Inkižinov v úloze hlavního podezřelého. Ačkoliv francouzská meziválečná kinematografie měla hojné zastoupení i v československých kinech, právě tento film byl naší cenzurou zakázán kvůli postavě českého studenta – potencionálního vraha. Ve Francii měl film premiéru 18. února 1933.
Malý chlapec, zvaný podle barvy vlasů Zrzek, trpí šikanováním matky a výsměchem sourozenců, ignoruje jej i otec. Jako nemanželské dítě je hlavní příčinou nepřátelství mezi rodiči, kteří jen kvůli velké rodině udržují manželství. Chlapcovo trápení vede k tragickému rozuzlení.
V záplavě nenáročných komedií a melodramat má film výrazný podíl na umělečtějším směřování francouzské kinematografie počátku třicátých let. Natočil jej režisér Julien Duvivier podle stejnojmenného románu Julese Renarda. Film stojí především na přirozeném výkonu jedenáctiletého Roberta Lynena, který se vzápětí stal dětskou filmovou hvězdou. Nemenší pozornost si zasluhují také herci v rolích jeho rodičů (Harry Baur, Catherine Fonteney). Film měl ve Francii premiéru 2. listopadu 1932.
Když se potkají zloděj a zlodějka, nikdy není jisté, jestli tomu druhému chtějí ukrást srdce nebo peněženku. Na něj není spolehnutí a ona mu bývá nevěrná. Potulují se z místa na místo a kradou, na co přijdou. Kdo bude tím, kdo vymyslí ten poslední a největší podraz?
