Jacques Tati se v tomto filmu vrací ke svým začátkům v hudebních kabaretech. Máme možnost vidět pantomimická čísla, jimiž okouzloval přátele v mládí. Většina z nich je inspirována jeho životní vášní - sportem. Celé vystoupení je koncipováno jako cirkusové představení, přestože se v něm dostáváme také do zákulisí, ale oba světy se natolik prolínají, že je od sebe lze jen obtížně odlišit. Tati se uchyluje k dokumentárním postupům, aby cirkusová atmosféra byla dokonalá. Co bylo ale ve své době naprosto unikátní, to je začlenění diváků do představení. Vše je vedeno snahou, aby zanikla hranice mezi jevištěm a hledištěm. Výstupy jsou prokládány také skeči z předsálí. Tati tvrdil, že dialogy v jeho filmech nemají význam, že není důležité jim rozumět a v případě Parade je jeho přání dovedeno k dokonalosti.
Pan Hulot bydlí ve staré lidové čtvrti, kde po ulicích ještě pobíhají psi a lidé si najdou čas, aby se vedle pozdravu zastavili na kus řeči. Sestra pana Hulota naopak bydlí v moderní přepychové čtvrti, kde její manžel bohatý průmyslník postavil supermoderní vilu, po stránce techniky stejně jako odcizeného, vesměs nepraktického designu. Pan Hulot chodí navštěvovat svého devítiletého synovce Gérarda, pro kterého jsou jejich výlety na předměstí doslova rájem, může si hrát a vymýšlet nezbednosti s ostatními dětmi. Proto je třeba nezdárného synka po návratu domů ihned umýt a řádně vydezinfikovat. Přepychem spoutaným rodičům se však tato "výchova" vůbec nelíbí. Otec Gérarda zařídí panu Hulotovi práci. Ale ten do zmechanizovaného světa vnáší jen chaos a nepořádek a to v prostředí, kde je vše na tlačítka a na vnější efekt, rozhodně nesvědčí.
Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou.
Súkromný podnikateľ chce pripraviť expedíciu na Mesiac skôr než sa tam dostanú Rusi. Americkí astronauti sa vydávajú na let. Po pristátí stavajú mesačnú základňu, no nie sú si istí, či majú dostatok paliva na let späť na Zem...
Malé katastrofy môžu spôsobiť veľké škody. Matka troch detí a oddaná manželka zomrie pri autonehode. Nemocničný zriadenec John, ktorý bol štyridsať rokov jej manželom, sa síce tvári suverénne, ale pod maskou silného muža tají nielen smútok a zmätok, ale aj ťažkú srdcovú chorobu. Na pohrebe sa zíde rodina, ktorej členovia sa navzájom už dávno odcudzili a každý z nich prežíva svoje vlastné malé-veľké katastrofy. Johnov brat Soren je tesár na invalidnom dôchodku, celé dni sa povaľuje na gauči a jeho manželka mu je neverná s inou ženou. Syn Tom je workoholik, ktorý dáva prednosť svojej stavebnej firme pred rodinou, a tak sa mu rozpadá manželstvo. Staršia dcéra Eva chce byť nezávislá, žije alternatívnym a slobodným životom, maľuje obrazy a píše japonskú poéziu haiku. Mladšia Marianne je otcov miláčik. Dávno má po dvadsiatke, ale ešte stále sa neodhodlala k osamostatneniu, nenašla pravú lásku a jedinou istotou jej života je povolanie profesionálnej gazdinej. Pre dôverný vzťah s otcom, ktorý
sa po matkinej smrti ešte prehĺbil, ich Eva začne podozrievať z incestu. Každá z postáv je utopená vo svojich problémoch a vyriešiť ich dokážu až v bolestnej konfrontácii. Snímka je nakrútená strohým civilným štýlom, ktorý má blízko k zásadám Dogmy 95, vyznačuje sa autentickými hereckými výkonmi a životnými situáciami. Malé katastrofy sa stali najúspešnejším dánskym filmom roku 2001 a na MFF Berlinale získali Modrého anjela za najlepší európsky film.
Renomovaný jaderný vědec Dr. Cal Meacham přežije bezmála vlastní smrt, když se jeho stíhačka stane za letu neovladatelnou. Neznámá síla však převezme řízení a bezpečně dopraví stroj na zem. V jeho laboratoři se objeví podivné součástky, které nikdo neobjednal. Vědec s pomocí svého asistenta sestaví revoluční komunikátor, z jehož obrazovky k němu následně promluví neznámý muž, vystupující pod jménem Exeter. Meacham je jím vyzván k zapojení se do tajného projektu. Přes prapodivné okolnosti tohoto setkání zvědavost mladého vědce dovede až na palubu nabídnutého bezpilotního letadla. Po několika hodinách letu se muž ocitá v Exeterově sídle, kde se setkává s dalšími vědci. Nevídaná koncentrace světových vědeckých špiček a podivné hostitelovo chování však nevěstí nic dobrého.
Malé zoskupenie bádateľov sa dohaduje, kadiaľ by mali smerovať ich cesty. Názorne si ich ukazujú na zemeguli. Po dohode táto skupinka bádateľov vycestuje do sveta: postupne cestujú na vlaku, autobuse či ponorke, na týchto fantastických trasách zažívajú dobrodružstvá poprepletané s nejakými nehodami, ale našťastie vždy s dobrým koncom.
K natočení tohoto fantastického vyprávění o cestě na měsíc inspiroval Georgese Meliése román Julese Vernea "Cesta na Měsíc" a také kniha G.H. Wellse "První lidé na měsíci". Tento ručně kolorovaný snímek se skládá ze 30 obrazů a na plátně divák postupně uvidí: mezinárodní kongres astronomů, přípravu a cestu střely, přistání na měsíci, sněhovou bouři, sestup astronautů kráterem sopky do nitra měsíce, boj s měsíčňany, útěk astronomů, návrat na zemi, vytažení střely z moře, a slavnosti a vyznamenání astronomů. Tento snímek se ve své době setkal s obrovským úspěchem, promítal se ve Francii a v Americe a díky němu Meliés dosáhl mezinárodního věhlasu.
Jeden z prvních filmů Georgese Meliese si s ničím nezadá s tvorbou jiných průkopníků filmů. Jedná se o jednozáběrovou scénku z venkovní restaurace, kde si tři muži chtějí zahrát karty. Objednají si od hospodské pití, napijí se, mezitím se rozdávají karty a jeden z mužů si čte noviny, aby své souputníky pobavil jakousi veselou událostí.
Georges Méliés natočil další film, kde využil triku hlavy bez těla. Tentokrát ji v dvou a půl minutovém snímku nechává nafukovat, až hlava nakonec neopatrným zacházením vybuchne...