Filmy online ke shlédnutí zdarma

Brandon je docela obyčejný kluk, který se "zabouchne" do obdivované teenagerské hvězdy. Aby byl stejně skvělý a populární, upíše svou duši ďáblu. Jenže poměrně brzy zjistí, že udělal velkou chybu...

Scenáristický, produkční a režijní debut Roberta Townsenda představuje satirický pohled na ambivalentní vztah mezi hollywoodskými držiteli moci a černošskými herci. Režisér ve snímku také vystupuje jako Bobby Taylor, herec toužící po velké roli, který se však pouze potýká s potížemi a který musí navíc čelit výhradám rodiny a kolegů ohledně kariéry, kterou si zvolil. Bobby pracuje v rychlém občerstvení, rozhodne se však zúčastnit ponižujícího konkurzu, na němž bělošští agenti rozhodují, jestli jsou uchazeči „dost černí“. Sám se ve filmu vidí jako Sam Spade, Rambo nebo jiný hrdina, nikoli v jedné z typických rolí, které mu zbývají. Když Bobby nakonec získá roli pasáka, musí se rozhodnout, jestli si zvolí práci, která mu otevře dveře, ale v konečném důsledku jej vrhne ke dnu, nebo se vrátí ke svému původnímu životu, přičemž jeho principy zůstanou netknuty. Ve filmu účinkuje řada černošských herců, od tehdy neznámých postav jako Damon Wayans po veterány jako Helen Martin, známá ze sitcomu 227. Snímek vznikl na vlastní náklady tvůrců a byl natočen na podřadný materiál, z herce Townsenda se však díky němu stal uznávaný režisér, navíc zde jako spoluscénárista a herec v hlavní roli zahájil kariéru Keenan Ivory Wayans, který v následujícím roce, ve svém režijním debutu, obsadil do jedné z hlavních rolí právě Townsenda.

Na počátku 20. století se v polském městečku Wrzesni vzbouřily děti, které byly násilně v místní škole poněmčovány. Tento odpor polských školáků vyústil ve stávku.

Hlavním hrdinou je soudní prokurátor Adam Borowski. Na první pohled právě prožívá několik úspěšných dnů: má dobré auto i postavení, zakoupil pěkný dům, vyšla mu knížka, jeho manželka obdrží prestižní cenu, a navíc se brzy vydá se sborem, v němž zpívá, na velké turné. Zdá se, že vlastně není nač si ztěžovat. Ve skutečnosti je ale všechno mnohem složitější...

Myšlenkově i formálně neobyčejně originální debut, který začátkem 70. let vyvolal v Polsku velké diskuse. Děj, zarámovaný citátem ze Zjevení sv. Jana, se odehrává v kulisách okupovaného Krakova. Ve zvláštním oddělení tu pěstují vši, které přenášejí tyfovou nákazu. Zaměstnanci je krmí vlastní krví oplátkou za zvýšené potravinové příděly a osobní dokumenty, které je chrání před uvězněním. Krmí smrt, aby sami mohli přežít. Z jejich bacily zamořené krve se při vhodném dávkovaní stává lék. Na psychickém profilu hlavní postavy se podepisují strach, deprese, nejistota a obsesívní touha po vnoření se do jiné bytosti a ztotožnění se s vlastní společností a národem, s jejich potřebami a ideály. Povídku pro film napsal režisérův otec jako prostý realistický příběh, jehož aktérem byl kdysi sám. Režisér vybudoval nový, současný pohled na dobu a pocity, o nichž slyšel a přemýšlel. Metaforická invence vychází z fascinace tématem "jak se bránit před zpustošením, které přináší válka v emocionální a morální sféře". Surrealistické vidění skutečnosti, dialogy ve stylu literární absurdnosti a exaltované herecké projevy vytvářejí ve filmu s barvou krve a apokalyptických hrůz atmosféru úzkosti, vzrušení a vnitřního neklidu.

Když je Antek propuštěn z vězení, touží především po klidu. Najde si práci na stavbě daleko od domova, později také ženu, s níž žije svůj zdánlivě poklidný život. Jenže když se na stavbě začne náhle ztrácet materiál, padá hlavní podezření samozřejmě na něho. Dokáže se se situací vyrovnat?V roce 1976 natáčí Krzysztof Kieślowski pro televizi dlouhometrážní hraný snímek Klid. Vycházel z nepříliš výrazné literární předlohy – novely Lecha Borského Krok za bránu (Krok za bramę) a scénář dost významným způsobem pozměnil. Většinu své pozornosti soustředil zejména na hlavní postavu, kterou již od počátku psal na tělo přímo pro herce Jerzyho Stuhra. S ním se setkal už při natáčení svého předchozího filmu Jizva, kde Stuhr ztvárnil jen vedlejší roli asistenta ředitele.Sám Kieślowski ve svých vzpomínkách charakterizuje snímek jako „příběh člověka, který vyšel z vězení a touží po jediném – po klidu. Nechce dělat kariéru, ani získat peníze, přátele nebo lásku. Přeje si jen ležet u televize a vydělat si skromné dva tisíce měsíčně, aby se mohl dobře najíst“. A takový Antoni Gralak – dělník s kriminální minulostí – opravdu je. Po propuštění z vězení ho čekají jen samá zklamání: zřekne se ho rodina i snoubenka, a tak mu nezbývá než začít znova a na úplně novém místě. Najde si práci na stavbě daleko od domova, později také ženu, s níž žije svůj zdánlivě poklidný život, který by – snad – mohl konečně dostat nějaký smysl. Jenže když se na stavbě začne náhle ztrácet materiál, padá hlavní podezření samozřejmě na Antka. Navíc v závodě propukne stávka a vedení na něho tlačí, aby na své kolegy donášel. Dokáže se Antek se situací vyrovnat?Klid lze považovat za jeden z prvních filmů proudu tzv. kina morálního neklidu. Kieślowski sice svého hrdinu ještě nenechává aktivně prosazovat své názory a výrazně se vymezovat vůči neuspokojivé realitě, spíše ho prozatím staví do pozice pasivního pozorovatele. Skrze jednotlivé situace však jako bedlivý dokumentarista pečlivě zaznamenává nelichotivou realitu a morální rozklad Polska poloviny 70. let minulého století. Fenomenální kameraman Jacek Petrycki natáčel na barevný materiál, zobrazená realita nevlídných interiérů i exteriérů ovšem na diváky emotivně působí svou všudypřítomnou šedí. Skvělý Jerzy Stuhr zaujme záměrně rezignovanou hereckou polohou, která sebou přináší úsporná gesta a téměř „neherecký“ rejstřík.Protože Krzysztof Kieślowski natáčel snímek v – pro polskou historii – konfliktním roce 1976 a ve filmu se objevily scény zobrazující stávku, vnímaly oficiální kruhy Klid výrazně protistátně. Také postava muže, který prošel vězením, nebyla pro cenzuru akceptovatelná, a tak se film dostal na celé čtyři roky do trezoru. V televizi si odbyl premiéru až v době určitého uvolnění v roce 1980. Sám Kieślowski ovšem Klid za politický snímek nikdy nepovažoval.(Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)

Pokus o syntetický obraz údelu poľskej generácie, narodenej v čase krvavých udalostí v Poznani roku 1956 a vstupujúcej do života v "nehybných" sedemdesiatych rokoch. Tri príbehy predstavujú rôzne alternatívy životného ukotvenia mladého študenta medicíny Witeka. Každá z nich sa odvíja od náhody, či sa mu na ceste na pohreb svojho otca podarí alebo nepodarí dostihnúť odchádzajúci vlak. V prvej poviedke sa stane aktívnym komunistom, v druhej príslušníkom disentu, v tretej si ako lekár plní ľudské záväzky v občianskej ľahostajnosti. Tri alternatívne existenciálne drámy odhaľujú bolestnú nemožnosť morálnych volieb v nemorálnej spoločnosti a ponúkajú sugestívny obraz života socialistického Poľska v rokoch 1978-81.

Po atomovém výbuchu přebývá komunita lidí v obřím podzemním krytu. Mezi tyto zbídačené existence vypustí hrstka vojáků velících krytu báchorku, že brzy přiletí "Archa" a všechny zachrání. Hlavní hrdina, jakýsi "velitel propagandy", prochází tímto labyrintem naprosté bídy i bizarních figurek, snících o zázračné Arše, a zatímco i on hledá způsob, jak sám sebe zachránit, kupole krytu se pomalu, ale jistě rozpadá.

Zlatý věk 30. let minulého století také v Polsku charakterizoval nebývalý zájem o okultní tematiku a paranormální jevy spjaté se spiritismem. Tajemný svět médií promlouvajících ze záhrobí, záhadná hypnóza, zatmění slunce, prokletý medailon, nevysvětlitelná zmizení, souboje čarodějů a krvavé mordy se tentokrát dostaly do rukou nebývale inteligentnímu tvůrci. Hlavní postavou příběhu je smrtelně nemocný okultista, který v kómatu osnuje rituál originální reinkarnace. Posloužit mu k tomu má několik zdánlivě náhodných událostí, které jsou ve skutečnosti ďábelsky promyšleným plánem na omládnutí. Pečlivě vybraní dvojníci jsou ovládání nebývale intenzivní tajemnou silou, která je nutí jednat proti jejich vůli. Detektiv Selin se neznámo proč probere na pláži v odpadcích. Postupem času přichází na stopu dávného zločinu, který se odehrál v starodávné vile. Nic nedává smysl, vrah byl již dávno potrestán, a tak vyšetřování uvízne na mrtvém bodě. Ovšem jen do té chvíle, než se opět odehraje absurdní loupež šatů v muzeu a okultista Wagner nezjistí, že se blíží obávané "oko cyklónu" směřující napříč časoprostorem.

Druhý režijní počin polského herce Jerzyho Stuhra, který si v něm zahrál hned pět postav. Smutná komedie přináší příběhy čtyř mužů, jejichž osudy jsou spojeny postavou symbolického soudce. Ve zdánlivě lehké moralitě nabízí autor podněty k přemýšlení na téma lidských vztahů, sobectví i sebeobětování pro druhého.Jako filmový režisér debutoval Jerzy Stuhr v roce 1994 snímkem Seznam cizoložnic (Spis cudzołżnic), mnohem více však pozornost diváků zaujal v roce 1997 svým druhým celovečerním filmem Milostné příběhy (Historie miłosne). Ten se stal nejúspěšnějším polským titulem roku a získal cenu Grand Prix na Festivalu polských filmů v Gdyni v roce 1997, stejně jako celou řadu ocenění na zahraničních festivalech (např. Cena FIPRESCI na 54. MFF v Benátkách).Filmem, který Jerzy Stuhr věnoval Krzystofovi Kieślowskému, se k tvorbě tohoto tvůrce otevřeně přihlásil. V jistém smyslu si Stuhrova tvorba klade za cíl zaujmout v polském filmu právě místo po Kieślowském: otázky, které si režisér ve svých snímcích klade, se skládají v jakousi mozaiku svědomí a poznání a z úhlu pohledu současného intelektuála reflektují skutečnou polskou realitu.Smutná komedie s fantastickými prvky vypráví o osudech čtyř hrdinů – pětačtyřicetiletých mužů, z nichž každý prožívá své milostné vzplanutí a je vystaven nelehké volbě mezi přijetím a zřeknutím se lásky. Vysokoškolský profesor polonistiky stojí tváří v tvář zamilované studentce, formální manželství armádního plukovníka zase naruší příjezd jeho někdejší ruské milenky. Pašerák drog je stále zrazován svou chamtivou ženou a s nelehkým úkolem se musí nakonec vyrovnat i provinční kněz, ke kterému se přihlásí jeho údajná dcera. Všichni protagonisté jsou do nečekaných situací vtlačeni jaksi proti své vůli a často si s ní nevědí rady. Záleží tedy vždy na tom kterém muži, na jakou cestu života se vydá a zda svůj osud naplní.Jednotliví hrdinové se spolu nikdy nesetkají, přesto jsou všechny dějové roviny navzájem provázány v jeden organický celek skrze postavu tajemného muže-soudce, který prochází celým filmem a objevuje se vždy v rozhodujících okamžicích děje. Všechny ústřední postavy (včetně soudce) pak spojuje také herecké obsazení: všechny role kongeniálně ztvárnil Jerzy Stuhr. Ve svém hereckém koncertu své hrdiny záměrně odlišil zejména ve vnějších atributech a odstínech (toporně-křečovitý důstojník, vznětlivý pašerák, rozpačitý umírněný kněz a introvertní profesor). Co se týče vnitřního ladění postav, pojímá je vesměs jako poněkud neprůbojné jedince, které stíhá dílem smůla, dílem důsledky vlastní bojácnosti. Podle Stuhrových slov navíc rozhodně nejde o čtyři muže, nýbrž o jednu postavu „rozbitou na čtyři varianty“.Lehká moralita vypráví křehkým a citlivým způsobem o zdánlivě „všedních“ věcech v životě zdánlivě všedních lidí. A o tom, že je důležité se lásce nevyhýbat, ale především ji přijmout.(Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)