Kiefera Sutherlanda známe jako hvězdu seriálu "24", málokdo už ale ví, že je kromě toho angažován i v hudebním průmyslu. Se svým dlouholetým přítelem Jude Colem založili nedávno malou hudební značku IRONWORKS, která se snaží pomoci prosadit umělce nemainstreamových stylů. Prvním, kterého si vzali pod křídla, je právě mimořádně nadaný Rocco DeLuca & The Burden, kterým se Kiefer neuváženě nabídl jako turné manažer pro jejich Evropské kolečko koncertů. Tento ohromný nádpad umocnil druhým, když svolil se zdokumentováním celé cesty. Výsledkem je tento rockový dokument plný spousty nečekaně osobních odhalení, strhující muziky a s mnoha ne nutně zábavnými, ale rozhodně zajímavými momenty týkající se organizačních a zákulisních problémů, se kterými se začínající umělci musí potýkat.
Otče náš, celovečerní prvotina režiséra Christophera Zally, je chytře napsaný film, který až do své poslední vteřiny udržuje diváka v napětí a uchvátí ho mimořádnými výkony všech hereckých představitelů. Pedro se společně se skupinou ilegálních imigrantů dostane na korbě náklaďáku z Mexika až do New Yorku. Jeho příjezd do vysněného města má však podobu probuzení do tvrdé všední reality. Zjistí totiž, že mu kdosi ukradl nejen jeho osobní věci, ale i zalepený dopis, který mu dala jeho matka, jež zemřela před několika týdny. Pedro se chystá ve velkém městě nalézt otce, kterého dosud nikdy neviděl, a jediným reálným poutem mezi nimi je právě onen zmizelý dopis, který měl obsahovat všechny potřebné údaje.[Zdroj: Febiofest 2008]
Jane F., neúspěšná herečka, má špatný den. A zhoršuje se každou minutu. Její komicky surreální dobrodružství začíná, když si v nestřežené chvíli dá několik koláčků, které patří její šílené spolubydlící. Až později se ukáže, že koláčky ani zdaleka nebyly tak nevinné, jak vypadaly. Jane se musí dostat z jednoho konce města na druhý, aby zaplatila drogovému dealerovi, který nic neodpouští, aby se účastnila konkurzu a taky aby nějak nahradila už zmiňované vzácné koláčky. Když na příteli své spolubydlící, který je do ní zblázněný, vyloudí svezení, začne dlouhá a podivná jízda.
Vcházíme do jiného světa, když se po jízdě úzkou cestou, podél skalních svahů a vodopádů, dostaneme úzkém údolí k původnímu klášteru kartuziánského řádu La Grande Chartreuse. Mniši zde, pod mohutným horským masívem, vedou ještě i dnes život v úplném odloučení od světa. Panuje zde naprosté ticho, vzduch je drsný, nahoře leží sníh v době, kdy se jinde už zelenají louky. Host , který jde po stopách Bruna a historie jeho řádu má přístup pouze k muzeu De la Carriere, které vedou laičtí bratři a které ukazuje množství materiálu o vzniku řádu, životě a působení jeho mnichů. Něco málo z ticha prožívaného s Bohem, které zde prožívají bratři mniši, nám může nabídnout i tento pozoruhodný snímek režiséra Philipa Gröninga. „Jeden rok a den“ života komunity kláštera je jeho jediným, ale smysluplnýma a pro pozorného diváka bohatým, obsahem.
Vykoupení jedné duše může být zkázou pro celé společenství.
Film se odehrává v polovině 19. století v Americe. Do hor přišla skupina waleských přistěhovalců, kteří si přinesli i své zvyklosti. Jednou z nich je také způsob pohřbívání mrtvých, kdy „pojídač hříchů“ na sebe vezme všechny hříchy zemřelého.
Jeho pomoc vyhledá i desetiletá Cadi Forbesová, která se cítí vinna za smrt své sestry. Ten ji však nemůže pomoci. Teprve tajemný cizinec, kterého objeví, ji ukáže cestu. Cadi na této cestě odhalí tajemství, které může rozvrátit nejen její rodinu, ale celou komunitu. Musí proto volit mezi vlastní spásou a soudržností celého společenství.
Na dveře klepe nový rok a městečko Terminus se pomalu začíná utápět v chaosu, zmatku a anarchii. Všechny možné komunikační kanály se hroutí a z obrazovek televizí, monitorů počítačů a displejů mobilních telefonů začínají proudit do světa podivné obrazy a zvuky. A společně s nezvyklým signálem se všech obyvatel Terminu začíná chápat děsivý amok přerůstající v nelidské vražedné běsnění. Mladá žena Maya původně ničemu kolem nevěnovala pozornost, ale když si uvědomí, že má v zádech dav maniaků včetně vlastního manžela, začíná chápat, že musí něco udělat. A stejně tak její zachránce Ben. Jenže otázka zní, jak v této situaci postupovat. Jistě, nejlepší by bylo zničit zdroj signálu, ale to se mnohem snáze řekne, než udělá. A buďte si jistí, že režiséři David Bruckner, Dan Bush a Jacob Gentry, kteří natočili tento pozoruhodný sci-fi horor společně jako kooperační experiment a rozdělili jej do tří navazujících, přesto zcela odlišných částí, to svým hrdinům rozhodně neusnadní. Paranoia se začíná plížit ulicemi a smrt je nadosah ruky.
The Alphabet Killer je natočen na základě skutečných vražd takzvaného Abecedního zabijáka v osmdesátých letech devatenáctého století. Megan Peige je policistka, která všechen čas věnuje své práci a následkem toho se u ní objeví schizofrenie, porucha, kterou trpí déle než 6 měsíců, zahrnující i jeden měsíc kdy se u ní začnou objevovat typické syndromy jako jsou iluze, halucinace, zmatená řeč, zmatenost nebo katonický stav. Meganina posedlost vede k jejímu zhroucení a vyvrcholí rvačkou při jejím pobytu v nemocnici. Nakonec ztrácí svého snoubence Kennetha a svoji práci. O dva roky později Megan znovu pracuje, tentokrát jako poradce ale její víceméně normální život skončí, když je nalezena další mrtvá dívka. Megan se pokuší najít vraha ať už za pomocí policie a nebo bez nich.
Zvědavý teenager Mercer (Lou Taylor Pucci) se po smrti své matky rozhodne cestováním poznat Ameriku. V Oregonu ukradne auto a vydá se na cestu, aby nalezl svého staršího a dávno ztraceného bratra. Po cestě zažije nejen několik nečekaných událostí, ale také přes telefon naváže vztah s původní majitelkou auta, tajemnou a odpouštějící dívkou (Zooey Deschanelová). Vzájemné telefonické rozhovory slouží jako průvodce při Mercerových cestách po postmoderních dálnicích bývalého Divokého západu, při nichž mladík poznává sám sebe i své místo na světě. Snově stylizovaná kamera a originální hudba umocňují směs citových prožitků. Režisér Martin Hynes směřuje diváka na cesty, kterými se stále vyplatí vydat.[Zdroj: Febiofest 2008]
V roce 1968 byl národní sjezd Demokratické strany v Chicagu provázen protesty v ulicích. Válka ve Vietnamu rozdělovala Spojené státy a tisíce aktivistů přijely veřejně vyjádřit svůj názor proti válce, kapitalismu a rasizmu. Mezi hlavními organizátory byly Youth International Party (Yippies) a Mobilization Committee to End the War in Vietnam (MOBE). Osm organizátorů a aktivistů jako Abbie Hoffman, Jerry Rubin, Tom Hayden nebo Černý Panter Bobby Seal, bylo obviněno z konspirace a podněcování výtržností a předvedeno před soud. Dokument je založen na historických záběrech z roku 1968, hudbě a počítačové animaci, které společně znázorní soudní přelíčení proti Chicago 8.
Max Payne je individualistický policajt, který neuznává pravidla hry, protože už nemá co ztratit. Vyšetřuje sérii záhadných vražd, které by mohly souviset se smrtí jeho ženy a dítěte. Maxův svět je temný New York, ale ten je zde městem v rozkladu, městem rozloženým zločinem a drogami. Na své cestě naráží na mocné síly – skutečné i nadpřirozené, které se snaží skrýt zdrcující pravdu a Maxe navždy umlčet. Je slyšet zvuk ohromných křídel a téměř ve tmě lze spatřit jejich stín. Okřídlený démon Valkyrie s rozšklebenou pusou a rudýma očima je klíčovou stopou k těm, kteří zničili Maxovu rodinu. Je také tím, kdo ohrožuje Maxe a jiné posílá na děsivou smrt.V roce 2001 byla světu představena počítačová hra Max Payne. Temnota, ostré scény a zpomalené střílečky dohromady působí jako obrazový román s prvky žánru filmu noir. Je jen pár počítačových her, ze kterých lze udělat dobrý film, v případě Maxe Payna se zdálo, že byl od začátku určen k tomu, aby se objevil na velkém plátně. Hru totiž vymysleli lidé, jež jsou velcí filmoví fanoušci.V roli Maxe září Mark Wahlberg, Mila Kunis jako krásná ruská vražedkyně Mona Sax a Olga Kurylenko jako Natasha, Monina mladší sestra. Režisér John Moore o svém filmu říká, že to není ‘Minimální ani střední Payne’. Je to Max Payne. Sám ho “škatulkuje” jako akční thriller ve stylu neo noir, který se odehrává na hranici reality a nadpřirozeného světa. Moorův mimořádně působivý, vizuálně cílený režisérský styl nás přenese do Maxova světa i do jeho hlavy a pomocí nejmodernější filmové techniky, umožňující zpomalené záběry, nás spolu s Maxem posadí na centrifugu plnou akce, napětí, záhad a překvapivého nadpřirozeného světa.
