V jedné zapadlé vesnici ve švýcarských Alpách se zničehonic roku 1975 objeví tajemná, uhrančivě krásná žena. Ujme se jí vesnický policista a snaží se zjistit, kdo neznámá němá žena je. Množí se dohady, že přišla z vysokých hor, kde osamělí pastevci dělají mnohdy nepředstavitelné věci, aby si opatřili ženskou společnost. Při tom vyjde na světlo to, co mělo zůstat utajeno. Do zdánlivě spokojeného světa vstoupí tragédie plná chtíče, šílenství a vražd.
Vlastní životopis Nicolae Ceauşesca je třetím dílem Ujicovy volné historické trilogie. Videogramy revoluce (1992) zachycují převratové události roku 1989, Život v Miru (1999) sleduje rozpad SSSR z nestandardního nadhledu očima sovětského kosmonauta z vesmírné stanice Mir. Vlastním životopisem... vrcholí Ujicovo otevírání dějin kontroverzního období komunistických režimů východního bloku a jejich konce, jejichž vnímání bývá pokřivováno stereotypy či neochotou pamatovat si.
Film nevypráví, ale spíše zjevuje příběh přítomný v archivních materiálech. Ujică pracuje s oficiálními záznamy z let 1965-1989, zachycujícími Ceauşesca při cestách od Číny po USA i při jeho domácích krasojízdách po zemědělských družstvech a závodech. Záznamy proslovů i setkání se spoluobčany, nad nimiž dohlíží jako moudrý hospodář a autorita v zemědělství, stejně jako v urbanismu, kombinuje s „domácími videy" z rodinných oslav, dovolené či lovu. Ujică, který pod Ceauşescem žil, než emigroval do Německa, nepodává vysvětlující komentář, neklade do souvislostí, nechává „promlouvat" obrazy, jež skládá do proudu historie s citem pro dramatičnost i skrytý význam. Z archivů se vynořuje epický narativ rumunských a studenoválečných dějin. Efekt „příběhu" podporuje Ceauseşcova fyzická i státnická proměna. Poprvé je ukázán během soudu v roce 1989 s ženou Elenou po boku, kdy jim zbývalo pár hodin života. Pohublý muž tvrdošíjně odmítající přijmout realitu je jen stínem vitálního komunisty, jenž nastoupí do čela strany o scénu později. Z revolucionáře, vyhýbajícího se očnímu kontaktu s publikem, se postupně stává státník opájející se mocí, či ji pokorně přijímající jako odpovědnost za budoucnost národa. Je otcem vlasti, prostým mužem z lidu i mužem stiženým mesiášským komplexem. Ujică vidí Ceauşesca jako svého druhu umělce, jemuž se podařilo dovést k dokonalosti vlastní egoismus. Odtud autorství v názvu. Film patří mezi snímky, jež se nesentimentálně a odvážně vracejí k dobám před rokem 1989. Jeho silou je, že nedává jasné odpovědi, nekarikuje ani nenabízí prefabrikovaný pohled na „komunistický skanzen" či „zlého" diktátora. Vybízí diváka k odvaze vidět historii nově a sám za sebe. - Jindřiška Bláhová
„Kdo nekrade, nezbohatne." „U nás sebou hned po revoluci hodili jako první chytří hoši." „Kdybych těch příležitostí nevyužil, byl bych blbý. A kdo je nevyužívá, právě takový je." To je jen pár „moudrostí", které ve filmu pronášejí někteří z dnešních nejbohatších Rumunů. Určitě nás mají o čem poučit, protože ke svému bohatství přišli neuvěřitelně rychle po protikomunistické revoluci v 1989. Dobře, většina z nich (vlastně téměř všichni) patřila do bývalých stranických anebo estébáckých struktur. „No a co?" reagují všichni. „Taková byla doba, přizpůsobili jsme se. Stejně jako dnes. Kdo se přizpůsobuje nejvíc a nejrychleji, má vyhráno, a my to umíme." Téma filmu nám režisér servíruje v docela vtipné podobě. Tok rozhovorů s magnáty rámuje vymyšleným návratem mrtvého Ceausesca a využitím záběrů z před- a porevolučních časů, ke zdůraznění specifičnosti nekonečného rumunského „přechodu k demokracii" používá krátké a stejně ironické animované sekvence, na příkladu jedné soukromé bulvární televizní stanice zdůrazňuje roli rumunských médií. To všechno pak doplňuje záběry z ulic současné Bukurešti, dokonce si z novopečených oligarchů dovoluje (slovy i beze slov) utahovat. Přesto nás to nezbaví (Alexandru Solomon si to ani nepřeje) hořkého pocitu, že se korupce kolem nás stala nejen každodenní, až „normální" záležitostí, hlavním zdrojem rychlého obohacení „chytrých hochů", ale dokonce i těžko popiratelnou „zákonitostí". Žijeme ve světě, kde nás sami zlodějové poučují, že „nedosáhneme úspěchu, dokud nebudeme krást". K tomuto hořkému pocitu se přidává ještě něco: můžeme točit o korupci tolik dokumentů, kolik budeme chtít, žádná televize je ale nejspíš stejně nebude vysílat (a už určitě ne v hlavním vysílacím čase), protože média jsou v rukou autorů výše uvedených „moudrostí". A ti se nemají čeho bát, proto si v rámci dokumentu o korupci dovolují se svými „chvályhodnými" činy dokonce i pochlubit. Ještěže jsou na světě filmové festivaly... - Mircea Dan Duta
Dříve než svého prvního soupeře přemohl Spartakus, prošlo branami arény mnoho jiných gladiátorů. Spartakus: Bohové arény vypráví příběh Gannica, jednoho z prvních šampiónů Batiatusovi gladiátorské školy, z kruté doby před příchodem Spartaka, kdy pro čestnost nebylo v aréně místo.
Batiatusova gladiátorská škola je na vzestupu a užívá si slávy svého nechvalně proslulého šampiona Gannica, jehož umění bojovat s mečem se vyrovná jen jeho záliba ve vínu a ženách. Nastala příhodná situace, na kterou čekal mladý Batiatus - konečně dokáže svrhnout nadvládu svého otce a převzít kontrolu nad školou. Je připraven zradit kohokoli, jen aby jeho gladiátoři byli ti nejžádanější. Po boku mu stojí loajální, vypočítavá manželka Lucretia, která navíc neváhá využít bezostyšnost svůdné přítelkyně Gaiy kdykoliv se to hodí. Společně se nezastaví před ničím, aby oklamali davy, upevnili svou moc a získali co největší bohatství.
Clara a Zoe byly odmalička nejlepší kamarádky. Teď jim ale nastalo nejtěžší období
v letech dospívání, puberta. Holky vyrážejí na letní tábor k francouzskému pobřeží
a především Zoe má jasný cíl. Je pevně rozhodnuta, že toto léto musí přijít o panenství. Brzy se dává dohromady se Sebastienem a veškerý čas tráví jen s ním, zatímco Clara je čím dál víc osamělá a bez přátel. Na táboře se seznamuje se Soniou, o které se proslýchá, že je na holky. Dívky se spřátelí a Clara začíná mít pocit, že jí Sonia přitahuje víc, než jako pouhá kamarádka.
Dynanův život se obrací vzhůru nohama, když se rozhodne unést trojici mladistvých. Je totiž skálopevně přesvědčen, že jedině pomocí výkupného od rodičů unesených, dokáže zachránit svou rodinu. Věci se vymknou kontrole, když se jeho psychotičtí partneři přestávají ovládat a jeho oběti chystají vlastní překvapení. Když je prolita krev a jeho dokonalý plán se začíná bortit jako domeček z karet, musí bojovat, aby zůstal o krok vpředu ve vlastní, šílené hře.
Cesar pracuje jako vrátný v obytné budově v Barceloně. Dennodenně se tak setkává s obyvateli domu a ví o nich již témeř každičký detail. Zvláště pak Clara je (ne)vděčným objektem jeho zájmu; milá bezstarostná mladá žena, jejíž úsměv však Cesarovi nahání husí kůži. Nenávidí ji a cítí, že nebude šťastný, dokud jí neučiní ze život peklo.
Třicetiletý svobodný detektiv, přezdívaný Unubore (Nagase Tomoya), má jeden závažný problém. Chce se oženit za každou cenu, nemá problém seznámit se přitažlivými ženami, jenže se vždy po čase ukáže, že dotyčná je podezřelá z kriminální činnosti. Dát jí želízka, nebo nabídnout prsten, jak se Unubore rozhodne v každém ze svých mnoha případů?
V roce 1716 je Japonsko postiženo záhadnou epidemií, kvůli které umírá většina mužů. Nedostatek mužů způsobuje výrazný pokles počtu narozených dětí. Pro stále žijící muže to má jisté výhody, jsou totiž opečováváni a žádáni spoustou žen. Toho využívá i mladík Mizuno, který se rozhoduje vstoupit do mužského harému ženského šóguna, aby finančně zaopatřil svou chudou rodinu a stoupl na společenském žebříčku.
Mistr bizarních vizí Sion Sono po fenomenálním eposu o lásce, náboženství a úchylkách Pod vlivem lásky (Love Exposure) přináší další osobitou reflexi soudobé japonské společnosti. Tentokrát servíruje šílenstvím, sexem, religiozitou a násilím překypující pohled do života masových vrahů. Rodina i kariéra uťáplého majitele obchodu s tropickými rybami se zásadně promění po příchodu kolegy, který se spolu se svou náruživou ženou oddává zabíjení lidí. Režisérův rukopis vyznačující se vypjatou emocionalitou a burleskní karikaturou nechává vyprávění balancovat na hraně choré fantazie a kousavé satiry.
