Žurnalisti Yuu and Rie, sú poverený natočit dokument sérii tajomných samovrážd. Po krátkom vyšetrovaní na vlastnú päsť, narazia na záhadné dvd, ktorého obsahom je návod, ktorý popisuje mnohé cesty, ako spáchať samovraždu. Zistia, že jedna stará Buhistická legenda hovorí o tom, že duch človeka, ktorý spáchal samovraždu, odchádza do určitého druhu pekla , z ktorého navádza ďalších ľudí, aby spáchali samovraždu. Zomierajú ďalší ľudia a zdá sa, že tento smrtelný kolotoč nikdy neskončí.Film bol inšpirovaný knihou The Complete Manual of Suicide (Japonsko 1993), ktorá detailne opísala 11 spôsobov, ako spáchat samovraždu. Pri mnoha prípadoch samovrážd, bola táto kniha nájdená spolu s mŕtvym telom.
Jeden z filmů, které Quentin Tarantino hrdě uvádí coby inspirační zdroje pro svůj proslulý epos Kill Bill, vychází z klasického exploatačního konceptu „znásilnění a pomsta“, ale dovádí klíčové motivy snímků o mstících se ženách až do mezních hranic. Dívka z venkova, která v dětství následkem znásilnění oněměla, je během cesty do města omámena krutým pasákem. Ten ji učiní závislou na drogách, čehož využívá jako motivaci, aby pro něho pracovala. Po sérii dalších bestiálních událostí začne dívka plánovat pomstu. Vpravdě „drsný film“ si zaslouží pozornost mimo jiné díky scénám, v nichž je hrdinka nucena k prostituci. Ty totiž zahrnují detailní pornografické záběry kopulací, které mají diváky znechutit a následně ospravedlňovat hrdinčinu krvavou vendetu.
Švédský režisér Bo Arne Vibenius začínal jako asistent režie na filmech Ingmara Bergmana (např. na estéty adorované Personě) a Thriller točil jako záměrně skandální dílo, jímž chtěl pokrýt finanční ztrátu svého předcházejícího filmu pro dětské publikum. Snímek proto vedle zmíněných pornografických postupů obsahuje všechny myslitelné atrakce exploatační kinematografie od motivu drogové závislosti přes akční scény až po gore záběry (punc legendy získal záběr vyříznutí oka, který byl údajně natáčen bez triků za použití mrtvoly). Hlavní roli ztvárnila mezinárodně populární švédská hvězdička erotických snímků Christina Lindberg, pro niž byl Thriller fenomenálním vyvrcholením její kariéry. Film byl ve Švédsku zakázán a v dalších zemích neprošel přes ratingové komise.
Frank Dabrock se svou manželkou Katrin a jejich přátelé Stuffz Hubert a Honza, se vydávají z Frankfurtu do malého poklidného městečka Kornostheim na svatbu jejich starého kamaráda Axela Wernera, který tu byl nedávno zvolen starostou. Slavnost se koná v malebném vodním hradu, ve kterém Wernerova snoubenka vybudovala luxusní hotel. Jenže krátce po jejich příjezdu se začnou dít podivné věci. Wernerova asistentka byla zabita a podle všech stop místní policie usoudí, že byla pokousána nějakým velkým psem. Některá ze zranění se však Franku Dabrockovi zdají poněkud neobvyklá. Když se pak narazí na podivně se chovající krysy, vzklíčí v něm podezření, které se potvrdí v okamžiku, kdy se setká s profesorem Jürgenem Matthäiem. Ten má totiž v rámci výzkumného úkolu, jehož zadavatelem je město Frankfurt najít prostředek na spolehlivé ničení krys, který by v budoucnu zabránil podobným katastrofám, jako byla ta, ke které došlo před třemi lety ve Frankfurtu.
Základem experimentu byly pokusy s genetickou manipulací. Netrvá dlouho a dochází prvním útokům na obyvatele Kornostheimu, kteří jsou skupinami krys pronikajících kanalizací napadáni přímo ve svých domech a bytech. Frank Dabrock pochopí, že za vším jsou Matthäiovy výzkumy a krysy, které uprchly z jeho laboratoře. Když vědec zmizí, musí se Dabrock se svými přáteli znovu pustit do boje s krvežíznivými krysami a zabránit katastrofě, jejíž skutečný rozsah se zdá přesahovat i ty nejdivočejší představy. A čas běží.
Hrdinkou filmu Fröken Sverige (Miss Sweden) je devatenáctiletá Moa, která se po škole přestěhovala do malého města a pracuje v továrně na toaletní papír. Bydlí sama v malém domě u lesa, zatímco její rodiče se raději starají o děti ze sociálních domů včetně bývalých narkomanů. Moa se chová se stejně jako její kamarádi - je veganka, odmítá komerci, chodí na demonstrace (proti režimu, proti špatnému zacházení se zvířaty), poslouchá kapelu svých kamarádů a udělala by vše pro jejich bubeníka. Ten ji však jen využívá a kamarádi ji za zády pomlouvají. Nakonec jí dojde trpělivost. Začne hledat sama sebe a svoji identitu. Najde kamaráda v bývalém féťákovi, o kterého se starají její rodiče. Společně si dodávají odvahu postavit se předsudkům okolí i osobním neúspěchům.
Příběh o chlapci, který trpí vážným handicapem. Narodil se s vzácnou páteřní chorobou a proto mu šest měsíců po narození museli lékaři amputovat obě nohy.Tento silný životní příběh je natočen podle skutečné události. Kenny Easterday žije od dětství pouze s jednou polovinou těla.
Je Silvestr roku 2004 a na chátrající policejní stanici je přivezena skupinka vězňů. Mezi nimi je i nechvalně známý mafián a především nepohodlný svědek Marion Bishop (Laurence Fishburne). Budovu 13. okrsku napadnou jeho bývalí parťáci, aby zabili Bishopa a s ním všechny ostatní. Pokud chtějí přežít, musí se strážci zákona spojit s vězni a pod vedením policisty Roenicka (Ethan Hawke) společně bojovat.
Originální snímek tragicky zesnulého nizozemského režiséra Théa van Gogha brilantně vypráví jednoduchý příběh. Politický novinář je přinucen udělat rozhovor s bezvýznamnou hvězdičkou televizních seriálů a raději by sledoval odstupování holandské vlády, než být s ní v jedné místnosti. Herečka také není rozhovorem nijak nadšená a mezi dvojicí se rozpoutá konverzační bitva s působivým finále.
Kvalitní herecké výkony, vypjatá emocionalita a minimalismus prostředí dodávají filmu jedinečnou atmosféru. Van Goghův film se kromě kratičkého prologu a samotného závěru natáčel pouze pět dnů v bytě herečky Katji Schuurmanové, představitelky hlavní ženské role.
Ve Spojených státech vznikl remake s názvem Interview režiséra a hlavního představitele Stevea Buscemiho.
Rafinovaná filmová kombinace žánrového vyprávění s působivou analýzou osamělého člověka – vizuálně strhující snímek se skvělým elektronickým soundtrackem.
Ano, životní styl padesátníka Titty Di Girolama by se dal považovat za extrémní – extrémně usedlý, extrémně rutinní a extrémně neživotný. Bydlí už deset let v blíže nespecifikovaném hotelu ve Švýcarsku a jeho (ne)existence je rozprostřena jen mezi několik málo každodenních úkonů... dokud se neobjeví láska a s ní i problémy. Snímek natočil jeden z nejprogresivnějších současných italských tvůrců Paolo Sorrentino, kterému se podařilo důmyslně zkombinovat žánrové ukotvení příběhu s působivou analýzou člověka, jenž už svět kolem sebe jenom letargicky pozoruje. Ve stylistické rovině navíc nabízí podobně opojnou podívanou jako některé maďarské filmy posledních let – krásně syté barvy, vertikálně vedené okružní jízdy kamery, zpochybnění směru pohledů zrcadlovými plochami (kdy se hrdina nedívá na jiné postavy přímo, ale v odraze skla, aby „nebyl přistižen"). Precizně provedené jsou videoklipově stříhané série záběrů na skvělý elektronický soundtrack filmu. Sorrentinův neotřelý snímek byl nominován na Zlatou palmu v Cannes a odnesl si několik cen Davida di Donatella. (Cinepur Choice 2007)
Suki a Lion jsou sourozenci. A jsou to taky lvíčata. Narodili se mámě Macheebě, žijící se svou smečkou na rozlehlých afrických pláních a mají v té smečce - až si odbudou hravá dětská léta - zaujmout své pevné, důstojné, tradicí určené místo. Lion bude, jako správný král zvířat, lenivě odpočívat na prosluněném pahorku a čekat, co mu jeho poddané předloží dobrého k snědku. A Suki bude lovit a vychovávat další lví generaci. Jenomže v tom je ten háček. Suki tenhle osud pranic neláká. Lovení ji nebaví, s malým prasátkem si raději hraje, místo aby je zakousla a je hluboce přesvědčena, že nejzdravější potravou je tráva. Jenomže s tímhle se ve lví smečce moc obstát nedá...
Hraný příběh, jehož jedinými aktéry jsou lvi a další africká zvířata, užívá dokumentární záběry, natáčené skrytou kamerou a dotvářené počítačovou animací, podobně jako tomu bylo např. u půvabného australského snímku Prasátko Babe. Díky tomu spolu lvi nejen "mluví", ale dokážou vyjadřovat i nejrůznější hnutí mysli, jako strach, smutek nebo radost. Dějištěm tohoto příběhu je Národní park Serengeti v africké Tanzanii a jeho duchovním otcem je jeden z nejlepších světových "přírodních" dokumentaristů, režisér John Downer. Ten zde v roce 2001 natáčel dokument o životě lvů, pro který jeho tým vyvinul tzv. "bouldercam", neboli jakousi pochodující skrytou kameru. Lvi si na ni - po počáteční zvědavosti a průzkumech - za chvíli zvykli, brali ji jako přirozenou součást svého prostředí a díky tomu bylo možno natočit nejneuvěřitelnější, zcela realistické záběry z jejich života. Záběry tak působivé, že si přímo říkaly o nějaký dramatický příběh. Pak už jen stačilo, aby se režisér Downer spojil se zkušeným "sitcomovým" scénáristou Simonem Nyeem - a příběh mladé lví rebelky byl na světě...
Romantická komedie vypráví o nesourodé skupině nadšených radioamatérů. Dva z nich, kteří ve všem přehánějí, se do sebe zamilují, i když se nikdy neviděli a mají o sobě zcela nereálné představy. A tím se všechno začne komplikovat...
