Zé do Burro musí splnit to, k čemu se zavázal pohanské africké bohyni Iansã. Tu brazilský náboženský synkretismus spojil se svatou Barborou. Kněz ale Zého nepustí do kostela. Poutník je tak nucen čekat se svým obrovským křížem před kostelem, přičemž celá událost postupně proniká do místního tisku a vůbec začíná nabírat poněkud nežádoucí směr.Dané slovo bylo velkým překvapením na MFF v Cannes v roce 1962, kde byl snímek nadšeně přijat kritikou i diváky. V této euforii mu porota... Dané slovo bylo velkým překvapením na MFF v Cannes v roce 1962, kde byl snímek nadšeně přijat kritikou i diváky. V této euforii mu porota udělila cenu nejvyšší: Zlatou Palmu. Dnes to vypadá, že je film zapomenutý, ačkoli mu tehdy byla dána přednost před díly jako Anděl zkázy Luise Buñuela, Zatmění Michelangela Antonioniho nebo Kapka medu Tonyho Richardsona. Brazilský snímek lze chápat jako pamflet na téma intolerance nebo jako alegorii na vítězství víry nad pohanským kultem. Je třeba si uvědomit, že scénář kontroloval pověřený kněz a církev poskytla kostýmy i rekvizity, aby byla dodržena „čistota“. Debutující Anselmo Duarte chtěl dodat filmu punc dokumentárnosti, a tak záměrně vybral povětšinou neznámé začínající herce. Děj zasadil do lidového prostředí státu Bahia, avšak jej oprostil od jeho folklórního a exotického kontextu. S odstupem více než čtyřiceti let je zřejmé, že Dané slovo zůstává pro nás zajímavým svědectvím doby, důkazem renesance brazilského filmu a ukázkou kinematografie, od níž se cinema novo distancuje. Autor literární předlohy Dias Gomes a jeho žena Janete Clairová se v osmdesátých letech stávají s nástupem televize hlavními scenáristy prvních televizních románů (u nás chybně označovaných jako telenovely). Režisér Anselmo Duarte (nar. 1920) ztvárnil přes padesát nejrůznějších rolí. Asi nejzajímavější je jeho účast v nedokončeném filmu Orsona Wellese Všechno je pravda. Jinak se spíše proslavil v rolích svůdníků v chanchadas odehrávajících se v Riu de Janeiru. Jeho kariéra je velmi proměnlivá a většina filmografie je tvořena komerčními filmy toho nejhrubšího zrna. Dané slovo je jeho jediným výraznějším úspěchem, na nějž se snažil několikrát neúspěšně navázat (za zmínku možná ještě stojí Quelé do Pajeú z roku 1969), a v sedmdesátých letech upadl zcela v zapomnění. Ještě v roce 1971 byl členem poroty v Cannes, ale jako režisér přestal tvořit na konci sedmé dekády dvacátého století. [David Čeněk, LFŠ 2007]
Veríte tomu, že skutočná láska je nesmrteľná? Veril tomu aj skladateľ Mimi Nachtigal (Moritz Bleibtreu), keď sa úplne zbláznil do okúzľujúcej speváčky Venus Morgenstern (Alexandra Maria Lara). Pár si užíva šťastie plnými dúškami, ale nie každý deň svieti slnko a tak po jednej veľkej hádke Venus vzťah opúšťa a Mimi si zo žiaľu a zúfalstva dobrovoľne siahne na život. Ak však skutočne veríte tomu, že veľká láska je nesmrteľná, môžu sa diať aj zázraky. Pre Venus je bolesť zo straty milovaného Mimiho natoľko silná, že je ochotná urobiť čokoľvek, aby bola opäť s ním. Hoci sa aj spojiť s nadprirodzenými silami...
Příběh nepoučitelného svůdníka Dona Giovanniho, ztvárněný v nezapomenutelné opeře Wolfganga Amadea Mozarta. V hlavních rolích Cesare Siepi, Elisabeth Grümmer a Otto Edelmann. Záznam z festivalu Salzburger Festspiele, konaného 3. srpna 1954. Hraje Vídeňský filharmonický orchestr. Diriguje Wilhelm Furtwängler.
Panovník fiktivní země Neustrie, král Boris, je nucen spolu se svou matkou opustit zemi a usadí se v Londýně. V luxusním hotelu se setkávají s bohatým americkým průmyslníkem Harry Portmanem. Mladý král se sblíží s Portmanovou dcerou a její otec je ochoten dát své svolení k sňatku. Má ale podmínku – král Boris se musí vzdát trůnu a převzít podíl na Portmanových podnicích v Americe. To se pochopitelně nesmí dozvědět královna matka.
Nenáročnou komedii Pas un mot à la reine mère (Ani slovo královně matce) natočil v roce 1946 režisér Maurice Cloche. Mezi jeho významnými počiny poválečné éry však nezastává nijak zásadní pozici. Scénář dodal osvědčený tvůrce Yves Mirande, jemuž za předlohu posloužila kniha Maurice Goudeketa. Titulní roli královny matky hrála předválečná hvězda Suzanne Dehelly, mladého krále a jeho vyvolenou mladou Američanku ztvárnili dnes již neznámí herci Daniel Clérice a Liliane Bert. Film byl natočen na jaře 1946 během jednoho měsíce a premiéru měl 14. května 1947.
Významný francouzský vědec profesor Sartème proslul svou účastí na jaderném programu, nyní vyvinul speciální palivo, které Francie potřebuje ke svým vesmírným projektům. Slavného profesora vyláká do Toulouse mezinárodní gang, aby se zmocnil plánů na výrobu paliva, při haváriii letadla u Toulouse je ale profesor Sarteme zraněn. Gangsterům se podaří hospitalizovat jej na soukromé klinice v Terstu, kterou vede doktor Reichman napojený na gang. Francouzské státní úřady potřebují svého vědce ochránit a do Terstu vysílají tajného agenta Serge Vadila.Film BARAKA SUR X 13 natočil francouzský režisér Maurice Cloche v koprodukci Francie, Itálie a Španělska, do hlavní role agenta Vadila byl obsazen charismatický Gérard Barray. Žádný špionážní film té doby se nemohl obejít bez krásné ženy, která je oporou hlavnímu hrdinovi, v tomto případě to byla Sylva Koscina v úloze terstské zdravotní sestry Manii. Film měl premiéru na Nový rok 1966 v Itálii, následně byl uveden ve většině západní Evropy, díky značnému počtu podobně laděných snímků té doby však měl jen průměrný úspěch.
Západná Bosna na jar roku 1942. Nemci nastupujú jednu zo svojich protipartizánskych ofenzív smerom na Kozarskú planinu. Kozarskí partizáni oslobodia nemeckú kolónu obyvateľov Dragojeva, ktorý sa k nim pridávajú . Prijedora je dobytá a napriek prebojovaniu sa časti obklúčených partizánov je zbytok obklúčený a prinútení sa na Kozarskej planine ukryť v bunkroch a zemliankach a prečkať prechod Nemcov, Ustašovcov a Srbských žandárov cez planinu. Kozarský partizáni sa znova sformujú do jednotky a vedú boj z tylu nepriateľov.
Tracklist:1. "If U Can't Dance"2. "Who Do You Think You Are"3. "Something Kinda Funny"4. "Saturday Night Divas"5. "Say You'll Be There"6. "Step to Me"7. "Naked"8. "2 Become 1"9. "Stop"10. "Too Much"11. "Spice Up Your Life"12. "Love Thing"13. "Mama"Prídavky:14. "Move Over"15. "Wannabe"
Londýnské vystoupení legendárního schockrockera Alice Coopera ze 7.června 2000. Tour k desce Brutal Planet přináší dlouhý setlist a opět i divadelní show se spoustou krve a klasických "Cooperovin." Tentokrát tracklist obsahuje rovných 42 kousků, kde je i raritní cover verze hitu The Who - My Generation. Ač už se Alice pohybuje v branži mnoho let, na jeho show se to podepisuje zřejmě jen v kladném.
Qivitoq je příběh o lidech, kteří se potýkají s nesnázemi, které skýtá život v dalekém Grónsku. Buď je překonají, nebo jim podlehnou a snaží se před nimi utéct. Lovec Pavia pluje jednoho rána na svém kajaku do přístavu Frederiksminde. Na svém chatrném plavidle podniká dalekou cestu ze své osady, Sermiliku, aby zjistil, zda loď, kterou si objednal z Dánska, již dorazila. Tuleňů v moři pomalu ale jistě ubývá a Paviovi je jasné, že jak on tak ostatní Gróňané budou muset začít lovit ryby, aby přežili.
Novinář Manuel Castro pomáhá známému argentinskému spisovateli žijícímu ve španělské emigraci. Příběh jejich vztahu je shrnutím argentinských dějin 50. a 60. let. Po letech strávených v odloučení a částečné izolaci se spisovatel rozpomíná na dětství a mládí prožité v Buenos Aires. Ve starém pánovi ožívají vzpomínky na matku Romu, které v něm probudí touhu dohnat vše ztracené. Uvědomuje si, jak komplikovaný byl vztah mezi ním, jeho matkou a otcem. Roma byla inteligentní a silná žena, která syna podporovala v jeho názorech. Zároveň do něj vkládala velké naděje, o jejichž naplnění začne syn pochybovat až na sklonku svého života. Manuel je moderním obrazem spisovatelova mládí a spisovatel s ním může konfrontovat své pochybnosti a zdánlivě zapomenutá traumata. (FebioFest 2006)
