Dokumentární film izraelského režiséra sledující cestu věrného učedníka, který je pověřen představenými svého buddhistického kláštera vydat se na cestu a najít reinkarnaci svého dlouholetého učitele a lámy. Jeho stopy mají směřovat podle stop popela po kremaci do údolí, kde dříve vážený láma vyrůstal a působil ve svých začátcích. Tam někde má žít dítě, do kterého se láma převtělil a učedník tak dostává přetěžký úkol najít převtělení někoho, kdo je více osvícený než on a má vyšší poslání podle jejich víry. Když po náročném hledání vyvolené dítě nakonec nalezne, není všem zkouškám konec, nejtěžší z nich čeká na rodiče dítěte. Vzdají se svého potomka pro vyšší duchovní cíl?
O kousku ryby na talíři víme zpravidla jen to, že je zdravá pro náš organismus. Chybí nám však další informace, které bychom měli chtít znát. Odkud ta ryba pochází, jak byla ulovena a zda její druh není ohrožen," říká britský novinář Charles Clover, autor knihy The End of the Line. Režisér Rupert Murray se jí inspiroval při natáčení svého dokumentu o globalizaci rybolovu. V tempu, jakým dnes rybolov na celém světě probíhá, totiž není možné, aby příroda obnovovala své zdroje. Snímek ukazuje hlavní problémy spojené s ubýváním ryb. Jedním z nich je nedodržování kvót pro lov, z čehož snímek obviňuje Čínu i některé evropské státy, dále je to neekonomický lov velkého množství ryb a důležitou roli hraje i upřednostňování některých druhů, zejména pak obřích tuňáků, vyhledávaných labužníky. Vizuálně poutavý dokument přináší několik základních rad, jak se může i jednotlivec zasadit o zachování rovnováhy fauny světových oceánů.
Ve městě Chem City řádí banda zločinců. Vykrádají domy a unášejí psy, za které potom žádají výkupné. Helen a její kamarádka Marie se rozhodnou, že vypátrají, kdo za tím vším stojí. Chce to pořádnou dávku odvahy, ale ta jim rozhodně nechybí. A navíc mají jednoho velkého pomocníka - kouzelný náramek, který našly na půdě. Díky náramku na ně budou všichni lumpové krátcí.
Po třiceti letech válek a vlády Tálibánu se do Afghánistánu vrátila popkultura. Místní televizní stanice Tolo TV se rozhodla v Kábulu uspořádat soutěž amatérských pěveckých talentů, u nás známou jako Superstar. Kromě dvou tisíc zpěváků i z těch nejzapadlejších koutů země se do soutěže přihlásily také tři statečné dívky. Zpívat na veřejnosti v zemi, zásadním způsobem ovlivňované konzervativními tradicemi, však není pro ženu nijak bezpečné. Zvlášť, když v návalu emocí přidá v přímém přenosu k písni i trochu tance, jak se na vlastní kůži přesvědčila jednadvacetiletá Serata. Dynamicky střižený dokumentární debut Havany Markingové, oceněný na festivalu v Sundance, dopodrobna zaznamenává celý průběh tříměsíční soutěže, jejíž finálový večer sledoval každý třetí obyvatel Afghánistánu. Vtipné momenty přibližující celonárodní pěvecké šílenství, adepty „afghánské hvězdné pěchoty" a pětici finalistů střídají mrazivé chvíle, kdy je Seratě, ale i další ženské soutěžící Limě, za jejich vystoupení vyhrožováno smrtí.
Seriál byl natočen podle námětu stejnojmenného filmu z roku 1999.
Dvě povahově naprosto odlišné sestry zažívají milostné eskapády na střední škole. Mladší, naivní a krásná Bianca touží být populární, proto se začne kamarádit s Chastity, nejoblíbenější dívkou ze školy, která je také vedoucí roztleskávaček, mezi něž by se Bianca také chtěla dostat. Chastity Biancu ale jenom využívá, dělá si z ní otroka a místo slíbeného místa roztleskávaček se Bianca stává maskotem. Bianca se ale jen tak nevzdá...
Starší sestra Kat je tvrdohlavá a arogantní. Lidé na škole z ní mají strach, proto nemá žádné přátele, což jí očividně nevadí. Jediné, co jí zajímá, je zachránit svět a být ve všem nejlepší. Dívky mají otce, gynekologa, který si neumí představit, že by jedna z nich měla kluka. Dcerám dá podmínku… když nebude starší dcera Kat randit (ta se ovšem o nějaké to randění vůbec nezajímá), nemůže randit ani Bianca. To Biancu samozřejmě naštve, protože není jakákoliv šance, že by se Kat začala zajímat o kluky. Na každého ale jednou dojde…
Dvaadvacetiletý Koli studuje na univerzitě v Tiraně. Když se dozví o smrti svého otce, vrací se na pohřeb do rodné horské vesnice na severu. Během procházky krajinou dětství se ho však kdosi pokusí zastřelit. Šokovaný mladík zjišťuje, že je součástí řetězce dávné krevní msty, již vyvolal jeho předek před šedesáti lety. Vypraví se za rodinou, které podle zvyklostí dluží život – a seznamuje se s vrahem, jehož mu osud určil. Z moderního městského prostředí se Koli náhle ocitá ve světě starobylých, neúprosných tradic. A nedokáže se z něj vymanit ani po svém návratu do Tirany. Jak hluboko jsou v lidech zakořeněny tradice jejich předků a nakolik je dovedou akceptovat v rámci svého moderního, povrchního životního stylu? Kam až sahá představa o podobě vlastního osudu a vztahu k vlastním kořenům? Režisér Artan Minarolli věnoval svůj dramatický snímek osmdesáti šesti ilegálním uprchlíkům, kteří v březnu 1997 utonuli u italských břehů při pokusu o imigraci. [44. MFFKV 2009]
Čtrnáctiletý Rustam žije na vesnici s matkou, otce zabila ruská mafie. Rustam se po otcově smrti snaží zajistit sebe i matku, a přitom odolává nabídkám nelegálního výdělku a sní o kariéře člena hudební skupiny. Název filmu odkazuje k ázerbájdžánskému pohádkovému příběhu o záchraně princezny z domu se čtyřiceti dveřmi, přičemž ty poslední se nikdy nepodařilo otevřít, a jejich tajemství tak zůstalo skryté. Čtyřicátými dveřmi nazývají vesničané i svou vesnici. Film, natočený lehce naivním stylem, je působivý a poctivý ve své snaze vyprávět dramatický příběh mladého hrdiny a jeho iniciační cesty k dospělosti. Činí tak prostřednictvím vytříbené kamery, zdařilých hereckých výkonů a občasných symbolických scén. 40. dveře jsou díky své neokázalosti a autenticitě působivou exkurzí do exotické ázerbájdžánské kinematografie. [44. MFFKV 2009]
Diego (Wim Helsen) je až k uzoufání nesmělý, před holkami se stydí. Vymýšlí technické detaily těch nejneuvěřitelnějších kaskadérských kousků, které pak předvádí jeho bratr. Když ho okolnosti přimějí, aby jeden ze svých triků předvedl sám, mine ochrannou síť. Po probuzení v nemocnici jen srší sebevědomím, odvahou a ostrovtipem – je teď „Tony T“. Lékaři u něho diagnostikují změnu osobnosti v důsledku poruchy funkcí čelního laloku, on ale odmítá léčení – konečně přece žije život, o němž vždycky snil. Tuto výstřední tragikomedii belgického režiséra Van Heese (Linkeroever) zdobí především její černý humor a některé působivé scény – včetně dvou spektakulárních kaskadérských kousků. Zvláštní uznání zasluhuje představitel hlavní role Wim Helsen, neboť přesvědčivost změny protagonistovy osobnosti závisí výhradně na jeho hereckých schopnostech – brýle i účes zůstávají u Diega i Tonyho stejné. [44. MFFKV 2009]
Časově omezenému, mizerně placenému zaměstnání bez perspektivy se v Itálii říká „precariato“. Na jeden z důsledků špatné ekonomické situace doplácejí statisíce mladých lidí, kteří jsou nuceni zapomenout na „nepraktické“ univerzitní vzdělání a přijmout podřadnou práci třeba... v call centru. Takový je i osud Gianfranka, hrdiny hořké komedie autorského režiséra Federika Rizza. Nadějný absolvent vulkanologie dostává první facku od života ve formě sluchátek s mikrofonem, prostřednictvím nichž je nucen každý den pronikat se sadou typizovaných otázek do domácností náhodně vybraných jedinců. Lépe na tom není ani jeho přítelkyně Marzia, ambiciózní reportérka, jejíž hlas odpoví při vytočení čísla erotické linky. Groteskně stylizované scény z neveselého života mladých Italů jsou propojeny zpověďmi skutečných „precariati“, podávajících svědectví o vyšinuté filozofii call center. [44. MFFKV 2009]
První celovečerní film srbského režiséra Lungulova vedle sebe staví dobrodružství mladého srbského imigranta v New Yorku a těžce vydobytá poznání stárnoucího zkrachovance, newyorského rodáka, v Bělehradě. David Thornton ztělesňuje vyhořelého dvaapadesátiletého jazzového muzikanta, který přijme od stěhováka Branka (Branislav Trifunović) nabídku na pět tisíc dolarů, za něž se má vydat do Srbska a oženit se s Brankovou přítelkyní, aby jí tak umožnil zákonný přístup do Spojených států. Robert se ale v Bělehradě zamiluje do Brankovy matky (Mirjana Karanovićová) a Brankovi se mezitím v New Yorku hroutí všechny plány: ukradnou mu náklaďák a on se potácí po vrakovištích, pochybných čtvrtích a policejních služebnách. S lehkostí načrtnutá charakterová studie Darka Lungulova trpělivě dovádí postavy k osobním okamžikům drobných zjevení, režisér svůj východoevropsky kousavý humor přitom tlumí poněkud jemnějším smyslem pro absurditu poválečné situace. [44. MFFKV 2009]
