„Mezi novináři máme nejvyšší úmrtnost. Nejhorší je přitom pocit, že se může stát cokoli," říká v dokumentu Valerije Balajana novinářka ruského opozičního deníku Novaja Gazeta. Právě pro tento list pracovala Anastasia Baburová, která v lednu 2009 podlehla zranění po střelné ráně do hlavy. Anastasia doprovázela centrem Moskvy advokáta a obhájce lidských práv Stanislava Markelova. Markelov, kterého vrah zasáhl dvěma výstřely do hlavy, zemřel na místě. Společně se snažili upozorňovat na nebezpečí neonacismu v Rusku, což se jim také pravděpodobně stalo osudným. Balajan pojímá dokument částečně jako poctu Anastasii, jejíž charakter a život skládá z rozhovorů s rodiči, přáteli a kolegy. Vzpomínkové pasáže protínají autentické záběry neonacistických náborových akcí a prohlášení, pouličních bitek a koncertů. Ideály a snaha pomáhat se tak tvrdě střetávají s předsudky a nespokojeností přetavenými do brutálního násilí a slepé nenávisti.
Kanaďan Omar Khadr byl tichý, bystrý kluk. Mezi vrstevníky sice zvlášť nevyčníval, ale rád si četl a nikdy neodmlouval, ani když ho otec vzal s sebou do Afghánistánu. Tam se otec přidal k tálibánským bojovníkům a syna zanechal v tálibánském táboře. V červnu 2002 na tábor zaútočily americké zvláštní jednotky. Omar přestřelku přežil a s těžkými zraněními se dostal na vojenskou základnu Baghram. Po výsleších za použití tzv. zvláštních metod byl přivezen do Guantánama. V patnácti letech se tak stal prvním a jediným dětským vězněm tohoto amerického trestního zařízení na Kubě. V únoru 2003 se Omar setkal s vyšetřovateli z kanadské tajné služby při čtyřdenním výslechu, který dokument mapuje. Sestříhané záběry bezpečnostní kamery rozkrývají psychologickou hru plnou návnad a kliček, ve které je kořist předem odsouzena k prohře. Nevyrovnaný dialog sledují společně s diváky také zainteresovaní novináři, obhájci, bývalí spoluvězni, afghánští veteráni i psychologové a svými komentáři dokreslují nešťastný příběh člověka, z něhož okolnosti udělaly válečného zločince.
Ayed Morrar žije se svou rodinou ve vesnici Budrus. Tu má, stejně jako řadu dalších obcí na palestinském území, protnout izraelská bezpečnostní zeď a připravit tak místní o část území, na němž dlouhá léta žili a které je jejich domovem. „Když cizinec vpadne do vaší země, smrt se zdá o mnoho snazší, vlastně už na ni jen čekáte," líčí své pocity místní starousedlice. Ayed naopak rezignovat odmítl a začal spolu se svou dcerou organizovat nenásilné protesty. V těch se proti izraelským buldozerům dokázali spojit přívrženci jinak znepřátelených palestinských osvobozeneckých organizací Fatah a Hamás s židovskými odpůrci izraelské intervence. V akčním snímku, odehrávajícím se převážně na „bitevním poli", zaznívají nejen hlasy obyvatel Západního břehu, ale také vysokých představitelů izraelské armády. Co se zdálo zprvu nemožné, se ale nakonec podaří a Budrus se se svým nenásilným přístupem stává příkladem pro další ohrožené palestinské osady.
Číslo 108 jako by v Paraguayi bylo dodnes zakleté. Nevisí na domech, na autech ani na dveřích hotelových pokojů; označit jím člověka je urážka. Paraguayané dnes už často ani nevědí proč. Režisérka Renate Costa ve velmi osobním dokumentu pátrá po okolnostech života a smrti svého záhadného strýce Rodolfa, černé ovce rodiny. Během rozhovoru s vlastním otcem, Rodolfovým bratrem, se dozvídá, že strýc byl gay. Díky vlastnímu pátrání pak zjištuje, že za svou orientaci byl tvrdě perzekuován diktátorským režimem prezidenta Alfreda Stroessnera, který zemi vládl v letech 1954 až 1989. Právě jeho administrativa v šedesátých letech pro výstrahu zlynčovala 108 lidí na základě zvláštního seznamu, evidujícího osoby homosexuální orientace. Důvtipně konstruovaný a obsahově silný snímek připomíná zcela zapomenutou kapitolu paraguayských dějin. Důvěrné rozhovory s otcem plné mezigeneračních neshod jsou navíc citlivou paralelou snahy o vyrovnání se s osobní i společenskou minulostí, o něž se v některé fázi života pokouší každý z nás.
Karla přišla na svět císařským řezem a rovnou z porodnice putovala v papírové krabici do svého budoucího domova: do parku v nikaragujské metropoli Managua. Její matka Sujeylin jako nezletilá utekla z domova, stala se drogově závislou a skončila na ulici, kde potkala Karlina otce Juana Carlose. Během těhotenství přestala brát drogy, aby neublížila svému dítěti. Juan Carlos je však užívá dál a nedokáže se o svou partnerku a dcerku postarat. Oba se potýkají nejen s naprosto nevyhovujícími hygienickými podmínkami, ale i s neustálou hrozbou odebrání dítěte policií. Sujeylin se proto vypraví zpátky k rodině, kde už vyrůstá její prvorozená dcera Nasli. Doma se ale jen otevřou staré rány, které před lety způsobily její odchod. Po dvou měsících je Sujeylin znovu v zanedbaném parku a má před sebou jen dvě možné cesty - začít znovu fetovat, nebo najít způsob, jak zaopatřit sebe i Karlu. Režisér Koen Suidgeest v dokumentu, začínajícím tři měsíce před Karliným narozením a končícím jejími prvními narozeninami, s neobvyklou intimitou zachytil cestu mladé dívky, která se díky lásce k dceři odhodlá změnit svůj úděl i za cenu rezignace na své vlastní touhy.
Režisérka Marie Mandy jednoho dne zjistila, že má rakovinu prsu. Její život rázem změnilo vědomí smrtelné hrozby a pocit vlastní bezmoci. Rozhodla se proto natočit film o své nelehké cestě za uzdravením. Pátrání režisérky, která je zároveň pacientkou, přináší důkazy o tom, že se k ženám nedostávají patřičné informace o možnostech alternativní léčby či alespoň o možnosti kombinovat je s léčbou tradiční. Pacientky tak věří tomu, že jediným možným řešením je vpravovat do svého organismu řadu chemických látek, i když je to často zbytečné. Na svém příběhu Marie demonstruje, co všechno provází rozhodnutí o vlastním těle, jeho podobě i o kulturních stereotypech spjatých se sexualizovaným ženským tělem. Dokument připomíná, jak vzdálené nám někdy mohou připadat problémy, dokud se nestanou našimi vlastními.
Servírek je na světě podstatně více než číšníků. Proč je tato profese tak feminizovaná? Proč chtějí řidiči kamionů na dálkových trasách, aby je obsluhovaly ženy? Proč naopak v luxusních restauracích pracují častěji číšníci? Proč mají Japonci rádi, když s nimi servírky hrají hru na pány a služky? A proč některé servírky pracují v restauracích, kde chodí nahoře bez? Režisérka Maya Gallus natáčela v několika restauracích a barech ve čtyřech zemích. Ukazuje tak širší spektrum zařízení, v nichž je možné pozorovat genderovanost této profese. Na kameru vypovídá majitelka amerického grilu či jediné dvě zaměstnankyně prestižní francouzské restaurace, prostřednictvím filmu se ocitáme v kanadském baru se servírkami-modelkami, v erotických barech a v japonských podnicích se setkáme se „služtičkami" v růžových zástěrkách. Dokument tak na neotřelém tématu ukazuje, jakým způsobem společnost vyděluje muže a ženy, jaké role jim určuje a jak se toto rozdělení odráží ve vnímání genderových stereotypů a v genderovanosti trhu práce.
Ačkoliv je Muluk absolventem univerzity, už skoro dva roky nemůže sehnat práci. I přes svoji vytrvalost nikde neuspěje. Teprve setkání s kapsářem zvaným Kometa přinese Mulukovi pracovní příležitost. Kometa přivede Muluka do kapsářského gangu a představí ho svému šéfovi Jarotovi. Muluk s překvapením zjistí, kolik je mezi kapsáři dětí, které si tímto způsobem musí vydělávat na živobytí. Proto navrhne Jarotovi, že bude spravovat finance gangu a školit mladé kapsáře. Jarod jeho nabídku přijímá a Muluk se tak dostává mezi kapsáře s tajným záměrem děti ve skutečnosti vzdělávat, aby jednou mohly změnit svoji profesi.
Komedie režiséra Deddyh Mizwara reflektuje aktuální problematiku dětské kriminality v indonéských městech. Mistrně však podává i vážná témata s ironií a humorným nadhledem.
Příběhy vzdušných bitev a jejich hlavních aktérů – letadel, která ovládla nebe 2. světové války. Od „Létajících pevností“ B-17 přes největší a nejtěžší jednomístné stíhačky P-47 „Thunderbolt“ až po nejúspěšnější stíhače spojenců P-51 „Mustang“. Od jednomístného bombardovacího letounu P-38 „Lightning“ přes těžký bombardér B-29 „Superfortress“ až po „Osvoboditele“ B-24. To vše zahrnuje moderně zpracovaná dokumentární série, která na prostoru devíti dílů mapuje vše podstatné, co se odehrálo ve vzdušném prostoru 2. světové války.
Nebe nad Evropou a Pacifikem se v průběhu 2. světové války změnilo v nejkrvavější arénu lidských dějin. Jedna bitva střídala druhou a málokterá dokumentární série dokázala souboje zachytit s takovým množstvím autentických záběrů jako právě LETECKÉ BITVY 2. SVĚTOVÉ VÁLKY. Díky archivním sekvencím, které nebyly dosud nikdy použity, se můžeme podrobně podívat na největší vzdušné bitvy. Stanete se svědky bleskových válek při německé invazi do Polska a Francie nebo dramatického střetnutí Luftwaffe s RAF v Bitvě o Británii. Nebudete ochuzeni ani o japonský útok na Pearl Harbor nebo odvážných bombardovacích akcí amerických letců nad Evropou. Vše uzavírá svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, které nakonec vedlo k definitivnímu ukončení strašlivého válečného konfliktu.
