Život Jamieho Morganse (Jim Sturgess) vždy kazilo velké mateřské znaménko ve tvaru srdce na jeho tváři. Žije v městském světě ovládaném gangy, jejichž násilí dovádí Jamieho k přesvědčení o tom, že je svět nesmyslný, krutý a nespravedlivý. Ale pak Jamie potká někoho, kdo mu řekne pravdu. Násilí není jen náhodou. Je to daleko chaotičtější. Všechno má svůj důvod. Jakmile Jamie přijme tento svět, odhalí jeho velkou krásu a tak začíná jeho noční můra.
V osmdesátých letech minulého století se Irsko zmítalo pod tíhou občanských nepokojů. Tehdy byl 22-ti letý Martin McGartland (Jim Sturgess) za výtržnosti v ulicích Belfastu zajat britskou policií. Od agenta britských tajných služeb (Ben Kingsley) dostal nabídku, aby tajně pronikl do militantní organizace IRA (Irská republikánská armáda). Jeho postoj k IRA byl veskrze negativní, proto na nabídku kývl a postupně se dostal až do samého nitra organizace. Bral život jako hru, jenže hrát si s radikálními Iry se nevyplácí... Poznal drsné, brutální a nelidské praktiky teroristů, kteří neznají slitování. Strach z prozrazení byl tak velký, že nikomu ze svého okolí nesměl říct sebemenší informaci o svém úkolu. Žil dvojí život. Příběh se odehrává v letech 1987 – 1991, kdy Martin McGartland působil tajně v IRA. V roce 1991 IRA odhalila jeho totožnost a unesla ho. Martinovi se podařilo ze zajetí uprchnout, od té doby je stále na útěku.
Svatba v Galileji (Urs al jalil, 1987) je celovečerním debutem režiséra Michela Khleifiho, původem Palestince z Nazaretu, jenž musel v mládí emigrovat do Belgie. Právě zde vystudoval filmovou školu, přičemž se už svým prvním celovečerním snímkem vrátil do své domoviny v příběhu, jenž odráží izraelsko-palestinský konflikt. Polarita dvou znepřátelených národů se ho samozřejmě osobně dotýká a její motiv je implicitně přítomen v celé režisérově tvorbě.
Michel Khleifi se podle svých vlastních slov pokusil propojit vizi svobody a důstojnosti v rámci dramatického filmu, jenž v sobě nezapře i komediální potenciál. V typické palestinské vesnici stále přetrvává patriarchální uspořádání v čele se stařešinou (Al-Muktarem), jenž se rozhodne vystrojit svému synovi opulentní svatební hostinu, ve které se odrazí význam celé jeho rodiny. Celý kraj je ale pod kontrolou velitele izraelské armády, bez jehož svolení se akce nemůže uskutečnit. Násilné demonstrace posledních týdnů svatbě nepřejí, když však velitel nakonec svolí, určí si důležitou podmínku. Se svými muži se stavby zúčastní. [Zdroj: 34. LFŠ 2008]
Německá medieval-metalová skupina na svém turné k albu Mein Rasend Herz natočila i toto DVD. Ve své hudbě spojují řízný zvuk elektrických kytar se středověkými nástroji, hlavně dudami. V jejich repertoáru se objevují i autentické písně z dávných dob, i když v notně moderním hávu.
Playlist:
1. Raue See
2. Horizont
3. Vanner och Frande
4. Küss mich
5. Ave Maria
6. Omnia Sol Temperat
7. Wesserbronner Gebet
8. Mein rasend Herz
9. Wind
10. Singapur
11. Liam
12. Nur ihr allein
13. Vollmond
14. Poc Vocem
15. Spielmann
16. Erdbeermund
17. Villeman Og Magnhild
Prehľad histórie švédskej skupiny Therion v čele s gitaristom a vokalistom Christoferom Johnssonom. Edícia pozostáva zo štyroch DVD. Zachytáva koncert skupiny v Mexicu City v roku 2005, videoklipy skupiny a bootlegy vystúpení na turné v roku 2004-2005 po Európe, Turecku a Amerike. Obsahom je aj koncert z Wacken Open Air 2001.
V Izraeli neexistuje možnost občanského sňatku. Michel Khleifi se rozhodl kontaktovat osm smíšených párů (různých etnik a vyznání) a udělat s nimi rozhovory. Motivovalo ho k tomu poznání izraelsko-palestinského konfliktu z lidské, osobnější stránky. Skrze tyto páry odhaluje netoleranci společnosti Blízkého východu, která stále žije v zajetí svého náboženství. Setkáváme se s Hayou, mladou ženou vdanou za palestinského historika, aktivního člena Komunistické strany Izraele, nebo se dvěma arabskými ženami zamilovanými do Židů. Zatímco jedna se vdá se souhlasem rodičů, druhé rodina dodnes vyhrožuje zabitím. Jsou zde i modernější páry žijící beze sňatku. Poněkud neobvyklé se jeví rozhodnutí Židovky stát se druhou ženou arabského řidiče autobusu, nebo jiné Izraelky odejít s mužem do uprchlického tábora v Gaze. Všichni tito lidé se vzepřeli vžitým tradicím, jsou v opozici vůči svým rodinám, které je většinou považují za černé ovce. Khleifi je nechává vyprávět o jejich životech a jejich příběhy prokládá názory církevních autorit. Dosahuje tak kontrastu mezi přísnými, zkostnatělými dogmaty a vlídnými slovy plnými partnerské lásky. Cílem tohoto dokumentu je dle režiséra upozornit na potřebu zavedení občanského sňatku na Blízkém východě, který by umožnil svobodné rozhodnutí k manželství napříč náboženskými společenstvími. Michel Khleifi (1950) je v současné době nejuznávanějším palestinským režisérem. [Zdroj: 34. LFŠ 2008]
Americký tvůrce James Longley, jenž byl před dvěma lety nominován na Oscara za celovečerní dokument Iraq in Frangments (2006), se na Blízký východ vrací pravidelně. Už na jaře 2001 vznikla doslova „na koleně" naturalistická sondáž do Gazy, v té době zmítané vrcholící druhou Intifádou a střety s izraelskými vojenskými jednotkami. Drastickou impresi nahlížíme převážně očima třináctiletého kamelota Mohammeda. Chlapec, který odešel ze školy už ve druhé třídě, aby mohl otci pomáhat s obživou rodiny, tráví většinu volného času tím, že s kamarády hází kameny na izraelská vojenská stanoviště. Jeho strohé vyprávění o pohřbu nejlepšího kamaráda, doprovázené tichými slzami na jeho stále dětské tváři, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Longleyho film je působivý právě záměrnou nezaujatostí, pečlivým autorovým „nezasahováním" do probíhajících událostí. Přímo tak odkazuje na tradici cinéma vérité, kde se dokumentaristická pravda rodí z cílené tvůrčí distance. Longley nám neváhá ukázat otřesný detail zkrvaveného dětského těla v márnici, nemocniční příjem sténajících a zmítajících se civilistů zasažených izraelským slzným plynem nebo (v závěrečné takřka 720 stupňové panoramě) zničené Gaza City na úsvitu nového dne. Trpké útržky z každodenní reality tamního života ovšem postrádají obvyklý voice-over komentář, stejně jako v přímých promluvách jednotlivých postav do kamery absentuje hlas tazatele. Longley přímo nehodnotí ideologické pozadí konfliktu, jen pozoruje. Zajímá jej lidské podloží hrůzné tragédie a autorské stanovisko se v jeho pojetí realizuje nepřímo - například ve scéně, kdy malí Palestinci hází kameny na Izraelce, aniž by je přes vysokou zeď vůbec zahlédli; kameny létají naslepo stejně jako zaslepené a priori argumenty jednoho ideologického přesvědčení proti druhému. Nebo když malý Mohammed lakonicky glosuje: „Chceme zbraně, nechceme jídlo." [Zdroj: 34. LFŠ 2008]
Mimo signál. Žádný internet, mobily nefungují. Zůstali bez spojení s civilizací.
Kalli je chlapec žijící ve světě imaginárních postav, který veškeré své životní zkušenosti čerpá pouze z filmů a počítačových her. Je závislý na svém mobilním telefonu a internetu.
Když má strávit Vánoce se svým otcem a jeho novou rodinou na drsném severu, rozhodne se raději utéci. Najednou ale musí zapomenout na svůj imaginární svět a postavit se reálným problémům a nebezpečím.
Druhý záznam představení stand-up komika Dylana Morana, tentokrát z Londýna. Jeho zvláštní postavení ke všemu znovu napadá řadu témat, ať už stejných jako v předchozím představení, ale s novými vtipy, nebo úplně nová témata. "Cynický" Ir zasahuje znovu a je vidět, že i Londýňané jsou nadšení.
Klasické zpracování pohádky o Popelce. Popelka (Yanina Zhejmo), dcera královského lesníka, žije se svým otcem (Vasili Merkuryev), zlou macechou (Faina Ranevskaya) a dvěma sestrami. Otec se ale své zlé ženy natolik bojí, že dělá přesně to, co ona poručí, a to i na úkor své milované dcery Popelky, která je tak pro svoji macechu a nevlastní sestry jen ušmudlanou služkou.
Jednoho dne se zastaví za otcem král (Erast Garin) a pozve svého lesníka i s rodinou na královský ples. Poté, co na něj macecha, sestry i otec odjedou, zůstane všemožnými pracemi zaúkolovaná Popelka sama doma. Objevuje se jí ale kouzelná víla, doprovázená svým pážetem, a vyplňuje jí její vroucné přání podívat se na ples.