Filmy online ke shlédnutí zdarma

Dej tohto komorného príbehu o spletitých osudoch a problémoch života jednej rodiny sa odohráva na juhu Spojených štátov, počas éry najväčšej slávy Elvisa Presleyho. Predčasne vyspelé dievča Lewellen (Dakota Fanning) žije po smrti svojej mamy v biednych podmienkach s nespoľahlivým otcom (David Morse) a silne veriacou starou mamou. Preto svoje jediné útočisko nachádza v hudbe zbožňovaného Elvisa a žije len pre sen zaspievať mu...

Rochův dokument představuje určitý druh podvratné činnosti zaměřené proti tendenčnímu zpravodajství televizních stanic, kde záběry a výpovědi dotazovaných obvykle slouží jen jako názorné ukázky potvrzující slova neviditelných reportérů mimo kameru.Dokumentární tvorba v Brazílii často vyjadřuje kritická stanoviska filmařů k různým naléhavým tématům národního života, která hlavní média téměř vždy ignorují nebo schválně překrucují. Na začátku filmu Eryka Rochy se ze tmy ozývá hlas dotazované osoby, jež spolu s režisérem vysvětluje, že dokument, který se nebude vysílat v televizi, je už předem odsouzen k jisté „ilegalitě“. Tento úvod budí rozpaky, ale zároveň divákovi napoví, jakým směrem se film bude dále ubírat: právě k tomuto “utajenému okamžiku“. Reportéři jako by nechápali sílu obrazu a v textech narychlo nahozených přímo v terénu pouze reprodukují zbytečně se opakující komentáře. Jestliže moc obrazu takto degeneruje v povšechnou dekoraci televizních reportáží, co se dá říci o zpovídaných osobách, zejména o takzvaných „postavách z lidu“, o usměvavých kulisách nesčetných materiálů, zabývajících se občanskou problematikou? Teoretik Bill Nichols se zaměřuje na televizní reportáže, které jsou dle jeho názoru charakteristické tím, že se tu mluvené slovo osoby nepřítomné v obraze (v tomto případě reportéra), pronášené povýšeným, autoritativním hlasem, dá snadno zaměnit za hlas „pravdy“, hlas boha. Jde o jazykovou manipulaci: televizní reportáž jakoby plně stála za svými proklamacemi, že hájí svět s rozšířenými právy „občana“. Utajený okamžik jde proti proudu a na plátno se snaží umístit obrazy vyděděnců, kteří se do hlavních médií nedostanou a to i s jejich právem na vlastní názor, na nedůvěru, na nerozhodnost a nenávist, na pocit bezradnosti a nespokojenosti tváří v tvář bouřlivé brazilské politické scéně. Střihová montáž Avy Rochové spojuje obrazy propletené výpověďmi, promíchává je a na přetřes tak přichází pestrý obraz země. Hlavní postavou je Brazílie. Vzdorující země, která chce i nadále odolávat manipulaci s rozporuplnými informacemi. A to přes všechny sny o sociální přeměně, zmařené už v zárodku. Film zažehne jiskru nespokojenosti a rozhořčení, ale zároveň i jiskřičku povzbuzení a naděje. A právě ta nás přenese do nervového centra země, která přemýšlí, je zklamaná, věří a bouří se, ale hlavně potřebuje vystoupit z ilegality, aby se mohla s celou svou nelibozvučnou mnohohlasností dostat ke slovu ve všech prostředcích masové komunikace. Důležitý okrajový prostor, jímž je brazilský dokument, k tomu už učinil první krůčky.(David Čeněk, LFŠ 2007)

Film se odehrává na konci 60. let na dánském venkově. Jedenáctiletý Fritz nastupuje do nové školy, kde vládne ředitel tyran. Bojí se ho nejen děti, ale i učitelé. Fritz se však záhy díky žertu spolužáků ocitne v ředitelně. Vrací se s natrženým uchem. Jeho rodiče se vydají do boje se školou, ale nemají žádnou podporu v okolí. Pouze nový Fritzův učitel, (Anders W. Berthelsen) který se řediteli snaží postavit netradiční výukou v hodinách hudební výchovy, jim v tom pomáhá. Fritz se pro změnu vzhlédl v osobě Martina Luthera Kinga, a tak jeho boj proti řediteli dostává i hlubší rozměr. Rodičům se po počátečních problémech povede dosáhnout předvolání ředitele před školní radu. Nicméně rozhodnutí závisí na jediném svědkovi, který může říci, jak to bylo. Nastává však nečekaný zvrat, a už zbývá jen jediný způsob, jak se domoci spravedlnosti…

Tahle noc změní život všem. A některým ho ukončí. Producent J. J. Abrams, autor originálních a velmi sledovaných televizních seriálů Alias a Ztraceni tentokrát připravil výjimečný zážitek pro diváky kin. S jeho thrillerem Monstrum vás čeká stoprocentní adrenalinový zážitek, s jakým jste se v kinosále určitě ještě nesetkali.Začátek je navzdory tomuto tvrzení velmi pohodový. V útulném newyorském klubu probíhá párty na rozloučenou. Jejím aktérem je Rob, který se rozhodl dát sbohem městu přezdívanému Big Apple a odjet pracovat do Japonska. Zábava je v plném proudu, digitální kamera snímá rozjařené tváře Robových přátel, jenže pak vše razancí blesku přeruší výpadek proudu a zlověstný neidentifikovatelný zvuk, který se rozléhá nad městem. Dodávka elektřiny se sice po chvíli obnoví, ale úleva je jen dočasná. Zatímco televizní reportéři spekulují o zemětřesení nebo jiné přírodní katastrofě, nedaleký horizont ozařuje mohutná exploze, znovu doprovázená tím podivným zvukem připomínajícím kvílení nějakého pravěkého monstra. Párty razantně končí, nastává panika. Špatně se ale utíká, když netušíte před čím prcháte.Éru pseudodokumentárních filmů, které se tvářily jako záznam skutečnosti, ačkoliv šlo o naprostou fikci, s úspěchem odstartovala Záhada Blair Witch. Následovala celá řada spíš neúspěšných snímků natočených obdobnou technikou, nikdo se ale tímhle způsobem neodhodlal realizovat katastrofický thriller se stovkami komparsistů a desítkami nákladných trikových scén. Producent J. J. Abrams už ale mnohokrát dokázal, že má odvahu prorážet nové cesty, a k téhle navíc přizval zkušeného režiséra Matta Reevese a scenáristu Drewa Goddarda.

Hrdina amerického romantického dramatu Art Bechstein (Jon Foster) stojí na rozcestí. Školu má za sebou, mejdany už ho nebaví, ale na usedlý život a založení rodiny ještě není připravený. Nepočítá ale s tím, že mu do života vstoupí láska. A to dost zvláštní... Možná nejhorší období v životě mladého člověka je doba, kdy dostuduje. Ve škole už po něm nikdo netouží, nekonečné pitky s kamarády unavují stárnoucí organismus víc, než by se člověku líbilo a budoucnost nenabízí nic jiného, než vyhlídky na stereotypních čtyřicet let strávených v nudném zaměstnání. Co teď? Art Bechstein (Jon Foster) neví. Školu má za sebou, ale na usedlý život a založení rodiny dosud není připravený. Rád by si zkrátka ještě trochu užil. Vyzkoušel nové typy alkoholu, seznámil se se zajímavými lidmi a žil bez přemýšlení o tom, co bude zítra. Nepočítá ale s tím, že mu do života vstoupí láska. A dost zvláštní. Art se totiž zamiluje nejen do vdané ženy, ale zároveň i do jejího manžela. Tohle první léto po univerzitě zkrátka nebude úplně normální...

Na Štědrý den uteče mladičká Antoinetta z domova se svým milencem muzikantem. Její starší sestra Francesca se ji vydá hledat a na cestě do Rotterdamu potká zoufale opuštěnou Gerlinde. Setkávají se tak tři ženy na útěku, které zachraňují jedna druhou, ale také samy sebe. „Ty tři by mohly být vlastně jedna žena v několika zlomových životních okamžicích. Jejich nenaplněné touhy a osamělost z nich dělají duševně spřízněné družky,“ říká režisérka. „Štědrý den naplněný sváteční atmosférou, který ostatní tráví v kruhu svých milovaných, se pro ně stává dnem, který otřese jejich životem. Film vypráví o rozhodnutí probudit naše sny a touhy, nikoliv je nechat zemřít. Scénář je strukturován jako tři příběhy, natočené odlišným kinematografickým stylem, jež podtrhují zorný úhel každé z nich. V určitém bodě se však protnou a stávají se společným příběhem.“ (MFF Karlovy Vary 2007)

Německý mladík Sven nastupuje náhradní vojenskou službu v polské Osvětimi – v místě, které je příliš úzce spjato s neblahým obdobím německé historie a kde Němce dodnes nemají v lásce. Pro Svena stejně jako pro jeho vrstevníky, kteří navštěvují zdejší muzeum, je válka i koncentrační tábory dávná minulost, pro někdejšího vězně Stanisława Krzemińského, který lágr v Osvětimi přežil, je to nezhojená rána. Proto je pro oba tak těžké najít společnou řeč. A vlastně ji vůbec začít hledat... Vyrovnání s minulostí je téma, k němuž se vedle evropských tvůrců má potřebu vracet i nastupující generace německých filmařů. Tento komorní příběh ovšem není z rodu filmů, jako byly Evropa, Evropa Agnieszky Hollandové, Pianista Romana Polanského či Člověk bez osudu Lajose Koltaie. Nabízí současnou osobní výpověď o tom, co zbývá z prožitého utrpení po více než půlstoletí, a zda jsme schopni ho pochopit a poučit se z něho. (MFF Karlovy Vary 2007)

Poetická utopie o malém chlapci a jeho velkém putování. režie: J.Hussar, Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku

Dvě války, dva naprosto odlišné světy, které dělí dvě století, spojuje jedna rodina a její sídlo. Píše se rok 1944 a třináctiletý Tolly Oldknow (Alex Etel) jede na Vánoce k babičce (Maggie Smith). Jeho matka zatím ve válkou zasaženém Londýně pátrá po jakékoli zprávě o chlapcově otci. Ve starobylém domě se hoch stává nejen očitým svědkem událostí z napoleonských válek, ale nakonec i jedním z účastníků dramatu. Skrytý očím svých předků Tolly pomalu odkrývá dvě stě let staré rodinné tajemství. Než tuhle záhadu úplně rozluští, prožije své dosud největší dobrodružství…

Agent CIA se uprostřed mise v Nigérii dozví, že se z neznámého důvodu ocitl na černé listině. Je odstřižen od finančních zdrojů, nikdo z jeho kontaktů se k němu nezná, jako by posledních 15 let pro agenturu vůbec nepracoval. Dokud nezjistí, kdo a proč ho označil za nežádoucího, je doslova odepsaný...