Samotný vznik Hodně divných příběhů je snad ještě divnější, než seriál samotný. Na počátku všeho stála (stejně jako u většiny zásadních věcí) náhoda. A tou náhodou bylo setkání Jiřího Zídka s Karlem Spěváčkem během příprav prvního předávání Zlatého DVD. Nejdříve se přehlédli, potom zkritizovali českou kinematografii, vedli dalekosáhlé debaty o hororech a velmi krátce nato následovalo první společné natáčení, během něhož vznikl krátký trailer. To ještě netušili, jaké bude mít následky, a že se stane nosnou a nezapomenutelnou součástí úvodních titulků. Nápady se hrnuly, zajímavých lokací bylo plno, a tak se rozhodli natáčet ve volném čase povídku po povídce. Jenže ty si začaly velmi záhy žít svým vlastním životem, postavy z jedné se objevily v druhé, až nakonec vznikl seriál plný podivných lidí a ještě podivnějších příběhů, který je neobvyklým pohledem pod pokličku malého města, ve kterém možná žije každý z nás.Zajímavostí a ojedinělostí celého projektu je jeho samotný vznik, za kterým stojí pouze dva lidé, kteří vzali na svá bedra vše od produkčních záležitostí, až po samotnou realizaci natáčení a postprodukci. Vzhledem k ultranízkému rozpočtu, který byl opravdu zanedbatelný a pohyboval se ve velmi nízkých položkách, se vše točilo na jednu kameru a směrový mikrofon bez jakékoliv jiné techniky, optiky či dodatečných světel, natož pak početného štábu. Výsledný snímek tak díky tomu získal svoji neotřelou podivnou a děsivě pravdivou atmosféru, která řadě prázdných a plochých současných televizních seriálů a inscenací domácí provenience chybí. Zkrátka přichází absolutně nezávislý undergroundový seriál, který z hlavy jen tak snadno nedostanete. Pan Bolest už se na vás těší.
Toto ponuré, černobíle natočené podobenství, inspirované Čechovovou povídkou Pavilón č. 6, nesměl režisér Ivan Balaďa dokončit - teprve po pádu komunismu, s více než dvacetiletým odstupem, se film dostal na plátna kin, bohužel se zanedbatelným ohlasem. Vlastně až nyní si můžeme plně vychutnat příběh stárnoucího, stále vyčerpanějšího lékaře z léčebny do duševně choré, jenž nezadržitelně klesá na úroveň svých pacientů.
Plošková animace výstřižků a pixilovaná ruka projektanta, který na stole rýsuje panelový dům. Geniální metaforické přirovnání socialistického realismu a normalizace s panelákem, který rozmanitost životních stylů všech domácností zformátuje do jednotné šedé formy, až každý byt vypadá stejně.
Hlavní hrdinou je studentka střední zdravotnické školy, která prochází prvními velkými konflikty jak v mezilidských vztazích, tak zejména ve svém nitru. Náhle musí zvažovat své postoje k událostem, které se týkají jejího soukromí, školy i pracoviště. Zprvu poddajná a přizpůsobivá dívka si pozvolna uvědomuje, jak je důležité se přiklonit ke skutečných hodnotám a nikoli prospěchářství. Tereza Pokorná v hlavní úloze své hrdince vdechla autentickou životnost.
Česko má zbrusu nové baviče!
Po pěti kolech konkurzů a dvou generálkách v divadle na Dobešce vybrala porota pořadu Na stojáka vysílaného kanálem HBO ty nejlepší komediální a bavičské talenty z řad diváků-amatérů. Tři nejlepší z nich svým vítězstvím nejen získají odměnu v podobě 1.000, 500 a 100 USD, ale možná i vstupenku do první ligy českého showbyznysu.
Stand-up comedy Na stojáka začal kanál HBO vysílat loni před Vánocemi. Na začátku v něm vystupovaly slavné a známé tváře z řad českých herců a bavičů. Pořad se divákům zalíbil - a tak netrvalo dlouho, než jeho tvůrci přišli s nápadem dát šanci i dosud neobjeveným šoumenům z řad diváků. Porota - kterou tvořili zástupci HBO, režisér a producent Ondřej Trojan za Total HelpArt, která show produkuje, a režisér pořadu Zdeněk Tyc - několik týdnů posuzovala a hodnotila bavičský um těch, kteří se nestyděli a přihlásili se do konkurzu
Jednou z nejtěžších humoristických disciplín je bezesporu "stand-up comedy". Postavit se na pódium před mikrofon a dokázat diváky rozesmát a zároveň potěšit, totiž není vůbec jednoduché a často si na tom vylámali zuby i ostřílení baviči. "Myslím, že nejnáročnější je odhadnout vlastní síly. Každý umělec má k dispozici jen mikrofon a diváky, a ovšem svůj um a talent. A - co je nejdůležitější - svou upřímnost, schopnost a ochotu dát se publiku nebo nedat. Dobrý bavič potřebuje navíc charisma, a to každý nemá. Nestačí pouze umět vyprávět vtipy. Divák se nedá ošidit. Musíte s ním navázat kontakt, vysílat ty správné vlny, najít nějakou společnou půdu. Pak je divák ochoten jít s vámi tam, kam ho vylákáte," říká režisér pořadu Na stojáka Zdeněk Tyc.
Komedie O rodičích a dětech chce navázat na nejlepší tradice české filmové komedie. Vtipné dialogy, výjimečné herecké výkony a humor spojující diváky napříč generacemi. Příběh filmu vychází ze zdánlivě banální situace. Syn (David Novotný) jde na procházku se svým otcem (Josef Somr)... Syn je zralý čtyřicátník a žije spokojeně se svou přítelkyní. Otci je přes sedmdesát. Je bývalý vědec-biolog. Klasický intelektuál v dobrém slova smyslu. Zdánlivě jediné, co tyto dva muže spojuje, je to, že se jdou jednou za měsíc společně projít Prahou. Nicméně jsou svázáni poutem čtyřiceti let společného života. V brilantně vedeném dialogu se před námi odkrývají dějiny dvacátého století a všechny absurdity s ním spojené. Odhalují se ta nejhlubší místa lidských vztahů. Odtajňují se staré resty, trápení a radosti. Na scéně se objeví Vnuk, o kterém Syn neměl přes dvacet let ani tušení. A některé chyby se opakují znovu a znovu.Vladimír Michálek patří k nejoceňovanějším tvůrcům střední generace českých filmařů. Mezi jeho filmy patří: Amerika (1994), Zapomenuté světlo (1996, ocenění Český lev ve dvou kategoriích), Je třeba zabít Sekala (1998, získal mj. ocenění Český lev za nejlepší film roku), Anděl Exit (2000, Český lev za nejlepší umělecký počin), Babí léto (2001, ocenění Český lev ve 4 kategoriích).
Petr Čtvrtníček napsal hru "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?" na přelomu let 2004 a 2005 jako reakci na korupční skandál v Českomoravském Fotbalovém Svazu. Následně s touto inscenací hostoval na scénách řady českých divadel. V beznadějně vyprodaných sálech excelovali v hlavních rolích Petr Čtvrtníček společně s Jiřím Lábusem za živého hudebního doprovodu Malého symfonického orchestru BEZDREV.
Martinu Lukešovou (Barbora Siedlová) a jejího přítele Jana Kadlece (Ondřej Vetchý) potkáváme ve chvíli, kdy se Martina dozvídá, že je těhotná. Rozhodnou se po delší době opět vrátit do Žďáru oznámit novinu rodičům Martiny Lukešovým (Simona Stašová a Miroslav Táborský), ale stane se neočekávaná věc
V prvním díle se poprvé potkáváme s novými hrdiny. Místostarostka Petra Janatová (Anna Šišková) musí řešit složitý úkol s obyvateli satelitního městečka. Současně netuší, že její manžel advokát Janata (Jan Hrušínský) má milenku a už vůbec nepředpokládá, že by se s ní mohl rozejít. Dalším novým hrdinou je otec novináře Kadlece (Luděk Munzar).
Vedle hlavních postav se můžeme těšit i na další oblíbené tváře - protřelého podnikatele Václava Rokytu (Tomáše Hanáka), jeho ženu (Petru Jungmanová), svérázného policistu Šrédra (Bohumil Klepl) či starostu Tichotu (Jaromír Dulava).
Jedna z nejvýraznějších osobností nastupujícího českého dokumentu Erika Hníková, mimo jiné autorka filmu Ženy pro měny, tentokrát natočila situační dokumentární film o tom, co v současné době spojuje vesnici Běšiny. Přítomnost mate, tradice téměř vyprchaly a nové příležitosti jsou pro její obyvatele stejně mlhavé jako staré časy. Ve vesnici stále ještě fungují tři ?uniformované? spolky - dobrovolní hasiči, myslivci a sokolové. Otázkou ovšem je, zdali žijí spolu či vedle sebe. Ruina hospody Zenit na návsi je jediným společným bodem, vzpomínkou na časy, kdy to ještě fungovalo, kdy se věci říkaly z očí do očí. Může hospodu jako místo setkání nahradit opuštěná sokolovna či podivný Eurocamp vybudovaný za evropské peníze za obcí? "Sejdeme se v Eurocampu" je filmem o možnostech a paradoxní realitě české vesnice v Evropské unii.
Nový barevný dokumentární film režiséra Čeňka Duby nás, zavádí na IV. Světový festival mládeže a studentstva, uspořádaný v hlavním městě Rumunské lidové republiky Bukurešti, v srpnu roku 1953. Pestrá jsou vystoupení tanečních, hudebních a pěveckých souborů mládeže i sólové výstupy mladých umělců z celého světa. Vážná jsou slova mladých lidí, pronášená na zasedáních, vážná svou rozhodností pro mír na celém světě a pro sjednocení všech lidí proti válce. Jako v kaleidoskopu sledujeme tu krásu mládí, radost mladých lidí, hochů i dívek, kteří sem přišli z celého světa, aby zde uzavřeli trvalá přátelství bez rozdílu rasy a náboženství a v jednom znamení ve znamení míru na celém světě.
