Nerytířská klání českého rytíře Ryndy ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského. Čechy, podzim roku 1647. Země je zničená třicetiletou válkou, zdeptaná habsburskou mocí a násilím katolické církve, která se všemi silami snaží vymýtit poslední zbytky protestanství. Všude vládne chudoba, často i hlad. Dokonalým obrazem těchto poměrů je malá tvrz českého šlechtice, na níž se odehrává tento příběh. Rytíř Václav Rynda z Loučky chce v těžké době přežít a mít klid. Dlouho odolává svodům protestantského emigranta Jindřicha Donovalského, nyní ve službách francouzského krále, který jej chce vyprovokovat ke vzpouře proti Habsburkům. Když je uzavřen westfálský mír, pro Donovalského a jeho společníky válka skončila. Rytíř Rynda však s hrstkou věrných vyráží do sebevražedného boje za čest a slávu... Premiéry na naší televizní obrazovce se tento film dočkal až v roce 1991.
Tento historický snímek Hynka Bočana se dotýká váhavosti českého národa, ochotného shýbat hřbet před cizí nadvládou - zasazení na sklonek třicetileté války dovolilo zobrazit bídu, která postihuje i zchudlé šlechtické prostředí. Rudolf Hrušínský tu zpodobňuje nerozhodného rytíře, dlouho a zbytečně přemlouvaného, aby se připojil k protihabsburskému boji. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícího se do bláta a obhroublosti. Vznikl tak jeden z nejlepších historických filmů aktualizačního zaměření, právem řazen se po bok takových výpovědí jako Kladivo na čarodějnice.
Příběh z pera bývalého mukla Jiřího Stránského a dnešního předsedy PEN-klubu je situován do 50. let a uranového lágru politických věznů na Příbramsku, kam po pádu stalinského kultu přichází na konci roku 1958 coby vězeň bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý. Téma soužití bývalého hlavního "bachaře" a politických vězňů v bolševickém koncentráku posloužilo tvůrcům k nadčasové úvaze o možnosti (či nemožnosti) odpuštění a smyslu spravedlnosti. Snímek bohužel nesplnil očekávání - především pro svou syžetovou řídkost a nedostatečné vyklenutí dramatického oblouku včetně přirozené gradace příběhu. Příjemné jsou naopak kamera a herecké obsazení, tvořené doslova plejádou špičkových českých herců. Představitel jedné z hlavních rolí - Jiří Schmitzer byl roku 1997 oceněn Českým lvem.
Student Jiří Voldán je po vyhlášení mobilizace v roce 1914 odveden k rakousko-uherské armádě a bojuje proti Rusku. S českými a slovenskými vlastenci se rozhodne přejít na ruskou stranu. Je raněn a v kyjevském lazaretu se seznámí se slovenskou ošetřovatelkou Maryšou, která prchla před maďarskými úřady. Jiří se zotaví a vstoupí do československých legií. Dostane se i do Itálie a Francie. Během války je dvakrát zatčen rakouskými hlídkami a odsouzen za velezradu k smrti. Jeho přátelé ho však osvobodí. Po vyhlášení samostatnosti Československa se Jiří i s Maryšou vrátí do Prahy. Jejich společné štěstí však netrvá dlouho. Přichází zpráva o obsazení Slovenska Maďary a opět je nutno bojovat. Maryša je v bitvě raněna a umírá v náručí nešťastného Jiřího.
Tragikomické dění v idylickém městečku Rukapáně odkrývá jak předsudky místních obyvatel, tak jejich solidaritu. Kronika městečka Rukapáně zachycuje úsměvné i tragické osudy jeho obyvatel na konci devatenáctého století. Pytlák Matěj zachrání radu Zimmerheiera v zasypaném dole, starosta Buzek je varován andělem, aby nechal pití, a další události tvoří mozaiku maloměsta. MImopražská premiéra se uskutečnila již 4. 9. 1942 v Ronově nad Doubravou, kde se natáčely exteriéry.
Student Jarka Pšenička dělá v této české komedii starosti pedagogům i rodičům. V sextě studuje už druhým rokem a opět ho čeká další reparát. Jeho sestra Věra je pravý bratrův opak: je vzorná studentka. Ale ani jí se trable nevyhnou beznadějně se zamiluje do Jarkova domácího učitele, kandidáta profesury Stáni Maříka... Nábytek dodaly Spojené UP závody.
Padesátiletý vedoucí pracovník v zahraničním obchodu se seznámí na brněnském veletrhu s dvacetiletou studentkou. Vztah vyvolává konfrontační vzpomínky na vlastní mládí a ideály... Oblíbený motiv režiséra Jaroslava Balíka je i tentokrát obalen ideologicky správným viděním.
Plejádu hrdinek přebývajících v provizoriu někdejších Ženských domovů spojuje jeden rys - většinou se cítí osaměle. Některé si na tento stav zvykly a rezignovaly, jiné stále věří ve šťastnější budoucnost... Režisér Jaroslav Balík, opírající se o scénář Jana Otčenáška, načrtává různorodé osobnosti odlišující se věkem i povahami, avšak výsledek příliš strhující není. Film je zbytečně zatížen upovídaností a ani vypravěčská nápaditost nepatří k silným stránkám.
V éře nastupujícího nacismu v Německu se u divého muže, vystavovaného v cirkusu pro pobavení publika, zjistí jeho původ - a ukáže se, že se jedná o dědice velkého majetku. Nový vlastník se jednak musí učit společenskému chování, jednak vzdorovat úkladům těch, kteří se jeho jmění sami rádi zmocnili... "Tarzanova smrt" byla distribuován společně s filmem "Blbec z Xeenemünde".
Dávno před tím, než na veřejnost pronikly zvěsti o klonování, vymyslel Jaroslav Balík něco podobného právě v tomo filmu natočeném v roce 1972. Dlouho trvá, že vyjde najevo, že zlá a bezcitná dvojnice, k nerozeznání podobná půvabné dívce, je umělá bytost. Nakonec však spravedlnost a láska přece jen zvítězí... Poplatnost normalizační době se projevuje v tom, že za všechny špatnosti mohou bestiální imperialisté, sledující jedině zisk. Titulní dvojroli si zahrála spíše jen pózující Jana Brejchová, atraktivní téma podlehlo ideologickému zatížení.
Skončila první světová válka, svět se potýká s hmotnou i duchovní krizí a někdejší elity se ocitají v nouzi. Přesně to postihlo bývalého důstojníka, jenž se v poválečné Vídni setkává se svým někdejším sluhou, jenž se nyní prosadil díky šmelinářským schopnostem. Sociálně akcentovaný snímek, který ilustrativně popisuje ztrátu svědomí i zábran honbě za pochybnou prosperitou, sice vznikal v koprodukci s Rakouskem, avšak nijak se vymyká z linie obvyklých vyprávěnek o prohnilosti kapitalismu.
