Filmy online ke shlédnutí zdarma

Když uvedlo v listopadu 2001 Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel po mnoho let. Sehnat lístky na představení předpokládalo hodně obětavosti a výdrže. Příběhy obyčejného šílenství se ovšem rozletěly do světa. Dodnes už byly hrány ve dvanácti zemích, včetně České republiky a USA. Naprostým šlágrem jsou v Polsku, kde byly uvedeny už v jedenácti divadlech. Příběhy Obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Jsou Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezonách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom.

Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!” Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery... Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne.

Dokument Davida Čálka zachycuje čtveřici lidí rozdílného věku, zaměření i povolání, kteří objevili rozkoš v bolesti a svou neobvyklou vášeň nepotlačují ani neskrývají. Tvoří uzavřené společenství, které samo sebe označuje zkratkou BDSM, a jehož členové se zabývají nejrůznějšími způsoby bolesti od tetování a piercingu, přes branding, bondage, sado maso a elektrostimulaci, až po další formy „osvobozeného pohledu na rozkoš a její možnosti“. Bolesti se oddávají dobrovolně, často za ni platí, posouvá jejich vnímání za hranice běžného života. Komunita BDSM, kam naši hrdinové patří, funguje v Čechách již řadu let a její kořeny můžeme hledat v dobách temného komunismu. Dodnes však zůstává utajeným společenstvím spiklenců slasti, kteří se na veřejnosti poznají podle znamení, která znají jen oni. „Ve filmu jsem se pokusil přistoupit k těmto lidem nebulvárním způsobem, i když, jak napovídá název cyklu „Bez cenzury“, způsobem otevřeným tak, jak byli protagonisté otevření ke mně. Ze začátku mi běhal mráz po zádech, ale postupně jsem i pro jejich fascinaci našel pochopení,“ podotýká režisér David Čálek.

Příběh z prostředí praktického školství bez povrchností, klišé a přetvářek. Film je založen na reálném základě a ukazuje, jak to dopadne, když selže systém. Děj se odehrává v drsném prostředí základní školy. Skupina zdejších žáků - mladých násilníků je obviněna ze znásilnění a vraždy mladé praktikantky. Přesto nebyli zatím odsouzeni a stále navštěvují školu. Do ní nastupuje mladý učitel, jenž si svým neortodoxním přístupem získává sympatie ostatních kantorů i žáků. Za jakým účelem však do školy opravdu přišel, zjistíme až v závěru celého příběhu.

Po návratu z neúspěšné mise k Venuši se astronaut Artur Kolek stáhl do ústraní. Zklamaný, že neobjevil důkaz mimozemské existence, žije stereotypně v chatě u jezera. Až do chvíle, kdy na jeho rukou začne něco růst…

Každý se někdy splete. Je jedno, jestli jste slušný člověk, nebo mafián, chyby dělá každý. Zjistí to i Alan, kterého si mafiánský šéf splete s Stevem, který mu dluží peníze.

Amatérský krátkometrážní horor z dílny Taranis film. Snímek vypráví příběh jednoho hradu, jednoho upíra a dvou lidí, kteří se ztratili. Ale ne tak docela.

Snímek je jedním z prvních počinů amatérského studia Taranis Film. Snaží se komediální formou zachytit život dvou lidí a jejich vzájemné porozumění. Ukáže nám, jak málo stačí k tomu, aby měl někdo navrch.

Česká televize je největším koproducentem českých filmů. Od roku 1992 se podílela na přípravě více než 200 snímků. Nový projekt s názvem 20 filmových sezón v České televizi nabízí divákům i filmovým fandům historicky první ucelené ohlédnutí za dějinami českého hraného celovečerního filmu po sametové revoluci. Jádrem celého projektu je cyklus dvaceti dokumentů s názvem Rozmarná léta českého filmu, které pro Českou televizi připravuje v produkci Vachler Art Company režisér Petr Vachler. Jednotlivé díly se snaží formou jakési filmové kroniky zmapovat rok od roku nejzásadnější události, okamžiky, historické milníky a tvůrčí počiny v našem domácím filmovém světě posledního dvacetiletí. Součástí dokumentů bude nejen historický exkurz do doby zdánlivě nedávno minulé, ale také ukázky z filmů a především originální výpovědi, názory, lidské postoje a vzpomínky více než dvou stovek osobností s tímto oborem úzce spjatých. Ke slovu se tak dostanou nejen herecké hvězdy jako např. Anna Geislerová, Tatiana Vilhelmová, Pavel Liška, Klára Issová, Jiří Bartoška, Martin Dejdar, Jiří Macháček, Jan Budař, Vlasta Chramostová, Daniela Kolářová, Iva Janžurová, Lenka Vlasáková, Zuzana Stivínová či Tomáš Hanák, ale také režiséři Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Vít Olmer, Zdeněk Troška, Hynek Bočan, Karel Smyczek, Vladimír Michálek, Irena Pavlásková, Juraj Jakubisko, Milan Šteindler, Jaroslav Brabec, Alice Nellis a řada dalších, kameramani, producenti a filmoví recenzenti. V rámci dokumentů diváci shlédnou také unikátní rozhovory s hercem Vladimírem Dlouhým a producentem Pavlem Melounkem, kteří zemřeli v průběhu natáčení.

Nejhumornější Československé filmové kroniky jsou kolekcí nevšední dokumentární tvorby 40. a 50. let dvacátého století. Celek se z dnešního pohledu jeví jako zábavná vzpomínka na uplynulou éru. Výběr ukazuje absurdní realitu někdejšího Československa. Někdo zakusí obveselení, jiný otřesné odhalení, nikdo však nezůstane lhostejným. Uvidíte dokumenty zachycující úspěchy hospodářského plánování, zlepšovací návrhy v zemědělství dle vzoru sovětského kolchoznictví, povolání, kde je možno získat titul „nejlepšího traktoristy“, či stát se členem „nejlepší brigády práce“. Setkáme se také s úderníky, z jejichž pracovních výkonů se nám může zatočit hlava. Ovšem tato poválečná doba neznamená jen a jen práci, ale i radovánky, jakými kupříkladu jsou kurzy s výukou ruského jazyka, jenž umožní osvojit si bohatou sovětskou literaturu v originále, nebo manifestace vlastního smýšlení a přesvědčení, zejména toho spojeného se světovým mírem – manifestují matky, mládež na sjezdech, mírové dvojice sbírají podpisy pod petice a mládežnické organizace oficiálně postulují... Avšak přece jen v té dokonale obráběné realitě se ukrývají hrozby: vesničtí kulaci – sabotéři, nepoctiví prodavači, bandy okrádající stát a pracující lid. A za hranicemi číhají imperialisti připravení zamořit pole mandelinkou bramborovou a zničit výdobytky socialistického hospodaření.