Stručně o nových pohádkách: V pohádce Jak na Šumavě obři vyhynuli se štáb filmového týdeníku vypraví do šumavských hvozdů odhalit pravdu o tom, zda tam opravdu žijí nebo nežijí obři, hrající pradávnou hru „na většího“. V pohádce O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl syny, zavolá si ale pouze dva, neboť syna Honzu nikdo nebere vážně. Vysoko v horách si zapomněl klobouček se sojčím pérkem a teď se mu po něm ve stáří zastesklo. Cesty do hor jsou však složité a je otázkou, zda dojede Rychlomilův Bugasseratti nebo Bull-Bagr Speciál královského syna Siloslava. Nebo že by přeci jen moped třetího Honzy? A může se královský syn stát absolutním mistrem světa všech závodů a všech kategorií? Nejdelší pohádka Rozum a Štěsti řeší kardinální otázku, zda se dá žít bez Rozumu nebo bez Štěstí. Když pak spolu pan Rozum a pánisko Štěstí uzavřou sázku, rozhodnutí o jejich nepostradatelnosti má potvrdit hloupý pasák prasat Ludvík. V novém Fimfáru jsou vedle tradičních fimfárovských tvůrců (tandem Vlasty Pospíšilové a Petra Poše) úplně mladí, začínající tvůrci, pro které je to příležitost prokázat svůj talent a ukázat poprvé svoje nadání divákům ve všech českých kinech i v zahraničí. Nejkratší pohádku natočilo mladé dámské duo Kristina Dufková a Denisa Grimmová Abrhámová. V nejdelší pohádce se pak režisér David Súkup spojil se španělskou výtvarnicí Patricií Ortiz Martinéz. Je to první Fimfárum, ve kterém jsou ženy v přesile. Vedle Jana Wericha tentokrát tvůrci vyzvali ke spolupráci např. Otu Jiráka, Jiřího Macháčka, Miroslava Krobota, Romana Říčaře nebo Miroslava Vladyku.
V roce 1976 přichází do Divadla Na zábradlí filozof české nové vlny, režisér Evald Schorm. Zůstal tady dvanáct let, do své smrti. Vychoval generaci herců, vědomých si vlastní osobnosti.
Ve hře Bratři Karamazovi se na jevišti předvedl v plné síle tehdejší kompaktní herecký soubor, mimo jiné Jana Preissová (Grušenka), Libuše Geprtová (Káťa), Jiří Bartoška (Ivan Karamazov), Karel Heřmánek (Míťa Karamazov), Pavel Zedníček (Aljoša Karamazov), Ladislav Mrkvička (Smerďakov).
Schorm tvořil od zákazu k zákazu (Hamlet, Macbeth, Bratři Karamazovi, Maratón) a před Zábradlím stály fronty na lístky ve dvojstupech až k nábřeží Vltavy: když začínalo předplatné, lidé spali venku od půlnoci až do rána do deseti, kdy se otevírala pokladna, ve spacácích, k divadlu si nosili rybářské židličky. Vstupenka na Zábradlí byla cennější než tuzexové bony...
"Práce osvobozuje" je napsáno nad branou tábora Vojna, kde v padesátých letech minulého století strádalo mnoho politických vězňů. Architekturou hornického města i stíny minulosti prochází David Vávra v jednom z nejtemnějších dílů premiérové série.
Pro okurky, ale též za kvalitní architekturou se David Vávra tentokrát vydá na jižní Moravu.
Do města husitů se architekt David Vávra pokusí proniknout na jednom z proslulých Žižkových vozů.
Silně věřící Oto (Martin Frajt) přijde následkem přepadení o možnost pohybu, je upoután na vozík a jediným způsobem komunikace s okolím jsou jeho oči. Když se navíc stane nemohoucím svědkem znásilnění a vraždy své ženy a dcery, prosí v duchu Boha o odplatu. Ten se však neozývá. Oto se tedy obrátí na druhou stranu. Za pomocí zástupce strany temna vykoná nelítostnou krvavou pomstu a zároveň poznává nejtemnější stránky lidské duše…
Jedné dívce se zdá sen o zabijákovi se zahradními nůžkami. Jelikož věří tomu, že se snu zbaví tak že ho někomu předá, její přítel se nabídne jako další hostitel. Jenže zranění ze snu se přenesou do reality.
Distribuční film České televize, který vznikl na motivy románu Josefa Kopty. Scénář k filmu Hlídač č. 47 je poslední scenáristická práce známého televizního autora Eduarda Vernera, který zemřel v roce 2003. Eduard Verner ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, který, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Josef Douša je železniční hlídač, který jednoho dne zachrání mladého muže před skokem pod vlak. Zachráněný muž se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. K tomu všemu ztrácí hlídač Douša načas sluch. Ačkoliv se mu sluch za určitý čas vrátí, předstírá Douša i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády... Velký lidský příběh oslovil i zkušeného a talentovaného režiséra Filipa Renče, kterému se scénář Eduarda Vernera dostal do rukou před několika lety. Režijní scénář Filipa Renče a Zdeňka Zelenky podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. [44. MFFKV 2009]
Princezna Aneta se nechce vdávat - a už vůbec ne za nešikovného prince Jeronýma ze sousední země, kterému byla jako dítě zaslíbena výměnou za vojenskou ochranu království před výbojnými nájezdy. Král Leopold by rád dceru uchránil před nechtěným sňatkem, ale nemůže porušit královský slib. Zrušení svatby by znamenalo válku s mocným vojevůdcem, králem Bedřichem. A tak Leopold vymyslí velkolepou lest: pošle sousedovi zprávu, že se o princeznu uchází sám Lucifer. Netuší ovšem, jakou lavinu nepředvídatelných okolností spustí, že vyvolá nejen hněv pekla, ale hlavně Muribany, žárlivé nevěsty samotného Lucifera...
Orion, James Cole a Hugo Toxxx na pódiu, ale především mimo něj. Tři přední čeští rappeři, deset skladeb, deset živých – někdy i živelných – filmových situací. A v nich výřečná profesorka lingvistiky, oprsklé děti z romského ghetta v Karviné, přísná matriční úřednice, žáci základní školy na pražském Jižním městě, sám zachránce českého jazyka Josef Jungmann či „všehoschopná“ Hana Hegerová. Hip hop opouští úzké subkulturní ghetto a vydává se do světa. Orion vysvětluje lingvistce, co je to „charáč“, trojice DJů jamuje s komorním triem, James Cole se před matrikářkou vyznává z lásky k filmu Dvanáct opic a Hugo Toxxx sděluje posluchačům rádia Express, že Češi jsou vlastně v jádru metalisti. Obyvatelé České RAPubliky a republiky se ocitají pohromadě a po-koušejí se o společný „freestyle“. A protože „Hana Hegerová miluje hyphy“, vše spěje ke společné hymně.
