Kapitán Solomon Kane (James Purefoy) je mimořádně výkonný zabiják 16. století. Vyzbrojen pistolemi, mačetami a rapíry on i jeho muži hájí čest anglického království a ukájí krvelačnou žízeň v bojích na všech kontinentech. Setkáváme se s ním ve chvíli, kdy si klestí krvavou cestu hordami protivníků v exotickém městě v severní Africe. Když se ale se svými kumpány rozhodne dobýt tajemný hrad, nabere jejich cesta nečekaný obrat. Jeho muži jsou jeden po druhém zlikvidováni démonickými příšerami, až zůstane sám Kane. Stojí tváří v tvář nohsledovi samotného Ďábla (Ian Whyte), který se vynořil z hlubin pekla, aby odčinil svoji beznadějně zkorumpovanou duši. Kaneovi se sice povede z jeho spárů uniknout, je mu ale více než jasné, že se zachrání pouze tehdy, když se zřekne násilí a zbytek života zasvětí klidu a míru. Brzy je ale vystaven těžké zkoušce. Poté, co se mu nepodaří zabránit brutálnímu pobití puritánské rodiny Crowthornových, se kterými se spřátelil, přísahá, že najde a osvobodí jejich uvězněnou dceru Meredith. I kdyby to znamenalo, že zaprodá duši a použije své vražedné schopnosti pro vyšší princip. Odhodlání zachránit Meredith a ochránit Anglii před zlými silami ho postaví tváří v tvář rodinnému tajemství, kterému se celý život snažil uniknout.
Venkovské hospodě s názvem Country club šéfuje arogantní a cynický hospodský Josef, jenž se nezdráhá vydělat na úkor kvality jídla a pití, za které mu platí jeho stálí zákazníci. Jeho politika ovšem není příliš sympatická Zuzaně, Josefově družce, která vypomáhá v kuchyni. Je to citlivá a dobrosrdečná žena. O to hůř snáší, když jakékoliv její domluvy Josef abstrahuje. Ovšem všechno má svůj konec a Josef jen díky své aroganci není schopný ani pomyslet na to, jak blízko jeho konec může být.
Letní komedie, která nás zavede na moravské vinice, je příběhem dvou kamarádů Honzy a Jirky. Honza (Kryštof Hádek) je typický městský floutek. Jeho kámoš Jirka (Lukáš Langmajer) je podvodníček, který moc rozumu nepobral, ale má jednu skvělou vlastnost. Umí geniálně oblbnout ženský. Právě toho oba využívají při svých podvodech. Kšeftují s byty, auty a vůbec se vším, co se právě namane. Jednoho dne se Honza dozví, že jeho moravský děda, kterého dlouho neviděl, je vážně nemocný. Tato zpráva vytrhne Honzu ze zajetých kolejí a rozhodne se splnit dědovi jeho životní sen. Zajistí mu dovolenou snů a aniž to tuší, splní si tím i svůj sen. Najde to, co dlouho hledal a po čem toužil.Režiséra a scenáristu Tomáše Bařinu, jehož reklama „Bóbika“ rychle zlidověla napadl námět filmu poté, co se loni vydal poprvé do vinného sklípku. Hlavní roli napsal přímo na tělo pro Kryštofa Hádka. „Nevím, kdo jiný v Česku by to zahrál. Kryštof má v sobě obě potřebné polohy, energii i drzost, ale současně i zranitelnost“ říká Bařina.
Devět let po Pelíšcích se filmový štáb v čele s Janem Hřebejkem vrací do Košíř na místo činu. Jen o pár bloků dál, kde vznikly památné scény jako „maršál Malinovskij“ nebo knedlíko-noková hádka, se od 14. srpna natáčí komedie U mě dobrý. Jan Hřebejk spolu se scenáristou Petrem Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem slibuje, že film s hvězdným obsazením bude návratem k divácky nejvděčnějšímu žánru – komedii právě ve stylu Pelíšků. Nahrávají tomu kromě podobných lokací dvě věci. Do hlavní role obsadili Bolka Polívku – a vedle něj další osvědčené hvězdy, Jiřího Schmitzera, Petra Formana a nově Miroslava Vladyku, Josefa Somra nebo Lenku Vlasákovou. Hlavně ale: opět se inspirovali historkami svého oblíbence Petra Šabacha.Mariášová komedie U mě dobrý bude připomínat nejen Pelíšky a Pupendo. „Jelikož je to Šabach, film bude blízký našim předchozím komediím. Zároveň si však myslím, že by mohl pamětníkům připomenout Rozmarné léto nebo Slavnosti sněženek,“ míní Jan Hřebejk. Pohoda rozmarného léta u řeky by měla na diváky dýchat díky tomu, že většina děje se odehrává u Vltavy na Libeňském ostrově, kam se štáb přesune za týden. „Stvořili jsme svět, jaký je nám blízký: zahrádkářskou kolonii kdesi u vody s jejími obyvateli. Dějově bude film zapadat do začátku 90. let,“ popisuje námět filmu Jan Hřebejk.Bolek Polívka ztvární roli vysloužilého varietního kouzelníka Mrklase, Jiří Schmitzer Tondu, který točí v provizorní hospůdce pivo, Miroslav Vladyka koktavého smolaře Káju. „Ženských postav je tentokrát míň, ale objeví se tam dvě herečky, jimž se velmi obdivuji. S Lenkou Vlasákovou jsem spolupracoval v pražském divadle Na Jezerce a Simonu Babčákovou jsem chtěl už dlouhá léta obsadit – teď bude hrát Kájovu partnerku. Její roli ještě vylepšíme, protože tak dobrá herečka potřebuje mít prostor.“ V úloze Tondova syna Jáchyma se ocitne Mário Kubaš. Jan Hřebejk obsadil také celou řadu přátel ze smíchovského přístavu a své oblíbené herce malých rolí, jako je Andrej Toader.Zatím si můžeme jen představovat, jak ospalou letní náladu filmové osady u řeky rozvíří nečekaný proud událostí. V chlapech se probudí klukovská duše žíznící po dobrodružství. A po spravedlnosti. Jelikož si při své bláznivé akci užijí náramnou legraci, napovídá, že by se i divák mohl báječně bavit a s napětím čekat, jak to všechno dopadne.Stejně jako ve všech Hřebejkových filmech bude nezanedbatelnou roli hrát i hudba – ta by měla být zčásti dobová. Režisérovi se povedl jeden zajímavý úlovek: „Na tržišti ve Vysočanech jsem narazil na Rusy, kteří prodávají ruské filmy na DVD a ruskou hudbu. Z jejich auta se linula písnička z přelomu 80. a 90. let – jejich osobní výběr diskotékové hudby mě okamžitě zaujal. Už tedy mám jednu ruskou písničku, kterou tam určitě použijeme.“ A přiznává, že se svým týmem vždycky používali obdobné hudební „ptákoviny“. Když například Jiří Kodet v Pelíšcích představoval projekt pomníku, scénu podbarvovala islandská lidovka. „Fungovalo to, tak věřím, že i ruská píseň potěší!“ říká Hřebejk s úsměvem.Podle knížek Petra Šabacha napsali Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským už tři filmy. Původně uvažovali dokonce i o komediálním seriálu - tak se jim Šabachovy povídky líbily. Seznámili se se spisovatelem v roce 1988, kdy vyšla knížka Jak potopit Austrálii. Fascinovala je nejen povídkou Šakalí léta, která se stala základem jejich filmového debutu. „V těch povídkách byly všechny ctnosti pozdějších Šabachových věcí - humor, poezie. Od Šakalích let přes Pelíšky k Pupendu jsme se poetice Petra Šabacha vlastně přibližovali. Teď jsme vybrali jednu z povídek a obohatili jsme ji o motivy z dalších tří. Věřím, že v tomto filmu se nám Petrův humor a poetický laskavý pohled podaří ještě posunout dál,“ uzavírá Jan Hřebejk. Návrat ke komediálnímu žánru diváci brzy pocítí i u nového hřebejkojarchovského filmu Medvídek, který vstoupí do kin 6. září.
V hájence na samotě žijí na hromádce už čtyři generace rodiny Hanákových. Babička překypuje životním elánem a její vášní je psaní detektivek. Její dcera, paní Hanáková, rázná žena s velkým srdcem, miluje zpěv, ale protože nemá talent, celý život dělala kuchařku. Pan Hanák je výpravčí, jeho celoživotními láskami jsou zvířata všech druhů a velikostí, která pěstuje v domě i okolí. Starší dcera Pavla má s mužem Petrem, příležitostným kutilem, který většinou spí nebo jí, dva hyperaktivní syny, jimž nikdo neřekne jinak než Raubíři. Neformálním členem rodiny je pak pan Poštolka, který v domě za městečkem tráví podezřele mnoho času! Jedno úplně běžné rodinné odpoledne oznámí mladší dcera Káča rodině, že čeká dítě. Zdeněk, se chce zachovat jako čestný muž a s Kateřinou se oženit. Jeho matka však pro toto řešení nemá pochopení, a tak se Zdeněk stává dalším obyvatelem rodinného domu Hanákových. Ti si hodlají nového člena pečlivě prověřit. Zdeňka čeká řada nástrah a zkoušek. Projde šťastně až k svatbě a nebo bude soužití s takovou normální rodinkou nad jeho síly? Brzy však do láskyplného, byť potrhlého prostředí zasáhnou další události. Pan Hanák se projeví nejen jako milovník zvířat a Zdeňkova maminka se rozhodne, že překová odpor a seznámí se s novými příbuznými!Celovečerní film Taková normální rodinka vznikl na motivy jednoho z nejoblíbenějších českých televizních seriálů a knihy Fan Vavřincové. Naváže na to nejlepší z televizního zpracování a zároveň obohatí děj o nové situace a zvraty. Vznikla komedie schopná oslovit diváky napříč generacemi – ty, kteří legendární televizní „Rodinku“ milovali, tak ty, kteří ji nikdy neviděli. Taková normální rodinka chce navázat na půvab a oblibu tradičních českých veseloher. Je to příběh o směšných lidských slabůstkách, komických i absurdních situacích, které nutně musí potkat soužití několika generací, ale především o sounáležitosti, toleranci a lásce, která drží rodinu pohromadě i v těch nejtěžších situacích.
Eva Holubová, Tomáš Hanák, David Vávra, Milan Šteindler, Martin Dejdar, Jitka Asterová v krátkých filmech Tomáše Vorla. Nikdo je tehdy neznal. A sami netušili, že jednou zazáří na českém filmovém nebi. Toto DVD nás přenese do 80-tých let, kdy tito herci tvárnili své první filmové role.
DVD obsahuje krátké filmy:
- Zákon samurajů
- Rychlé šípy
- Kašpárek
- To můj Láďa
- Dáreček
- Je dobrá, slaďoučká
- Ing
- Chemikál
Jaké by to bylo, být na světě ještě dalších sto nebo dvě stě let...Záznam představení Divadla S. K. Neumanna v Praze (1970). Kdo by někdy nezatoužil alespoň na chvíli po nesmrtelnosti... Drama Karla Čapka Věc Makropulos právě před touto touhou varuje. Emilia Marty zná recept na nesmrtelnost a žije již více než 300 let, nicméně, touha po nesmrtelnosti již dávno vyprchala a ztratila své kouzlo... Hra je uváděna jako komedie o třech dějstvích s přeměnou. Spíše než o komedii, jak ji běžně chápeme, jde o drama s filozofickým podtextem. Záznam představení hry Věc Makropulos z roku 1970 v nastudování souboru Divadla S. K. Neumanna v Libni, s Janou Štěpánkovou v titulní roli a divadelní režii Karla Pokorného, dnes uvádíme ke 110. výročí narození spisovatele, dramatika a dramaturga Karla Čapka.
Sara Foster musí kvůli sérii vražd v nemocnici přetřídit záznamy pacientů a vše dát do kupy. Když záznamy přerovnává, začínají se jedné noci dít divné věci. Nejhorší na tom je, že mají souvislost s nedávnými vraždami.
Automobilová přeprava lokomotivy je náročná, neboť náklad je to objemný. Tříčlenná posádka tahače proto zažije na dlouhé cestě po Čechách mnohé nesnáze... Už dobové ohlasy ovšem zdůrazňovaly, že vznikl film vypravěčský neumělý, pramálo zábavný.
Bezejmenný režisér (představuje jej sám Trajkov) se ocitl na dně: zkrachovala jeho produkční firma. Kromě uměleckých plánů zůstaly jedině dluhy, zhroutilo se soukromé zázemí, nepodařilo se mu navázat trvalejší vztah. Z vyklizené místnosti odchází jen s plyšovým lvem uděleným za nejhorší film roku (Trajkov jej skutečně dostal za Kanárskou spojku) a obálkou peněz, které by měl vrátit ruským věřitelům, neboť s nimi si není radno zahrávat. Přesto neodolá pokušení, zakoupí si amatérskou kameru a v milenčině autě bezcílně křižuje krajinou, setkávaje se jak s mlčenlivým stopařem (ačkoli je oblečen v bělostnou řízu, režisér mu ve svých komentářích přisuzuje odění černé), tak se stopařkou, případně stopařkami navzájem si podobnými, jimž vypráví o svých zkušenostech s dosavadními láskami, aniž by skrýval své sexuální touhy. A vlastně musí ustavičně řešit, zda se rozhodne sdílet cestu se svérázným, nicméně charismatickým mladíkem či navenek nedostupnou dívkou.
