Severská krajina Pobaltí, disputace o tvorbě, vhled do estonské kultury a moderní historie. Erkki-Sven Tüür je nejznámější estonský skladatel po Arvu Pärtovi. Vizuálně silný portrét jednoho z „duchovních minimalistů“, který býval strážcem majáku na Faerských ostrovech, plus hudební hostina: film vysloveně určený pro velké plátno. Tüürovu hudbu prý ovlivnili King Crimson, Emerson, Lake & Palmer, Frank Zappa a Genesis. Skladatel ovšem disponuje širokou škálou prostředků, od gregoriánského zpěvu po křiklavou teatrálnost. Co znamená být skladatelem? Jak se rodí hudební skladba? Snímek sleduje tvůrce při práci v rurálním domovském kraji, provází ho však i na scénu (s věhlasným dirigentem Neemem Järvim) a zachycuje setkání jeho artrockové kapely In Spe.
Americký muzikant a skladatel Raymond Scott udělal v hudbě hned několik velkých objevů. Ve třicátých letech minulého století vynalezl „cartoon soundtracky“: se svou jazzovou kapelou natáčel hudbu psanou přesně na filmový střih slavných honiček Toma a Jerryho. Po válce otevřel v Americe úplně jiný příběh, jímž se definitivně zapsal do dějin moderního umění, médií a technologií: stavěl – s podporou reklamních firem – první hudební programy k počítačům a syntezátory. Nesmírně vlivný autor měl nelehký a bizarní osud. Dokument natočil jeho syn, který se tu zároveň zabývá jejich vzájemným vztahem. Mezi současnými hudebníky, kteří o Scottovi ve filmu vyprávějí, je klasik filmové hudby John Williams a jazzový klarinetista z newyorské progresivní „downtown“ scény Don Byron.
Kapelu Throbbing Gristle označil už koncem sedmdesátých let poslanec britského parlamentu za „torpéda namířená proti civilizaci“. Její šéf Genesis P-Orridge je radikální, nápaditý a myšlenkově nesmlouvavý dodnes. Film americké režisérky zároveň vypráví jeho životní příběh „polysexuálního experimentu“. Genesis a jeho manželka se rozhodli sérií operací navzájem připodobnit svá těla a ocitnout se společně v prostoru mezi pohlavími (proto má dnes Genesis mimo jiné ženská prsa). Manželka však po několikáté operaci zemřela. Režisérčin debut si zjednal ve světě filmu a současného umění velkou pozornost.
Legendární producent a režisér v dubnu oslavil pětaosmdesátiny a loni se dočkal v rámci cen americké Akademie i ocenění za celoživotní dílo. Fascinující kariéru „krále béček“, který od počátku 50. let do současnosti vyrobil téměř čtyři sta filmů a režíroval jich víc než padesát, přibližuje dokumentární debut Alex Stapletonové. Kariéru Rogera Cormana, jenž produkoval a natáčel nízkorozpočtový „brak“, ale svůj osobitý rukopis uplatnil i v sérii poeovských adaptací, přibližují ukázky z jeho filmů i dobové materiály. Dílo mentora generace tzv. nového Hollywoodu s úctou a zaujetím komentují takové osobnosti, jako jsou režiséři Martin Scorsese a Quentin Tarantino nebo herci Jack Nicholson a Peter Fonda. Ve snímku, který zaujal i na festivalu Sundance a na MFF v Cannes, má však co říct i nestárnoucí Roger Corman.
Jan Wiener (1920–2010) utekl za druhé světové války před nacisty přes Jugoslávii a Itálii do Velké Británie, kde bojoval jako pilot R.A.F. V rodné zemi se proto dostal do komunistického lágru. Později znovu emigroval a žil v Lenoxu v Massachusetts. Jeho blízkým přítelem se stal scenárista, spisovatel a novinář Arnošt Lustig (1926–2011), jenž mimo jiné prožil část mládí v koncentračním táboře. Oba jsou protagonisty nové cesty po někdejší Wienerově „trase“. Zestárlý emigrant navštěvuje místa, kde zažil různé dramatické i tragické události, a potkává lidi, kteří mu kdysi pomohli. Vedle samotného Wienera je však vypravěčem jeho příběhu spisovatel Arnošt Lustig, jenž vnímá přítelovu minulost po svém – jako řadu příběhů odyseovského ražení. Ne vždy se protagonisté shodují v tom, co se odehrávalo a jaký to mělo smysl. Proti účastníkovi dávných událostí stojí člověk protichůdné povahy, vypravěč a zaujatý interpret, jenž je o své pravdě přesvědčen tak mocně, že to někdy ohrožuje i jejich přátelství.
Dvojice mladých ruských filmařů, Pavel Kostomarov a Alexander Rastorgujev, se pustila do netradičního experimentálního projektu. V desátém největším městě Ruska, v Rostově na Donu, uspořádali rozsáhlý konkurz na protagonisty a zároveň spoluautory dokumentárního filmu. Na základě více než půl roku trvajícího castingu vybrali režiséři padesát lidí, kteří zaznamenávali na kameru své životy. Příběhy tří z nich, jejichž osudy se vzájemně proplétají, nakonec posloužily za základ tohoto svérázného dokumentu, který je neotřelou a místy značně syrovou zprávou o životě současné ruské mladé generace a zejména o jejích milostných vztazích. Mladí hrdinové často tápou a snaží se najít své místo v životě; divák s nimi prožívá jak běžné každodenní situace, tak zlomové životní momenty. Před kamerou si počínají přirozeně a velmi otevřeně, což ještě zesiluje autenticitu výsledného tvaru.
FilmBULVÁR vychází z výpovědi Joyce McKinneyové, někdejší královny krásy s IQ 168, jež v roce 1977 unesla objekt své obsedantní lásky, mormonského misionáře. Byla zatčena a bulvární tisk ji vzápětí prezentoval jako perverzní nymfomanku. Dokument pečlivě zkoumá hysterický svět tabloidů, které zásadním způsobem vstupují do života svých obětí.
Patří mezi nejkrutější válečníky, kteří kdy kráčeli po zemi. A jsou to ženy. Podle Řeků mohl Amazonku porazit jen ten nejlepší a nejodvážnější z nich. Amazonky jsou vyobrazovány všemi různými způsoby od krvelačných zabijáků až po nymfomanky. Skutečnost je však daleko prostší. Amazonky jsou ženy, které bojují proti útlaku za použití násilí. Donedávna mnoho vědců věřilo, že jsou jen mýtus. Ale tým archeologů objevil v Kazachstánu důkazy, potvrzující, že válečnice skutečně existovaly.
Téměř osmdesátiletá Britt Georgssonová zasvětila celý svůj život kravám. Stará se o ně od čtyř let a i přes zdravotní komplikace se nehodlá náročné práce se svými dvanácti miláčky na chátrající rodinné farmě vzdát. O kravách se jí často zdá a kydat hnůj chodí i se zablokovanými zády a zcela shrbená. Její o rok mladší sestra Ingrid, žijící v nedaleké vesnici, má ke kravám vztah úplně opačný, přesto pomoc s bučícím rodinným dědictvím většinou neodmítne. Uznávaný švédský fotograf a dokumentarista Peter Gerdehag sleduje ve svém časosběrném snímku obě sestry nejen při častých neshodách, ale také ve chvílích vzájemného souznění, kdy nad drobnými nesváry vítězí síla sourozeneckého pouta. Dojemný portrét dvojice sveřepých švédských babiček s nezlomnou vůlí umocňuje jemná zvuková kulisa, a především výtečné obrazové zpracování.
Prvomájová blokáda neonacistického průvodu očima studentů FAMU
Dokumentární projekt FILM JAKO BRNO je unikátní akce 6 začínajících dokumentaristů - studentů FAMU a jejich učitele Víta Klusáka (Český sen, Český mír, Vše pro dobro světa a Nošovic). V jediném dni - 1. máje 2011 - se těchto sedm filmařů spolu s malými štáby vydalo zmapovat situaci ve městě Brně. Výsledkem jejich snažení je film o sedmi kapitolách, které hravě i s názorem portrétují všechny myslitelné strany barikád toho divokého dne: neonacisty, policisty, politiky, novináře, Romy, blokádníky a jako nezúčastněné: návštěvníky a zvířectvo brněnské ZOO.
