Filmy online ke shlédnutí zdarma

Dokument o tom, ako známy americký komici môžu prerozprávať nechutný vtip o Aristokratoch.

Autorská bilance čtyřicetileté kariéry režiséra a kameramana, dokumentaristy Jana Špáty.

V pořadí druhé video album americké písničkářky a pianistky Norah Jones, které vzniklo během koncertního turné s The Handsome Band k podpoře desky Feels like Home. Materiál byl natočen 8. a 9. srpna 2004 v historickém Ryman Auditoriu v Nashville. Sestava The Handsome Band: Lee Alexander - baskytara/kontrabas, Andrew Borger - bicí, Adam Levy - kytara, Robbie McIntosh - kytara, Daru Oda - vokály. Během koncertu vystupuje také několik speciálních hostů. Seznam skladeb: 1. What Am I To You? 2. Sunrise 3. Those Sweet Words 4. In The Morning 5. Carnival Town 6. That‘s The Way That The World Goes ‘Round 7. Humble Me 8. Don't Miss You At All 9. The Long Way Home 10. Don't Know Why 11. Creepin‘ In 12. The Prettiest Thing 13. Moon Song 14. Above Ground 15. Loretta

Alan Lomax bol zberateľ piesní, ktorý považoval celý svet za svoj lovecký revír. V štyridsiatych rokoch minulého storočia so sebou ťahal veľmi ťažké nahrávacie zariadenie po ďalekom juhu Spojených štátov, kde zaznamenával trestanecké piesne. V rokoch šesťdesiatych cestoval vo svojej dodávke naprieč vidiekom Európy, pátrajúc po pracovných piesňach, baladách, uspávankách a ľudových pesničkách. Lomax bol vždy na stope hudbe obyčajných ľudí, ktorí chceli svoje piesne predviesť so srdcom a dušou pred jeho mikrofónom. Piesne, ktoré si pri práci spievalo už mnoho generácií. Vo svojich rozhlasových reláciách varoval ľudí, že tieto staré spevácke tradície sú odsúdené na zánik. Po návšteve u Lomaxa v roku 2001, krátko pred jeho smrťou, vyrazil režisér Rogier Kappers na cesty. Na základe hudby, rozhlasových programov a cestovných denníkov sa vybral na rozličné miesta, ktoré kedysi navštívil Lomax. Snažil sa nájsť ľudí, ktorých spev tento lovec piesní kedysi nahral. Vďaka tomu sa mal možnosť stretnúť s Petom Seegorom a apalačským hráčom na dulcimer. Na vzdialenom škótskom ostrove našiel ženu, ktorá poznala naspamäť takmer sto piesní. V malej španielskej dedinke, pri počúvaní starých nahrávok, vybrali dedinčania gajdy a začali spievať znova akoby pred nimi opäť stál Lomax so svojim mikrofónom.Hudobný priemysel sa od čias, keď Lomax (a jeho otec) po prvýkrát zapli svoje nahrávacie zariadenie, podstatne zmenil. No ako nám dokazuje tento dokument, tradičná hudba a tanec stále zostávajú plné života a radosti.

Při draftu NBA si basketbalový tým Houston Rockets vybere nejslavnějšího čínského hráče Yao Minga. Od jeho angažmá si slibuje, že se s ním dostane až do play-off. Yao se má v týmu stát stejnou hvězdou jako je Shaquille O´Neal v týmu Lakers. Události Yaova prvního roku v NBA komentuje jeho tlumočník Colin Pine, který ho provází nástrahami sportovního i soukromého života v USA...

Dokument zachycuje v 84 minutách životy pomatených. Černobílý film, autentický od přijímacího pohovoru až po poslední pomazání.

Celovečerní debut thajského umělce Apichatponga Weerasethakula se stal, společně s totálně odlišným barvotiskovým retrowesternem Wisita Sasanatienga Fah talai jone (Slzy Černého tygra, 2000), jedním z prvních thajských filmů uvedených na některém z velkých evropských festivalů (zde konkrétně MFF Rotterdam). Již tímto prvním filmem si režisér získal mezinárodní uznání a Tajemný předmět o polednách zároveň v mnohém naznačuje témata a styl jeho pozdějších hraných děl. Snímek se pohybuje na pomezí hraného filmu, dokumentu a pseudodokumentu, přičemž mezi těmito třemi základními vyjadřovacími formami neustále osciluje. Dokumentární záběry thajského venkova a dialogy s obyvateli země se prolínají s mystickou aurou prostupující celým filmem, který je zároveň záměrně značně nestabilní i co se žánru týče (pohádka, road-movie, horror, sci-fi, muzikál). Dichotomii každodenního života v současném Thajsku a tajemných prvků zakořeněných v dávných pověstech či animistických příbězích (která bude jedním z dominantních témat Weerasethakulovy filmografie) naznačuje již název, v němž se propojuje nejasná formulace („tajemný předmět") s jasně daným časovým určením („o polednách", tedy v poledne). Název je zároveň autorovým „darem" kritikům, kteří všechny jeho další filmy rádi a často označovali termínem „tajemné předměty". Film byl natočen v amatérských podmínkách na černobílý 16mm materiál (poté byl překopírován na 35mm) a jeho příběhu dominuje princip improvizace. Štáb cestuje Thajskem od severu k jihu a vyzývá protagonisty k improvizovanému rozvíjení ústředního příběhu paraplegického chlapce a jeho domácí učitelky Dogfahr (její jméno se dokonce objevuje v původním názvu filmu). Tajemný předmět o polednách tak navazuje na surrealistický princip exquisite corpse, který praktikovala skupina kolem André Bretona a Marcela Duchampa. Jednalo se o hru, v níž každý zúčastněný rozvíjel dané téma bez vědomí toho, jak toto téma pojal předchozí hráč. Na konci hry vznikl text složený z jednotlivých příspěvků tvořících koláž na dané téma. - Jan Jílek

Jsou děti naší budoucností? Jaká bude budoucnost Středního východu? Jaké jsou izraelské a palestinské děti? Co formuje jejich život, myšlení a cítění? To jsou otázky, které si položili tvůrci dokumentárního filmu Sliby. Snímek vznikal v období relativního klidu v letech 1997-1998, kdy se filmaři vydali do uprchlických táborů i do domovů na předměstí, aby tak zachytili život sedmi dětí ve věku od 9 do 13 let z naprosto různých prostředí. Jejich strach, nenávist, zvědavost i empatie vytvářejí fascinující mikrokosmos konfliktu. Každé dítě se zdá být silným a inteligentním jedincem, každé už má navíc svůj jasný názor na to, komu Izrael doopravdy náleží. Z jejích výpovědí jasně vyplývá, že tyto děti jsou poznamenány a formovány nenávistí. Nejsilnějším momentem filmu je scéna, kdy režisér Goldberg iniciuje setkání židovských dvojčat Yarko a Daniela s jejich sousedem, palestinským chlapcem Farajem. Děti spolu stráví celý den, na jehož konci porozumí stanovisku toho druhého a usoudí, že válka neskončí, pokud se lidé navzájem opravdu nepoznají. Faraj, Yarko a Daniel si slíbí, že spolu zůstanou v kontaktu. Goldberg se za stejnými dětmi vrací o několik let později. Všichni vyrostli a stali se z nich (ne)dospělí: zatvrzelí ve svém přesvědčení. Je naprosto evidentní, že všichni už dávno ztratili svou dětskou nevinnost. [Zdroj: 34. LFŠ 2008]

Trechville je chudé předměstí Abidjanu, hlavního města Pobřeží slonoviny, a také cíl cesty dvou protagonistů v dokumentárním dramatu Jeana Roucha. Tito dva muži jsou původem z Nigérie a mezi sebou si říkají Eddie Constantine a Edward G. Robinson – jasný důkaz toho, kdo jsou jejich hrdinové. Věčný konflikt mezi tradičním a ze západu přejatým způsobem života se projevuje již během toho, jak oba muži pokračují v denní rutině a částečně odhalují své naděje do budoucnosti. (LFŠ 2006)

Dlouhý barevný dokumentární film "Přátelství zvítězí" věnovaný III. světovému festivalu mládeže v Berlíně, je prvním filmovým dílem, které vyšlo ze sovětsko-německé filmové spolupráce. Je to strhující dokument o nadšené práci mládeže v zemích tábora míru a jejím odhodlání mír uhájit. Reportážní záběry z průběhu festivalu přesvědčují o nerozborném přátelství národů celého světa. Film "Přátelství zvítězí" byl promítán na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1952 a byl odměněn cenou míru, protože ze všech uváděných filmů nejlépe vyjádřil myšlenku boje za mír, myšlenku míru a přátelství mezi národy, tak jak byla manifestována na festivalu mládeže v Berlíně v r. 1951.(FILMOVÝ PŘEHLED 1 / 1953)